Rozcestník >> Kultura a umění >> Literatura - temné (nejen) povídky

Informace

Název: Literatura - temné (nejen) povídky
Kategorie: Kultura a umění
Založil: LichKingAnathema
Správci: LichKingAnathema
Založeno: 12.09.2018 13:06
Typ: Dočasné
Stav: Veřejné
Zobrazeno: 160x
Příspěvků:
5

Předmět diskuze: Literatura - temné (nejen) povídky - fantasy, horror, či cokoloviv, co má nekomerční hlavu a patu

(Karma: 31)
| Předmět: špatně smazané vlákno
17.09.18 14:29:05 | #12

Omlouvám se všem přispívatelům, co zde reagovali na první příspěvek, v rámci zpětné kontroly pravopisu, kterou jsem trochu odfláknul, jsem omylem odstranil jiné vlákno, než jsem chtěl *34682* *6001* , nebylo to úmyslně, nyní, již do ničeho nebudu zpětně v těchto příspěvcích již zasahovat raději... *809* , každopádně díky všem, kteří mi vyjádřili podporu a povídky se líbili. *34678*


(Karma: 31)
| Předmět:
17.09.18 14:18:26 | #9

Nadcházející hrozba - od LichKingaAnathemy (část 2)

Znamení Chaosu

Rafnaeh, jeden den před událostmi v Melhsburgeru:
Slunce se probudilo ze svého nočního spánku a vypustilo paprsky životodárné barvy do okolí, čímž rozzářila doposud spící krajinu pod ním. Vše oživlo a začalo hrát barvami tepla a světla. Avšak to vše bylo překryto ještě krásnější velkolepostí, protože jakmile paprsky dopadly na vysoké hradby, odhalily přenádherné město, hrdě se tyčící nad svým okolím. Jeho mohutné vysoké magické věže se tyčily do nedozírných výšek a z člověka dělaly mravenečka. Pod těmito vysokými okouzlujícími věžemi se rozkládali ještě velkolepější paláce a různé budovy. Poté se město nořilo do stínů ohromně mohutných hradeb, které město obklopovaly. Tak působilo ráno na město Rafnaeh, Věže Mágů, jak mu bylo říkáno v Obecné řeči (řeči lidstva).
Jakmile se probudilo město, probudil se veškerý život v něm. Hordy mladých studentů magie odcházelo do škol, naučit se novému; muži odcházeli do práce (většinou úřednické) a ženy prožívali každodenní rutiny, jako například vaření či nákup na tržištích. Město bylo tuze rozlehlé a obyvatelstva mělo nespočet. Jako každé jiné akademické město i tohle město bylo silně ovlivněno studiem a provozováním magie a používáním různých mechanických strojů a perpetum mobile.
Jednou takovou školou byla i škola magie mistra Marthanona, který doučoval pouze soukromě a pouze ty, o kterých si myslel, že to někam jednou dotáhnou. Měl dohromady dvacet studentů, ale toho vyučoval pouze osobně Xerexse, nadaného mladíka, který se přikláněl k ohnivé magii, jedné z nejsilnější a nejútočnější magie vůbec.
Xerexs by raději nyní dováděl úplně někde jinde, ale společnost a nátlaky jeho velmi studovaných rodičů mu nedovolovaly nic jiného,nežli se učit, učit, učit a učit, což se Xerexsovi zrovna moc dvakrát nelíbilo. Ale pokud se jednalo o ohnivou magii, nedělalo mu to sebemenší problém.
Nyní měl poslední hodinu dnešní výuky, což nebylo nic jiného, než jeho oblíbená ledová a vodní magie. Celou hodinu se příšerně moc trápil se zápisy o různých kouzlech a ke konci hodiny přišlo to nejhorší.
Marthanona seděl u svého psacího stolu a neustále něco psal svým elegantním brkem. Byl velmi zaneprázdněn, jak šlo vidět na jeho pohledu, pohledu zestárlého muže, který v životě mnoho zkusil a mnoho zažil. Vyhrál mnoho bitev a viděl umírat mnoho mrtvých. Xerexs měl hlavu znuděně opřenou o dlaň a kousal hrot brka. Nepřál si nic jiného, než aby Marthanon oznámil konec hodiny a on konečně vyběhl ven ze školy. Bohužel,zatím byl ve škole a zatím se stále nudil.
