Tak zase něco českého.
Njn, když to je opravdové, tak je to, to jediné, na vždy a nikdy jinak. A proto, jako poprvé. Vše ostatní je zapomenuto. Těžko se to popisuje. :)
já když před spaním něco začnu pobrukovat a líbí se mi to, pak nemůžu usnout:)))))))))))))
:D nápodobně a nebo si přehrávám nějaká slova, co jsem četla, stále dokola. :D
no to je ono, já si to pořád v duchu třeba zpívám a pak si říkám... Lukáši ještě jednou a dost... a říkám si to až do rána:)))
Já ne, většinou třeba po hoďce vstanu a jdu na comp, si něco číst, hrát a tak, abych se unavila. A třeba přišla na jiné myšlenky. :) i když ne vždy to jde. :D
Tak to je asi normální.
Mě nejvíc naštve, když je to nějaká kolovrátková popová odrhovačka,
David a pod.
jenže mě to dokáže otravovat až do rána:)
jeden známý mi povídá, tvl. tobě pustit v práci rádio, pokolikáté,
tohle už dneska pískáš?:))))
Tak to vyžeň nějakým pořádným nářezem.
Třeba podle mě nejrockovějším kouskem od Queenů.
Jaj, já si nevšimla :D to je mazec, já na ně taky teďka myslela a nevšimla jsem si, žes je semka dal, až teďka :D jo souhlas, je to nářez.
Pro ty mladší:
Marika Gombitová byla v 70 letech zpěvačkou kapely Modus a slovenskou
hvězdou.
V roce 1980 po dopravní nehodě skončila na vozíku a chtěla skončit i se
zpíváním. Díky podpoře členů kapely (Lehocký, Peteraj) a hlavně
"Mekyho" Žbirky se ke zpívání vrátila.
Když jsem si před několika lety pustil tento záznam (2002), byl jsem
zvědavý, jestli v opakovaném refrénu na konci písně půjde nahoru. A ona
to tam "vypálila", až jsem měl husí kůži a slzy v očích...
je to o dvě tóniny níž, jako Marika to nezazpívá nikdo... ale to nevadí, zpívá krásně:)))
Achjo, :D jsi moc náročnej. Když někdo nemá ten cvrdlikavý hlas, tak to ani zazpívat nemůže stejně. Marika by zas také nezazpívala vše. :) každý je něčím výjimečný, za mě jsou obě úžasné. <3 :D
Já taky a moc a obě jak Iveta, tak Tereza, jsou Beranky :D <3
Iveta byla skvělá, ale ztratila se, nenašla cestu, nechala se vláčet
životem a snažila se, ale dostalo ji to....vím, jak jí muselo být. Také
jsem byla ztracená. A nejspíš z důvodu, jako ona... Já měla to štěstí,
že jsem se zas našla. Občas si jí pouštím a vzpomínám na ni. <3
MIra Žbira sem moc nemusel, ale našel jsem k němu cestu až na konci 90. let:)
Nj, já ho tenkrát taky nemusel.
Ta britská výchova z něj prostě čouhala.
A proto si ho teď dáme.
V roce 1982 vyhrál Zlatého slavíka s písní Atlantida.
A když se tenkrát ptali "Káji", jestli mu není líto, že tentokrát
slavíka nemá, tak s úsměvem prohlásil, že ne, že jich má doma celou
"žbírku".
Jaj, toho mám ráda, mívám nádherné texty. :) je Zvláštně příjemný svým hlasem. :)
Byla a je úžasná. :) Také jsem to viděla tenkrát a byl to úžasný návrat. :) Dost často je talent na něco vykoupen zdravím. :)
Jééjej, tak to je supeeeer :D to si pustím, jako kulisu, až budu něco dělat. :D děkuji :-*
Jooo :D tu znám... super :D No tedy, nestačíš mě mile překvapovat :O na
co hraješ? nebo zpíváš? Nebo oboje. Já se přiznám, že jsem v životě
měla dost štěstí na lidi, kteří na něco hráli, nebo i zpívali v kapele.
:D
Povídej povídej povídej, děkujíí. Miluju ta vyprávění, jak to bylo a co
a jak a ještě to podáváš docela vtipně. :D :)
:D ale určitě dovolí, když to není ten němec, tak se dá a lidi si pamatují většinu všeho z mládí, čím jsou starší, tím víc a víc.