Rozcestník >> Esoterika a záhady >> Cestou tajemna s panem LUNY

Ona není hůře schůdna. Jde o to, jak po ní kráčíš a vůbec není úzká, je nekonečně široká, pro toho kdo se jí vydá. Žádný učitel tě po ní nepovede. Je jen na tobě, jakou zvolíš a jak obtížná bude. Toliko jest cest za světlem koliko lidí si ji zvolí a žádná stejnou není

ale jo, ty to bereš moc vědecky...

Vědceky asi ne, ale zase ne všechno se dá chápat stejně. Co člověk to názor a to pohled

to je pravda...a mezi tím je kompromis....

Cesta za tzv. světlem zahrnuje prvky sebeodříkání, sebeomezování, sebekázně, v podstatě člověk se musí naučit správně chtít, tj. musí se naučit vzdávat sám sebe, svých jáských tendencí, a to není vůbec nic snadného. Každé náboženství tohle nějak pojímá a nazývá, Ježíš o tomto mluví obrazně jako o úzké, nesnadno schůdné cestě.

Já si myslím, že (psali jsme třeba o Buddhismu) není jen jedna cesta. Myslím také, že nemusí být zrovna asketická, aby byla účinná. Syn regenta v indické republice došel poznání (buddhisté prominou). Ježíš z chudé rodiny (možná syn z Davidova rodu) došel poznání (křesťané prominou). Takových lidí a cest a způsobů může být mnoho - bohatý nebo chudý, mrzák nebo zdravý.
Otázkou zůstává, zda opravdu poznali a nebo jen měli našlápnuto k absolutnu, jak zde zmiňoval Mnichal.

My všichni prominem...
Proč nejsme u toho tzv. světla (zdroje, absolutna, podstaty apod.) má nějakou příčinu a cesta k němu zpět musí tuto příčinu odstraňovat. Pokud přijmeme myšlenku, že těch cest může být více (a objektivně není důvod si myslet, že nemůže), tak ale každá musí člověka směrovat stejným směrem, tj. musí ho vést k dodržování nějakého všem těm cestám společného principu.

Tak, když Vám povím, všechny cesty vedou do Budějovic (Švejk). Neznamená to, že když se vydáte jakýmkoli směrem, že nemusíte dojít do Budějovic. Pak je tu ještě možnost letět, jet a nebo plout a kdo ví jaká ještě. Třeba v myšlenkách nad dobrou knihou o Českých Budějovicích. Cíl je jasný. Cesta? Každý si najde tu svou, pravou, pokud o to stojí a někdy si ho najde i sama cesta.
Jsou lidé, kteří se moc snaží, celý život. Modlí se 5 krát denně stávají se z nich mniši, jogíni, mudrcové, askéti a přesto může přijít někdo, kdo nedělá nic z toho a přesto učiní poznání. Já vím, zdálo by se to nespravedlivé vůči těm snaživým. ale je nikdo nenutil, aby se chovali, jak se chovají. Když budu nad matematikou sedět 12 hodin denně, ještě to neznamená, že ji pochopím. Můžu se tvářit jako dobrý matematik a slepě citovat poučky, pravidla a řešit předřešené příklady. Nebude mi to k ničemu, neučiním poznání.

Vše má duše zakódované tisíce let co se reinkarnuje.Pro­bouzeni duše je ,jako zrání vína v dubových sudech. Když člověk bude chtít něco pochopit, duchovně a nejde mu to,je to tím že k tomu ještě duše není vyzrálá.Proto právě k duchovnosti se dostane pouze ten co ,jak si k tomu přijde ,jako slepý k houslím , než ten co by chtěl honem být duchovní na vyšší.

Ono mnozí praktikanti náboženství ani netouží být na nějaké duchovní výši. Alespoň by to takto nenazvali. Otázka totiž je, co to taková duchovní výše vůbec je.

