Hranice mezi genialitou a magořením je tenká jako škraloup na mlíku... každý velký člověk musel být na začátku tak trochu blázen a věřil v nemožné... i ve mně se rozezní mamutí zvony, když někdo řekne, že něco nejde a jak to máte vy? jaké si dáváte cíle a čeho dosahujete? přijde vám dosažení obtížné a říkáte si... "hmm na to nemám..." - tohle způsobuje právě to, že na to nemáte a mít nebudete... cíle se nedosahuje jeho popřením, ale naopak vypracovaným plánem k jeho dosažení a energií tomu věnovanou... kolik toho uděláte, když budete každý den myslet na to, že to nedáte, a když se naopak každý den budete věnovat tomu, že cíle CHCETE dosáhnout? hm? položme si tedy malou řečnickou otázku: jak dosáhneme cíle? jen tím, že budeme dělat vše pro jeho dosažení a ne řezání si větve pod sebou, budeme v něj věřit a něco pro něj dělat.. ti z vás, kteří jen sní ve smyslu: "já bych, kdybych..." tak cíle dosáhnou mnohem později v lepším případě, v horším vůbec.. ti jež si řeknou: "chci toho dosáhnout/udělat" tak mají poloviny cesty za sebou.. v jejich mozku se roztočí kola, rozezní mamutí zvony a jdou a udělají to, byť to ještě nikdo před nimi neudělal... a proč? protože nejen že věří, že toho dosáhnou, ale i proto, že tomu věnují veškerý svůj volný čas a pracují na plánu jak dosáhnout cíle a zkouší a zkouší, jsou nazýváni blázny a všelijak odrazováni od své myšlenky... i Henry Ford byl takový... vysmívali se mu, že řekl, že auta jednou budou jezdit po celém světě a hle... a tak je to se vším i s psaním... představte si, že už to je, že to máte text napsaný, že se to prodává, že to zfilmovali režiséři... že je to skutečný hit, že se o tom lidi baví všude možně... tak a právě s takovouto myšlenkou začněte první větu své práce... uvidíte, že cesta k dosažení cíle, v tomto případě dopsání a rozšíření mezi lidi bude pro vás o hodně lehčí, než u toho člověka, který si pod sebou podřeže větev věčnými útrapami, že to je na prd, že to nikdo číst nebude, že není odborník na tuto práci, že se neprosadí, že nebude slavný, že nebude mít to a ono, že bude ošklivá kritika, že bude muset chodit kanály, že si na něj budou lidi ukazovat, ale ne proto, že zkusil něco nové, ale že to je totální průser, znevážené jméno, osobnost, že pak skončí na antidepresivech, či ho nakonec zavřou do blázince... ale třeba i kdyby se tak stalo, tak ten co chce dosáhnout cíl se nevzdá a i v blázinci bude stále makat na tom, čeho chce docílit, třeba mu štěstí přát nebude, ale bude umírat s myšlenkou, že se opravdu snažil jak mohl... a když ne a udělal to někdo jiný, tak může vinit jen sebe, že do toho nedal naprosto vše... není důležité, kolik toho člověk napíše, ale jak a pro koho, takže si dejte třebas za cíl jen jednoho jediného neznámého čtenáře, či přímo prezidenta, je to na vás.. pokud to jen ten jediný neznámý, či známý člověk ze všech lidí ohodnotí kladně, tak to mělo smysl psát, něco mu to dalo a ta vaše práce nebyla zbytečná... vemte si třebas létání... tak dlouho se lidi snažili létat, až toho nakonec dosáhli... a co je hnalo? VÍRA, že teď už to konečně po x pokusech půjde... a kolik jich bylo? nespočet... stejné je to i s psaním, také zkoušíme, co se bude líbit, zamlouvat, s čím prorazíme a uděláme tzv. díru do světa... a co za tím stojí???
VÍRA, CHTĚNÍ, ale především PRÁCE(ENERGIE) na cestě k vytouženému cíli!
ano, většina nás starších tohle zná a ví a i vy mladší také, někdo o tom čet, jiný slyšel, jiného nakopla jen ta jedna věta, jiný se to pomalu naučil až na smrtelné posteli, ale všichni to máme v sobě zakořeněné...je to jak to pořekadlo: bez práce nejsou koláče... tak pracujte a dosahujte tak svých cílů... psaní (a nejen jemu) zdar
p.s. a vy škarohlídi, nepíšu to jen tak pro srandu králíkům... právě zde je tohle pro ty, co se bojí, co mají malé sebevědomí... dobré věci je třeba zopakovat, aby se na ně nezapomnělo ;-) a jak jistě víte, tak strach je ten největší zabiják všeho...
Mysl je
bludištěm! 
1
