Bylo to psáno jako téma na slohovou práci pro jednoho klučinu, tak proč se nepodělit, že :-)
ok, takněco z placu... je to příběh mého známého z brna... jako malý kluk neměl vyvinuté klouby na nohou a tak mu doktoři nasadili "strojek"... diagnoza: vozíček - při nejlepší, horší verze připoután na lůžko... matka se s tím nemohla smířit a tak s dítětem pravidelně cvičila a chodila na ozařování, aby se klouby vyvinuly... nedařilo se až do jeho 5 let, pak dostala nápad... využít tříkolku a tahat ho za sebou na šňurce... postupem doby se klouby skutečně začaly vyvíjet a dítě už chodilo. ale tím to neskončilo, matka dítěti pořídila kolo zprvu s pomocnými kolečky, ale pak se na něm dítě naučilo jezdit i bez nich... bylo ve svém živlu, když sedlo na kolo... tam v zamilovaném hájku, bylo pověstné jak neustále jezdí od rána dokolečka až do noci... samo sebou doktoři také byli rádi, ale říkali, nezatěžovat, neskákat, jen v klidu... ale dítě si postavilo hlavu a trénovalo... došlo to tak daleko, že ho chtěli v basebalovém klubu, kolem kterého jezdil, to však odmítlo... na střední škole se pak při jedné příležitosti jen tak zapsalo do soutěže běhání a úplně bez rozcviku skončilo 2. (o prsa) oproti těm co pravidelně trénovali a makali na sobě... sport to bylo jeho... na lýtka dával tento už mladík 150kg, když posiloval... cílem byla celostátní soutěž v orientačním běhu na 10km... a jak to dopadlo? 3. místo v republice... z dítěte, které mělo prognózu ležáka, byl už reprezentant... nejlepší na škole...
stačí takto? z mého života 