Duchovní člověk se pozná na vyšší tak že neukazuje, že se zabývá duchovnem, žije ho, či ani neví že ho žije, má tu vyzrálost toho vína z dubového sudu.Chova se tak a třeba uvedu příklad: Nepovysuje se nad druhé že je lepší, umí i na jejich úroveň přejít , než na ně koukat shora.Duchovni moudrost , která přichází jako oceán absolutna.

ano...a vždy by měla být rovnováha mezi duchovnem a materiálnem..­.bohužel mám jinou zkušenost..

Ano Buddha učí, že i když poznáme Nirvánu a budeme vědět, nesmíme zapomenout že stále pretrvavame v tomto bytí.Tedy vědět o obouch bytí a přesto myšlením nezapomínat ,kde se nacházíme.

Tak to jsi popsal "vyzrálou, dospělou osobnost". Takže termín "duchovní výše" se pak kryje s termínem "zralost osobnosti".

Ale je to zralost duchovní,tedy duše duchovně vyzrálá co v pokoře ví co jí bylo dáno může být i odebráno.Takovych citací je mnoho a jsou si tak podobné viz třeba: První bude poslední , poslední bude první apod

To se tu slovo "duchovní" kryje s pojmem "psychický".

Tož nevím jestli člověk co říká že mluví s Bohem a on mu odpovídá není třeba člověka nějaký psychický stav.Ja osobně že své zkušenosti , když už nevím Kudy kam(což by mohl být 8 pád v češtině),tak právě se ptám směrem k nebi a přichází mi různé odpovědi v určitých formách

Ono se to dá interpretovat různě. Takováto komunikace může být klidně čistě intrapsychický děj, tj. odehrávající se jen v rámci psychiky jedince, kdy ego (vědomé já) "komunikuje" s komplexem nebo s jiným objektem v nevědomí.

Ano souhlas , učení napojení universa a učení svého stavu mysli,co se odehrává v nás vysíláme ven a dá se říci, že to co si přejeme se nám plní.Ne nadarmo se říká , naše mysl je oceán a myšlenky jsou jako řeka, stále tečou a nedají se uchytit,jako kapky molekul celého oceánu.Co a na co myslíme v určitých formách se v rámci universa, aniž si uvědomíme plní ve čase dle ,toho jak pracujeme s vlastní myslí.

To bych zas neřekl, že se všechno, na co myslíme, plní. Plní se to v naší psychice, protože to na co myslíme, zároveň tak prožíváme. Ale nemyslím si, že se to i "zhmotňuje" ve vnějším, fyzickém světě. Jestli jsem tě teda dobře pochopil...

Když budeš chtít auto můžeš ho mít je to síla myšlenky dá se cvičit opravdu funguje, viděl jsem o tom dokument.

Taky jsi četl knihu Moc podvědomí?

To bys po mně chtěl moc,jsem tak líný že jednu knihu Slovo Buddhovo čtu 6 let od Květoslava Minaříka.

Jó to znám. Taky jsem ohledně čtení lenoch

Já jenom že v té knize Moc podvědomí se píše přesně to, cos napsal. Já jí četl v 15 letech a byla to vůbec první kniha na "duchovní" téma, kterou jsem četl a dost mě tehdy ovlivnila.

Tuhle Minaříkovo jsem asi četl. Ale ne celou, jenom zhruba půlku.

Napsal mnoho knih já mám tuto co ukazuje v jiném světle buddhismus

Ano, dá se to tak říci, pokud svět běží podle našich pravidel

cíl je jasný... ulovit ženskou.... ...a nemusí být zrovna z Budějc...

Tam jsou hezký holky

Akorát nevím, zda se dají ulovit na žížalu
Ono už je to zakázané

Nesměj se, jsem anděl

Pravá cesta je právě ta, která odstraňuje tu příčinu.

To je jistě pravda. Praktikování nějakého náboženství či "cesty" nic přímo nezaručuje. Stejně tak nemají na tento druh poznání "monopol".