Marthanon zničehonic hlasitě zabouchl knihu, do které cosi psal a nahlas promluvil: "Tak, podíváme se, co jsi se za dnešek naučil!". Řekl to tak hlasitě, že Xerexs vyskočil na nohy, ještě než vyskočil, tak se dlaní bouchl do brady a ještě navíc si zabodl hrot brka do dásně.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho Marthanon
"Jistě, mistře, trochu sem se polekal," ubezpečil ho.
"Nuže," podotkl, "na začátku téhle hodiny jsem ti zadal,abys se naučil teoretickou část přeměny vody v led a jeho uzavření v časové smyčce. Nemám pravdu?"
Xerexs myslel, že omdlí. Vzpomněl si, že mu Marthanon něco takového na začátku hodiny vykládal, ale to by nesměl být hlavou úplně někde jinde. "Jistě," zalhal.
"Nuže, vyzkoušíme si to!" řekl a vyčaroval vedle sebe korbel vody. Xerexsovi se stáhlo svalstvo na tváři. Nevěděl, co má dělat.
"Co na mě tak zíráš. Chop se toho džbánku!"povzbudil ho. Xerexs nedobrovolně uchopil žejdlík. "Výborně! A teď, Xerexsi, se velmi soustřeď a až si budeš myslet, že jsi připraven, vrhni na mě vodu a pokus se jí zmrznout a zastavit! Zvládneš to?"
Xerexs moc dobře věděl, že říci mistrovi ano by bylo až příliš riskantní a proto mu vše odkýval. Ale když mělo přijít do tuhého, znervóznil. Jeho mistr na něj očekávajíce hleděl. Udělat to musí. Nechtěl se na to dívat.Zavřel oči, soustředil se a pak vzal a plnou silou vymrštil vodu z korbele přímo na Marthanona.
Chvíli neudělal vůbec nic, přál si, aby mohl okamžitě zmizet, protože už na sobě cítil oči naštvaného kouzelníka, který je zlitý vodou. Nevydržel to, musel se podívat.
Otevřel oči a spatřil Marthanona, jak křečovitě stojí a má zavřené oči. Nad ním se vznášela seskupená voda, nebyla sice zmrzlá, ale mistrovi nějak neuškodila. Byl na sebe velmi hrdý.
Marthanon to již také nevydržel a otevřel oči. Vyjeveně hleděl na Xerexse, který zase vyjeveně hleděl nad jeho hlavu. To donutilo čaroděje,aby se ohlédl nad sebe a vcelku se i lekl.
Tlesk dlaněmi." No výborně, výborně, Xerexsi! Sice jsi nedosáhl efektu, které jsme chtěli docílit, ale abych se přiznal, tohle je mnohem milejší, protože abych se doopravdy přiznal, myslel jsem, že dostanu silnou ránu zmrzlé vody do hlavy a zřejmě už nevstanu. Jsem velmi hrdý!" řekl a Xerexs měl ze sebe doopravdy radost.
"No mistře, já být vámi, moc bych pod tou vodou nestál," řekl znepokojeně.
"Jak vidím, je to velmi dobře odvedená práce a myslím si, že není vůbec žádný důvod bát se. Jak dobře drží strukturu!" řekl opět čaroděj a neustále si seskupení levitující vody podrobně prohlížel.
"Smím už odejít?" zeptal se Xerexs opatrně.
"Odejít," řekl Marthanon a poprvé odtrhl zraky od vody na Xerexse, "ty chceš zrovna teď odejít, když se ti to tak dobře podařilo?! Chtěl bych, abys to zopakoval..." ale Xerexs ho přestal vnímat, protože z vodou se něco začalo dít. Začala být velmi neklidná a začala ztrácet svojí strukturu.
"Mistře, prosím vás, měl byste..."
"Nechci nic slyšet, Xerexsi," odbyl ho Marthanon, "tak krásně se ti to povedlo a..." náhle mu na obličej spadla kapka vody. Marthanon ztuhl a opatrně pozvedl hlavu k vodě. V tu chvíli se struktura rozpadla a padající voda udeřila Marthanona přímo do obličeje. Ten leknutím zakřičel a Xerexs propadl smíchu, ale snažil se zachovat vyplašený výraz, i když se mu to nedařilo.
Marthanon byl velmi klidný, nemluvil. Voda mu stékala po obličeji a oblečení na zem. Poté sklonil hlavu a se strnulým výrazem řekl: "Myslím, že hodina pro dnešek skončila. Můžeš odejít."
Xerexs se snažil nesmát se, i když to bylo velmi těžké. Otočil se a co nejrychlejšími kroky odešel pryč ze školy. Co dělal Marthanon už nezjistil.
