Noc je temná, na obloze je vidět Mléčná dráha
a hvězdy táhnou a volají.
Měsíční světlo je tak tajemné a vzdálené,
Mléčná dráha... Stovky, tisíce silnic.
Noc je dlouhá, nekonečno klidné.
Po světském povyku všechno pomine.
Všechno zmizí, jen ty jsi v noci sám,
Mléčná dráha. To jsou nové světy.
Život a smrt - osudu nelze uniknout,
Život a smrt - jen duše je věčná,
Život a smrt - radost a smutek jsou blízko,
A v noci Mléčná dráha jde do dálky.
A někdy je osud tak nepochopitelný:
Radost náhle zastíní potíže.
Rozhlédněte se kolem sebe – a již v ubývajících letech
pochopíte, že není cesty zpět
Do tohoto světa; svět, kde každý člověk
chce žít, navždy vidět světlo Slunce,
chce žít mezi ohavností a zlem.
Divný svět... Co nás v něm tedy drží?
Cesta života bude dlouhá a těžká,
Cesta života ... Každý ji prošel.
Všichni ronili slzy hořkosti.
Divný svět... Co dobrého dal?
Jsem sám. Všechno je tiché a pryč.
Věčný spánek... Není dáno žít bez smrti.
Mléčná dráha - Snil jsem o tom, že k tobě přijdu,
Mléčná dráha. To jsou nové světy.
Píseň o tom, co prožívají ruské ženy, ženy mužů poslaných do války. Nebo tak té písni rozumím já.
Tady není rozdíl mezi Rusem a Ukrajincem.
