Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

Aspoň vidíš jak se Bůh o tebe stará i maličkostech. Stačí jen prosit, respektive nejprve děkovat, že sem se ráno probudil a vstal z postele, ani toto není samozřejmost pro spoustu lidí.

Jee, já zapomněla napsat to nejdůležitější. Jak spravovali tu překopnutou vodu, tak několikrát vypínali a zapínali vodu. Šla jsem něco hodit na kompost. Takže jsem musela otevřít dvířka na řetěz se zámkem. Potom mi dlouho zase nešly zamknout, čili jsem byla od rezavého řetězu špinavá, ale jen na jedné ruce. Sousedka šla okolo, a že prý to zase neteče. Přišla jsem domů a Bůh zařídil, že mi tekl úzký pramínek vody v kuchyni. Díky Bohu jsem neměla doma všechno zapatlane od rzi.

Bůh odhalil černý odběr vody.

I když jsou životní starosti obtížné, Bůh nikdy nedovolí, aby lidé nesli břemeno, které nedokáží unést. Bůh pomáhá neustále, ale někdy je třeba zabrat více viditelně.

Taky něco napíšu. Když jsem se starala o umírajícího syna , došly nám léky a do důchodu daleko . Ptala jsm se Pána ,jak to řešit. Napadlo mne jít do lékárny a poporosit o léky , než se spojím s doktorem . Vyšla jsem před barák a ve schránce obálka s penězi . Pán Bůh dal někomu nápad, aby nám pomohl. Největší překvapení bylo , že tam bylo přesně tolik , kolik stál ten lék. Jak to ten člověk mohl vědět ?

Ano. Pamatuji se, jak jsem ve Žďáru nad Sázavou přestupovala z vlaku na autobus. Vlak měl velké zpoždění, už když jsem nastupovala. Povzdechla jsem si spolucestujícímu, že nevím, co mám dělat. A on mi řekl, že autobus třeba počká. Ha, ha. Ale potom běžím ve Žďáru na autobusak a můj autobus, který má už dávno být pryč, tam stojí uprostřed a řidič se vykecava s dalším řidičem z okénka do okénka. Tak jsem na něj mávla. A dodnes nevím, jestli ten, kdo mi ve vlaku řekl, že autobus počká, nebyl anděl. Jak to mohl vědět?