Vyběhl ze školy jak nejrychleji to šlo a tam propadl teprve pořádnému smíchu. Lidé, procházející okolo, nechápali, co mu přijde tak směšně a popravdě jeho ani nějak jejich názor nezajímal. Když se uklidnil, rozhodl se jít na náměstí Oghmy, chrámu zasvěcení, které bylo jednu ulici od školy.
Procházel nádhernou ulicí, která žila velkolepostí mágů. Ulice byli krásně upravené a vedlo z ní mnoho schodišť do vyšších míst tohoto skvostného místa. Xerexs procházel okolo mnoho obchodů s různým magickým i nemagickým vybavením a celou ulici lemovaly aleje stromů podél silnice. Xerexsovi tento pohled rozzářeného města dělal vždy velmi dobrou náladu a vždy mu pochod po této ulici velmi rychle utekl.
Octil se na náměstí Ohmy, největším náměstí z celého města, které bylo středem a centrem. Nespočet obchodů a krásných stavení jej obklopovaly a v prostředku bylo veliké tržiště, na kterém můžete sehnat téměř cokoliv.
"Xerexsi!" uslyšel kdesi mezi lidmi. Rozhlížel se po lidech a uviděl černovlasou pohlednou dívku oděnou do domácího oblečení. Mávala na něj s rozzářeným úsměvem. Xerexs se usmál a přišel k ní.
"Ahoj," pozdravili se.
"Tak jak bylo u Marthanona?" zeptala se dívka.
"Ale znáš to, každodenní magická rutina, i když bych řekl, že po dnešní poslední hodině mě Marthanon nebude chtít vidět velmi dlouho," řekl a vybavil si scénu, jak voda padá na Marthanovo vyděšený obličej.
"Co se stalo?" smála se.
"No, trochu se mi nevyvedlo jednou kouzlo a obdařil sem Marthanona sprškou vody," zasmál se. Dívka se uculila.
"Co dnes děláš?" zeptala se ho.
"No, Mairsley, abych řekl, tak vůbec nevím!"
"Aha. No myslela jsem, že by jsme mohli spolu jít do Naranského parku a trochu si zakouzlili," navrhla Mairsley.
"No, to nezní jako špatný nápad. Tak kdy? A co tu vůbec děláš?" řekl Xerexs a byl poněkud na měkko.
"No, musela jsem jít nakoupit nějaké ovoce, znáš to. Tak přijď pro mě v sedm hodin. Platí?"
"Jistě, budu tam přesně!" řekl Xerexs zbrkle.
Mairsley se zasmála." Tak to jsem ráda a chtěla jsem se tě ještě zeptat, jestli jsi...". Xerexs ji přestal poslouchat, protože se náhle začalo rychle stmívat a mraky, které se chovaly velmi podivně, se začali zatahovat a clonit slunce.
"Co se to děje?" zeptala se Mairsley nechápavě. Xerexs také nevěděl. Ostatně zřejmě to nikdo nevěděl, protože všichni lidé se zadívali na oblohu a mlčky pozorovali, co se děje.
O oblohy náhle jakoby se objevovaly tisíce malých červených světélek, které za sebou táhli rudožlutý ohon. Lidé začali být nervózní. Ty světélka byly stále větší a větší.
Xerexs si uvědomil, že jedno se řítí přímo na něj a na Mairsley, a tak ji chytil za ramena a společně s ní odskočil do hromady sudů pár metrů vedle. Ostatní již začali chápat o co se jedná a zkušení čarodějové a čarodějky začali vyčarovávat proti ohňové bariéry: na město se řítil tisícový roj ohnivých střel.
Jedna z nich dopadla na místo, kde ještě před chvílí stáli Xerexs s Mairsley a to místo začalo ihned hořet. Další, stovky a tisíce, začali dopadávat na všechna místa města. Vysoké velkolepé věže se začaly hroutit a pohřbívaly mnoho lidí. Výbuchy, ničení, křik a pláč, naprostý chaos a panika ovládla město. Lidé utíkali na všechny strany, zatímco střely likvidovaly město. Jedna zasáhla i dům, u kterého byl Xerexs s Mairsley a začal se hroutit.
