Člověk ....tedy já- si spíš dělám starosti, co bude s těmi které
nejvíc miluju, až tu nebudu.
Člověk ....tedy já- si spíš dělám starosti, co bude s těmi které
nejvíc miluju, až tu nebudu.
Vůbec si s tím nedělej starost, vše je dané i tvá smrt má naučit
všechny kolem tebe přijmout danou situaci. Bude to věc, která je posune dál
v životě.
Miluje je, ač je to posune a opravdu jo, tak se jí nedivím. Chápu,
jelikož jí na nich záleží a přeje si, aby jim bylo dobře, i když tu
nebude.
Jestli je nějaký potom, tak to budeš vědět. A je možné, že právě
proto, že "budeš už vědět" ta starost zmizí, protože budeš vědět, že
je vše tak jak má být.
Já si dělám starosti co se stane s mými knihami a cédéčky. Oni je vyhodí a při tom je tam tolik cenných informací :-( A co udělají s mými hračkami? Chjo......
Njn, s tím musíš počítat, asi to tak bude. Nejspíš ne se vším.
Můžeš blízké zaúkolovat, že si přeješ, když si to nebudou chtít
nechat, aby to poslali někam dál. Třeba darovali, aby to sloužilo někomu
dalšímu, lepší než vyhodit. My jsme si taky nenechávali vše, ale něco si
člověk vždy nechá, na památku. Co se dalo, darovalo se.
A znáte tenhle?
"pozor autobus!!!"
"jakej
autobus?"............................................................................
i to je život a smrt
Poslední věty před smrtí
Tady je malá hloubka, před chvílí tady šly kačeny a byla jim voda po
břicho.
Tak ten je super a teda přiznám se, slyším ho, teda čtu poprvé. Mazec
prej voda po
břicho, když tady šly
Jo ty věty před smrtí jsou dobrý...
tenhle výrok jsem tu, od vás, četla na diskuzích už víckrát pane
visitore
co je přesně u vás tím myšleno? jaký život vedete, aby dle vás byl ten
správný?
Kecáš.
A nikdo tu nic neplánuje, jen se diskutujeme na tohle téma.
a jde to planovat co bude po smirti když ani dnes nevíme co bude za týden.
jasně že ne, můžeš plánovat, ale vždycky počítat s tím, že bude
vše absolutně jinak
proto vždycky říkám, že mě zejtra přejede auto a co? nevím, ani co bude
zítra, jen tuším, co by mohlo být
děkujeme
za tvoje plnohodnotné vyjádření ohledně smrti.
Jsme rádi, že ses tu zastavil. Příště můžeš zas.
no neviem, ako si A. Moody predstavuje život po pozemskej smrti ....viete to?
Raymond A. Moody, Jr. je americký spisovatel, psycholog a lékař, první badatel zabývající se tematikou prožitků blízkých smrti. Je známý jako autor knih o posmrtném životě a prožitcích blízkých smrti.…
Dr. Raymond Moody ve své knize Život po životě popsal autentické výpovědi tisíců lidí, kteří prožili hluboké duchovní zážitky během vlastní klinické smrti. Moody popisuje, že vjemy a pocity při umírání jsou u různých lidí podobné, srovnává je a hledá další analogické popisy v historických pramenech.
Zajímavý je, že mívají podobné zážitky a opravdu to nejsou lidé, co
by četli kde co kolikrát a měli načteno, aby si to vsugerovali. Ale zas,
ústní lidová slovesnost je taky šikovná, když na to přijde.
Na druhou stránku, ani jakýkoliv lékař nemůže říct, že to nejsou
chemické reakce mozku, ale je zajímavé, že by všichni měli podobné
zážitky na vlas skorem, nevím, jestli by to mozek dal, kor i když jsme
stejní i vnímání míváme jiné, reality, jako takové a smysly nám
každému fungují trochu jinak. Přesto v těchto zážitcích, se kde kdo
shoduje.
potřeboval penize tak napsal uvahy ,ale nikdo neví co bude nikdo a nikdy to nikdo ani nevěděl.
