Prší
Jdu městem a zase prší
miluji déšť celou svou duší
a obětuji střevíčky,
i když mám vodu pod víčky
ve vlasech, šatech ,na tváři-
ta voda oči rozzáří
já vyhýbám se kalužím
a nikomu nic nedlužím...
a když pak pršet přestane,
a vlahý vítr zavane
slzy mi z tváře osuší...
zas je mi lehko na duši.