"Pojď!" zakřičel na ní a vláčel ji za sebou. Vyhýbali se nejen lidí, ale také dopadajících střel. Byl to strašlivý pohled, dívat se nato, jak vše krásné a mohutné se hroutí. Začala být doslova tma pod nánosem prachu a výbuchů, oheň zaplavil město a olizoval ho svými plameny. A vše, jak rychle začalo, také rychle skončilo. Po známkách útoků ani stopy. Město bylo zničené, téměř zlikvidované. Lidé křičeli, pomáhali druhým nebo utíkali do bezpečí ze strachu, že by se ta hrůza opět vrátila. Xerexs s Mairsley se zastavili zhruba ve prostředku náměstí a pozorovali hrůzu kolem sebe. Mnohé budovy ještě pukaly a hroutily se jako domeček z karet. I ten nejvelkolepější palác byl zbořen. Téměř všechny budovy hořely.
"Co..co se to stalo!" křičela vyplašeně Mairsley.
"Já nevím, nevím nic Mairsley! Něco nebo někdo zaútočil na naše město! Nevím, co mám dělat!" řekl a rozhlížel se kolem sebe. Náhle si všiml Marthanona, jak mizí do ulice, která vedla k jeho škole." Zůstaň tady, rozumíš! Nikam se nehni, zůstaň tady!" rozkázal jí.
"Kam chceš jít?!"
"Půjdu za Marthanonem! Čekej tady, budu hned zpět!" řekl a odešel od ní.
Běžel jak nejrychleji mohl, míjel vystrašené tváře a hrůzu v očích, míjel také místo,kde stál s Mairsley. Doběhl až k Marthanovově škole, která jak se zdála, byla nedotknutelná hrůzou, která se odehrála před malou chvílí. Uklidnil se na chvíli a poté vstoupil do školy.
Opět stál ve velkém dlaždicovém sále, kde na jeho konci byla učebna. Tentokrát zatočil doleva do jeho pracovny. Už chtěl otevřít dveře, ale náhle uslyšel podivné zvuky. Proto opatrně otevřel dveře pracovny a nakoukl dovnitř.
Uviděl, jak se Marthanon v sedě nadklání nad jakousi otevřenou knihou, z které vyzařovaly modré pruhy, které pohlcovaly Marthanovův obličej. Xerexs se snažil ani nevydat hlásku. Marthanovův obličej byl velmi klidný a vyrovnaný, avšak Xerexs v něm Marthanona samotného nepoznával.
"Mhorode," řekl náhle Marthanon, " Temný pane z Mhorokarabadu, Země umírajících, vyslyš tužby tvého oddaného!" řekl.
Xerexs myslel, že to byl velmi krutý žert. Vždyť Mhorod je Temný pán, který zemřel před více jak dvěmi tisíci lety při velkém boji. Jak s ním mohl Marthanon komunikovat a vlastně proč s ním vůbec komunikoval? Vždyť to byl jeden z největších krutovládců, které rozséval děs a hrůzu po celém světě! Jak může jenom?
Všude po místnosti se začalo ozývat mrtvolné dýchání, velmi bolestné a kruté a Xerexs si začal myslet, že veškeré štěstí z něho vyprchává.
"El-khazüd naragtaraz ser aut burz iksi nargandael!"ozval se děsivý hlas, hlas tak strašlivý a plný zlosti a krutosti, že Xerexs se držel,aby nezačal plakat.
"Ano, můj pane, Rafnaeh bylo zničeno!" prohlásil s radostí Marthanon a Xerexs nemohl uvěřit svým očím.
"Tolorgen da men?! Etrur gar breguz?!"
"Nebylo zničeno úplně,ale můžu vás uklidnit, je natolik zničeno, že až přijde čas války, nebude schopno se bránit!"
"Keri...dargomblen keri! Urgzúm nabathón!"
"Ano, zajisté!" řekl Marthanon a světlo z knihy se vytratilo. Marthanon knihu zavřel a odešel kamsi.
Xerexs to nemohl vydržet a proplížil se do pracovny. Opatrně se zahleděl na knihu, která nenesla žádné jméno. Zhluboka se nadechl a otevřel obálku.
Nejdříve vypadala kniha jako každá jiná, ale po chvíli obraz papíru zmizel a objevil se zjev, podobný peklu. Xerexs náhle ucítil příliv horka a nehorázného strachu a mučení. Cítil, že zemře, že již nebude žít, dokonce cítil, že umřít chce. Cosi mu drtilo srdce a vysávalo z něj poslední náznaky lásky, naděje a štěstí.
"Kdo jsi?" uslyšel opět tím hlasem jako předtím. Xerexs mlčel, snažil se mít ústa zavřené a plakal. Plakal nad zoufalostí a bezmocí, do které se podíval.