Jinak jsem se v tomto životě dostal do kontaktu s astrální bytostí, bylo to děsivé, ale i fajn ))))))))
může a nemusí být... spousta lidí tvrdí, že to zažili a nebyli pod
vlivem jakýchkoli drog a omamných látek, ani netrpěli třeba
schizofrenií.
dá se jim to vyvrátit?
Tohle jsem už slyšela na vlastní uši od vícero lidí.
To je ta? jak ti nedala prostor?
Co vím, tak mnoho lidí věří, že po smrti je další život.
Ale mnoho lidí nevěří, že by ještě po naší smrti něco mohlo být.
Osobně, nevím. Nemohu říct to, ani to. Jelikož kdybych tvrdila, že život
po smrti je, nebo tvrdila, že zaručeně není, lhala bych sobě, i tobě.
Takže, možná je život po smrti, ale nemusí být vůbec takový, jako tenhle
co žijeme a nemusí to být čistě "život".
Kdybych měl umřít...
Kdybych měl umřít,
nechť hvězdy vztoupí na moje rty,
a země, hnědá jak ztracený dech,
až bude prázdno, nechť z ní vzejde ticho,
co pálí jako krve vřídlo v zdech.
Na hřbitově, kde zní vítr
a trávu trhá zvuk toulavých kroků,
ať hraje sonáta ve stínech krytů
a s tichým pískáním mořských mušlí
ať zpívá rytmem amonitů
o prachu, co se mění v stín.
A kdybych fakt chcípnul –
ať hraje sonáta ve stínech krytů
a s tichým pískáním mořských mušlí
ať píská rytmem amonitů
o prachu, co se mění v stín,
o prachu, co kdys měnil
slova v rým...
Santiago Dibla
Překrásná
A to mě inspirovalo :) dám tu svoji nejoblíbenější
William Shakespeare - sonet č. 66
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.
(překl. Martin Hilský)
Jééé....už to zase jede? To mám radost, je to téma sice takové
pochmurné, ale dá se o tom v klidu podiskutovat.
Já mám třeba právě v této době hrozný stres. Před 3týdny, mi zemřela
sousedka. Před týdnem spolužačka, a v sobotu měl pohřeb vnukův spolužák
z výšky- spáchal sebevraždu. Pohřeb byl v Brně a vnuk si byl u nás pro
oblek a kytici. Byl tak vykolejený, že jsem měla strach, jestli tam dojede v
pořádku. (autem)
Nejhorší bylo, že vnuk měl mít oslavu- měl narozeniny. Ale všichni,
které pozval, byli taky na tom pohřbu. Večer se pak sešli, že tedy aspoň
pokecají na zahradě a budou grilovat. Nakonec se všichni tak opili, že jim
dnes nebylo moc dobře. Ale tvrdili, že jim to pomohlo. ....Každý se s tím
prostě vyrovná po svém...
Mazec, to mě mrzí...
On ten alkohol opravdu pomáhá, ale musí to jít. Mě ti to většinou nejde.
Protože není chuť, když nejsem happy.
Ale hlavu to vyčistí, když na o přijde, od všeličeho.
Když to řeknu blbě, už to máš za sebou. Do třetice všeho dobrého a
zlého. Tfuj, Tfuj, Tfuj...
Podobné se mi událo před rokem, umřeli kolem mě takhle tři lidi a zdál se
mi předtím sen, pár měsíců dopředu, který mi říkal, že něco
takového přijde.
Jen tobě se to nahrnulo najednou... mně postupně během několika
měsíců.
Vnuk na ty narozeniny nikdy nezapomene, ani ostatní...
Ta sebevražda mě mrzí. Budu se opakovat, ale vždycky si říkám, co ten
člověk musel cítit, že to opravdu dal?
Kolikrát si myslíme v životě, že jsme na dně, ale ono to opravdu dno
není, jelikož kdyby bylo, už bychom tu taky nebyli...
Zažila jsem v životě mraky lidí a zažívám, co mluví o smrti, ale nikdy
by si ten život nevzali, ale ti co to opravdu udělají, většinou o tom
nemluví, prostě to udělají a kolikrát nikdo neví, proč...