Rozcestník >> Hudba >> Hudební universum

Jsi úžasná a Tvá "vysvětlení" se moc pěkně čtou ...
Takže moc děkuju za pěkný přiblížení situace

Úplně chápu, jak to máš s tím "nočním životem". Taky ho miluju ... Asi teda v mládí to bylo výrazně lepší, protože teď pondělí až pátek vstávám kolem 5.hodiny a ani o víkendu mě vnitřní budík nenechává spát o moc dýl. No a za 30 let, kdy jsem v různých zaměstnáních vstávala plus mínus stejně, se takový brzký probouzení holt do "spacího stylu" výrazně promítne.
Ale přijde dovolená a když můžu, tak každou noc sedím někde venku a zírám na nebe, co si zase všechny ta noční krása připravila ...
Třeba letos se mi podařilo zjistit, že každý letní ráno mi v práci do okna zírá Sírius a Velký pes. Hned jsem si vzpomněla na Ondru Sokola s jeho hustým hárem, který měl v pohádce. No a tak jsem se naučila vždycky přijít do práce a zamávat mu na oblohu (v tom čase jsem tam byla samotinká, tak si nikdo neklepal na čelo 🤣). Prohodím s ním pár slov dřív, než se objeví další kolegové ...
Pamatuju si, že v mládí byly nekonečně dlouhý cesty ze zábav ... Ve dvě nebo ve tři ráno člověk vyrazí domů pod rozzářenou noční oblohou ... no kdo by tomu odolal ... Tolik padajících hvězd kolik jsem viděla ... nádhera ...
Jak říkáš Měsíc v úplňku, to je opravdu velká krása ... jak zvládá měnit barvy, i když je to ve skutečnosti jenom velká šedá koule, která (pro nás) visí někde vysoko na nebi ... Jak mění svoji velikost (teda jen opticky zase jne pro nás, ale to nevadí 🤣) ... A pak ta rána, kdy pomaličku přenechává celé nebe Slunci, aby i ono předalo kus své síly a energie (úplně jiné než jaká je ta měsíční) nám, kteří si k němu najdeme cestu ...
Miluju ty noční chvilky zastavení, zklidnění a pocitu, že jsem na chviličku na celém světě sama a nemusím vůbec ale opravdu vůbec vůbec nic ... jenom prostě být ... být "tady a teď" ... vnímám všechny drobnosti tak silně, jako by to byla ta nejdůležitější věc, základní, nutná ... a vím, že tohle prostě k životu potřebuju.
Jako bych cítila a vnímala (okolí i samu sebe) jinak ve dne a jinak v noci ...

No a pak přijde šok ... realita ... život ... taky krásný, jenom jinak ...

Přeju Ti spoustu krásných večerů a nocí, Měsíců i Sluncí, klidu a pohody i spoustu energie ...
Našla jsem si i Tvoje oblíbené motýlky (jsou sladcí), tak Ti jejich "kamarády v modrém" posílám pro lepší den ...

Čtu Tvoje slova už po několikáté a vnímám, jak jsme si podobný a jak spoustu věcí vnímáme (nebo jsme vnímaly) podobně ... Je moc fajn potkat někoho, kdo to chápe, nekroutí hlavou s tím, že to jsou nesmysly, a komu člověk tu sílu krásných pocitů z těchhle náderných tichých okamžiků nemusí vysvětlovat ...

Děkuju Ti ...

Uff, taky tě čtu po několikáté a musím říct, wauuu, spadla mi čelist. :-)))
Ty jsi tak nesmírně vesmírně uaaaa, jo :-)) nemůžu se přestat smát. :-)))
Opravdu celá já a jak tě čtu, tak jsi všecko popsala přesně tak, jak to cítím i ty zážitky. Takhle krásně bych to ani neuměla popsat. Koukám, že jsme prožívaly a prožíváme obě spoustu podobného. :-)) to nemá chybu a s tím vítáním, no to je dokonalý. S tím rozdílem, že bych se těch lidí nestyděla a klidně i před nimi bych vítala a divila by ses, občas se někdo i zapojí do těhlech maličkých radostných chvílí. Teda pokud tam nemáš kolem sebe samý chladný lidi, tam nemá cenu s tím počítat, ale pokud je tam někdo v pohodě. Klidně jim to ukaž, divila by ses, kolik lidí by si to taky třeba zkusilo a užívalo s tebou. :-) Už jsem se naučila, že nikdo můj život nežije a pokud někdo tyhle super chvilky a maličkosti nechápe, je to jejich soutěž. Holt ještě si k tomu nedošli a buď dojdou, nebo ne, to už je na nich. :-)
Pokud to je něco takového a neomezuje to nějak druhé, tak bych to neřešila a užívala bych si to. :-)
Naprostý souhlas. je úžasný, když někdo ví a vím, že Ty víš. Máš odžito a to je tak moc krásný. Jsem moc ráda, že jsi <3
a děkuji za motýlky :-) symbolizují pro mě mnohé z toho, co jsi popsala.