"Mluv, člověku! Kdo jsi?!"
"Nech...nech mne být!" vydávil ze sebe Xerexs.
Hlas se děsivě usmál." Hloupý člověk...zemřeš!!!"
"Nééééééééé!" zakřičel Xerexs a náhle odtrhl obličej od knihy, která se opět stala knihou. Nechápal,co se stalo. Že by mluvil se samotným Temným pánem. Nevěřícně se díval na knihu. Přece by nemohl Marthanon takto pošpinit nejen své jméno, ale ještě uvrhnout celé město do záhuby.
"Xerexsi," uslyšel za sebou hlas Marthanona. Xerexs si uvědomil, že Marthanon ho mohl celou dobu vidět, co dělá a že odhalil jeho zločiny.
Otočil se." Ano? Jak si jen mohl, Marthanone!" řekl ze zlostí v hlase.
"Mohl? Chtěl jsem,zajisté," odpověděl mu, avšak úplně jiným tónem jako obvykle, "Co jsi viděl?"
"Viděl jsem dost, abych věděl, že ty si zasloužíš jenom smrt, pohanobení a potom tě bez lítosti popravit!"
"Tvá slova jsou velmi krutá. Copak nechápeš, jaká síla a moc se skrývá v Temném pánovi? On dokáže vše!"
"Temný pán Mhorod se s nikým nikdy dělit nebude! Marthanone, jak jsi mohl být tak zaslepen? Díky tvé pošetilosti a zaslepenosti bylo zničeno naše milované město. Tisíce lidí zemřelo a bylo zničeno vše krásné, co jsi dříve miloval!" řekl Xerexs a spustily se mu slzy.
"Miloval. Právě, že miloval. Ale okolnosti se změnily. Bude nastolen pořádek v podobě vlády Temného pána! Už mu nic nezabrání v tom, aby povstal!"
"Ale zabrání! Národy Lidí, nás a Sylvanu se spojí a budou bojovat proti němu. A navíc potřebuje Artefakt morhaeiský!"
"Jak jsi se dozvěděl o tom artefaktu?!"
"Studoval jsem Mhorodův věk velmi dlouho!"
"Proto také musíš nyní zemřít!" řekl Marthanon a připravoval si dlaň, ve které se formulovalo cosi modrobílého zářivého.
Xerexs jistě poznal, co je to za kouzlo. Marthanon se ho snaží zabít ledových dechem. Roztáhl ruce a vytvořil kolem sebe ochranou bariéru.
"Ha, ty si myslíš, že tě zachrání ochrana? Tebe? Jsi slabý!" řekl se zuřivostí a vrhl proti němu střelu, která se však rozplynula nárazem na bariéru.
Marthanon nepochopil, jak to,že se dokázal ubránit. Xerexs mezitím vytvořil svojí tak oblíbenou ohnivou kouli a vrhl jí proti Marthanonovi, která ho zasáhla do ramene. Bolestně zakřičel.
"Máš neobvyklou sílu. Vždy jsem pozoroval, že jsi velmi silný. Nyní zemřeš...!". Začal vytvářet jakési kouzlo, Xerexs nevěděl, o jaké se jedná. Zareagoval a poslal na Marthanona spršku omračujícího kouzla, které ho zasáhlo rovnou do obličeje. Marthanon padl k zemi a nehýbal se.
"Proč! Proč!" zakřičel Xerexs v zoufalství a padl na kolena. "Jak jsi jen mohl být tak pošetilý a věřit, že tě bude Mhorod brát jako sobě rovného, Marthanone!" křičel na bezvládné tělo. Zřejmě toho na něj bylo mnoho. Propadl takovému zoufalství. Málem přišel o život, jeho krásné, milované a velkolepé město bylo zničeno. Viděl mnoho mrtvých a nyní se dozvěděl, že jeho nejmilovanější mistr je jeden z největších zrádců posledních věků a navíc se ho snažil zabít. Zhroutil se na studenou podlahu a propadl pláči. Myslel si, že už nemá cenu žít...

Pokračování někdy příště...


(Karma: 31)
| Předmět: RE:
17.09.18 14:21:26 | #10

Nadcházející hrozba - od LichKingaAnathemy (část 1)
Děs v krčmě

Byla hrůzná letní noc. Za normálních okolností by to byla noc velmi příjemná, klidná a teplá. Lidé by poklidně spali a nevnímali by krásné ticho, které je obklopuje. Ale tato noc byla hrůzná tím, že panovala neskutečná bouře, blesky lemovaly oblohu a déšť lynčoval staré střechy starých domů. Vždy byla pouze deštivá tma, avšak když přes celou oblohu přejel blesk, ozářil celou osadu a vytvořil tak dokonalou atmosféru, v níž se nedalo ani spát. Možná by se dalo i usnout, avšak to by se nesměly ozývat děsivá hřmění, následující po záblescích.
Proto byla také krčma na náměstíčku plná k prasknutí. Pivo teklo plným proudem, zábavy bylo dostatek a různých výkřiků a výbuchů smíchu nespočet. Krčmář byl v jednom kole, neustále odbíhával k výčepu a opět mezi návštěvníky, poté dozadu do kuchyně a opět k výčepu a mezi návštěvníky. Ti seděli, kde se jen dalo a na mužích také seděli ještě ženy. Všichni byli opilí a všem bylo jedno, co dělají, hlavně, když je zábava, pivo a co kouřit.
Do této krčmy chodívá mnoho podivných lidí, protože Melhsburger ,osada v níž se krčma u Našeptávače nachází ,je poměrně důležitou křižovatkou cest do Melisburgu a Castlomenae a pokud se nějací zbloudilí hrdinové nebo cestující unaví, vždy zavítají do této hospůdky. Starý krčmář Šůvek je tuze hodný člověk a proto také nabízí za poměrně levnou cenu nocleh a teplé jídlo. Neopovrhnou jím ani například elfy, kteří jsou zvyklí na mnohem větší luxus. Prostě když jde o spaní, teplo a jídlo, neopovrhnul by ani král.
Již bylo k půlnoci a vypadalo to, že v krčmě bylo stále více a více lidí, protože krčmář si už musel zajistit pomoc a téměř nedokázal procházet mezi kupami lidí.
,,Šůvku, ještě jedno tady!" zakřičel na něj starý muž se šedivými vlasy a vousy, oblečen do domácího oblečení. Podle jeho vzhledu a chování to byl rodilý rolník, kterého zde každý zná. Do krčmy zašel zřejmě hned po tom, co zjistil, že se nebude doma spát.
,,No mám jenom dvě ruce!" odseknul krčmář a už opět zmizel v záplavě povinností.
Starý muž se otočil k jeho společnosti asi sedmi mužů a dvou žen, kteří obklopovali stůl v rohu u oken. ,,Občas se divim, že to tu ten starej krčmář zvládá. Já bejt na jeho fleku a mít takovouhle hospodu, nehnul bych ani brvou. Zaplatil bych si dva služebníky a jenom si přepočítával zlaťáčky," pronesl na celé kolo. Všichni se jeho pokusu o vtip začali smát,protože jejich silně podnapilá nálada jim ani nic jiného nedovolila.
,,Zajímalo by mě, Marlone, jestli TY bys to zvlád! Jediný co umíš je zorat pole a mluvit s těma tvejma kytičkama" řekl mu muž naproti a ukázal na něj prstem. Ostatní propadli smíchu.
,,Já?" zeptal se tak nechápavě Merlon. ,,Já jistě! A mimochodem, jsou to bylinky!"" řekl rozhodným tónem.
,,Tak to bych chtěla vidět, ty starej blázínku!" řekla mu žena vedle něj a začala se smát. Ostatní se k ní přidali.
Merlon se však s nimi nesmál, protože se neustále ohlížel do zadního salónku, kde u jednoho stolu seděli dvě postavy, zahaleny do hlubokých kápí. Mlčky seděli vedle sebe směrem ke krčmě, na stolech měli piva a šlukovali z dlouhých dýmek. Krčmář k nim občas přišel, na něco se jich zeptal a poté se dokonce uklonil než odešel. Že by další páni?
Merlon byl velmi zvídaví člověk a v Melhsburgeru žije celý život, takže zná každého. Ani nevnímal svou společnost, neustále se na ně ohlížel a myslel, že oni už o jeho zvídavosti stejně vědí, protože oni jeho viděli, avšak on jim do obličejů nikoliv. Všiml si, že muži opravdu téměř nemluvili, občas k sobě řekli pár slov, vždy se dívajíce do krčmy.
Merlon přemýšlel, co jsou ti muži (i když si nebyl jist že jsou to muži) a o zde hledají. Každý poutník byl již v tuhle dobu mrtvý spánkem a ležel si nahoře v cimrách. Nakonec to nevydržel, vzal si pivo a vstal. Ostatní jej ani nějak nevnímali, byli až příliš ponořeni do opileckého filozofování. Nuže vykročil k nim. Když už byl u vstupu do salónku, zastavila ho mohutná ruka krčmáře.
,,Kampak Merlone? Tady mám pro tebe to pivo!" řekl mu krčmář.
,,Ále," dělal překvapeného a přitom se neopatrně zadíval na muže. Krčmář si toho všiml.
,,Nech je bejt Merlone, oni určitě nebudou mít náladu vybavovat se s takovym pobudou jako seš ty!" řekl mu hrubě.
,,No dovol! Jakej pobuda! Tss,uhni mi z cesty!" řekl mu a odstrčil krčmáře. Nasadil příjemný tón.
,,Dobrý večír, pánové," řekl a uklonil se jim, ,,víte,z řejmě jsem nevychovaný a neomalený, ale moje zvídavost byla silnější jak já a chtěl jsem se vás zeptat..ehm..odkud pak přicházíte?"
Jeden z nich pozvedl hlavu a odhalil spodní část své tváře. Byla oholená a mladistvá. Poté hlavu opět sklonil. Vytáhl dýmku z úst a položil si ji na stůl. Merlon si je pořádně prohlédl: na sobě měli zřejmě nějaké slušnější oblečení, které bylo však zahaleno pod cestovním pláštěm a ne ledajakým, ale zřejmě elfským! U pasu měli v pochvách jistě dobře ukuté meče a každý měl vedle sebe toulec se šípy a luk.
,,Cestujeme..­.ehm...z daleka!" odpověděl muž lhostejným pomalým tempem. Jeho hlas byl hluboký a měl v sobě cosi, co nedokázal Merlon popsat.
Merlon se usmál. ,,Víte, to je široký pojem, odtud je vše z daleka. Máme to dnes ale krásný večer, že?" změnil téma.
,,Krásný? Nevím, ale z krajů, odkud pocházíme, takovémuto počasí řikáme, že je pod psa a ani náhodou nám není příjemné." odsekl opět muž.
,,O, promiňte, že jsem vás vyrušil!" řekl Merlon, otočil se a chystal se odejít.
,,Počkejte," řekl mu muž. Druhý se na něj tázavě otočil.
,,Ano?"
,,Sedněte si, prosím," řekl muž a ukázal na židli naproti němu. Merlon si sedl.
,,Přejete si něco? Neotravuje vás?" zeptal se krčmář mužů. Merlon se leknutím postavil ze židle.
,,Blázne jedna stará, víš jak si mě vyděsil?! Kdyby pánové něco chtěli, tak by si jistě řekli, nemám pravdu?" otočil se k mužům. Ti nereagovali. ,,Kliď se odtud blázne!"
,,Omlouvám se, pokud jde o cizince, je hrozný. Neví, kdy s tim ždímáním zlaťáků přestat," řekl Merlon a zasmál se, nýbrž jenom sám sobě, jelikož muži vůbec nereagovali. ,,Odkud cestujete?"
,,Cestujeme do Maguleshu z Urnuku." odpověděl opět muž. Merlonovi to začalo docházet: elfí zbroj, elfí hlavní zbraň, eflí oblečení, dokonce cestují do města v elfí říši. Zřejmě to byli elfové.
,,Ehm, smím se vás na něco zeptat?"
,,Jistě,"
,,Ehm...nejste vy..ehm..nejste elfové?" řekl a cítil, že se na tohle zřejmě ptát neměl.
Oba dva muži zareagovali stejně. Podívali se na sebe. Poté muž, který zatím nepromluvil, kývl na druhého. Ten si sundal kápi a odhalil dlouhé blonďaté vlasy, rovně uspořádané podél hlavy. Vystoupali z nich dvě ostré uši. Druhý muž udělal to stejné a jeho vzhled až na rysy v obličeji vypadal stejně.
,,Ano, jsme elfové," odpověděl poprvé druhý muž.
Merlon si ani v přívalu úžasu nad těmito bytostmi neuvědomil, že na ně doslova civí s otevřenou pusou. Když si to uvědomil konečně, rychle ji zavřel a snažil se dělat, jakoby nic.
,,O, dovolte, abych se vám představil. Jsem Merlon Thořin, syn Merloniána Thořina, pána písečných dolů v Urg-Nadechu." řekl a uklonil se.
,,Jsem Mithrinhas z rodu Eufhën," řekl první muž, jež mluvil s Merlonem dříve, ,,a zde je můj přítel Aenhulf z Ramaneo." řekl a oba dva se uklonili.
,,Chtěli jsme se vás zeptat, zdali se zde nedá někde ukrýt?" zeptal se Aenhulf.
,,A...ale jistě! Ale nechápu, proč byste se chtěli ukrývat!"
Mithrinhas se rozhlédl, zdali někdo cizí nepozoruje jejich rozhovor a rukou pokynul Merlonovi, aby se přiblížil. Sám se trochu nahnul přes stůl, společně s Aenhulfem. ,,Protože jsme sledováni!" zašeptal.
,,Sle..." přerušil se Merlon, jelikož si uvědomil, že mluví nahlas., ,,sledování? A kým?"
,,Jistým jezdcem. Je to přízrak. Domníváme se, i když se to zdá být nejasné, že kůň je Pekelný hřebec a jezdec na něm...Lich!" .Při tomto posledním slovu sebou Merlon škubl.
,,Lich? Lich! Lich a Pekelný hřebec? Že by se síly Chaosu a Smrti spojily? To je mi velmi podivné!"
,,Nekřičte!" okřikl ho Aenhulf. ,,Sami nevíme, jestli je to pravda. Není to ale nemožné, že by se tyto síly daly dohromady."
,,Ale je to nemožné, vždyť Páni démonů jsou uvězněni!"
,,Již brzy, můj drahý příteli, nastane zatmění slunce a Páni démonů povstanou," odpověděl velmi potichu Mithrinhas.
,,A...ale to se musí říci! Musíme na to upozornit krále! Musíme na to upozornit lidstvo!"
,,Ne! To nesmíme! Musí se to držet v tajnosti z důvodu paniky! Nebojte se, váš vládce lidí to zajisté ví! Tajně se seskupují armády Lidstva, Sylvanu a Akademie. V současné době je již jisté, že se zřejmě Nekropolis spojil s Chaosem a nedivil bych se, kdyby se k nim přidali i ti špinavci!" řekl Mithrinhas.
,,Špinavci?" nerozuměl Merlon.
,,Ano, Temní, jak si říkají, elfové z Kobek! Jsou to zrádci naší rasy a velmi ji pošpinili!"
,,A to byli kdysi stejní elfové jako jsme já a Mithrinhas!" řekl rozhořčeně Aenhulf.
,,Pánové, to co tu říkáte, je velmi důležitá věc! Co ode mne potřebujete? Jak dlouho vás ten..ten...ten Lich pozoruje?"
,,Již pátým týdnem. Zřejmě byl za námi vyslán. Napadl nás u Bretonského hvozdu a stěží jsme vyvázli. Párkrát jsme ho setřásli, ale vždy nás našel a pochybuji o tom, že nyní by naší stopu nenašel." řekl Aenhulf. Mithrinhas znepokojeně přikývl.
,,Ale, to ho přivedete rovnou sem. Přivedete sem to ďábelské stvoření, které krade duše!"
,,To, že Lichové kradou duše je holý nesmysl. Na to má Nekropolis mnohem hrůznější bojovníky. Lich útočí děsivým mrakem a to nemluvím o jeho horší podobě, Arcilichovi! Potřebujeme se ukrýt, někam, kde nás nenajde vůbec nikdo! Je to možné?" zeptal se Mithrinhas.
,,Jistě, samozřejmě pánové. Skrýš je ještě blíže než si myslíte. Vstup se otevírá tímto svícnem," ukázal na svícen zavěšený na zdi, ,,vede to do podzemní komnaty a pak myslím, že i snad dále, ale nikdy jsem tam nebyl a..."avšak už to nedořekl.
Do krčmy plnou rychlostí vlétl muž a svalil se na podlaze. Rychle vstal a ukazoval do dveří. Začal křičet, hrůzně se svíjet a ve tváři měl velmi vystrašený výraz.
,,Smrt! Smrt! Přišla si pro nás! Já..já ji viděl, je tam! Je venku a blíží se sem!". To byla jeho poslední slova, než padl na zem mrtev. Návštěvníci na něj ztuhle hleděli, nebyli schopni pohybu. Veškerý řev a randál stál. Bylo hrobové ticho.
Náhle se zvenčí ozvalo děsivé, hrůzu nahánějící zaskřehotání, které připomínalo koně.
,,To je Pekelný hřebec!" vykřikl kdosi a v krčmě nastala panika.
,,Musíme okamžitě zmizet, Merlone!" řekl vyplašeně Aenhulf.
,,Jistě, jistě!" řekl Merlon a chystal se vstát, avšak Mithrinhas mu v tom zabránil. Merlon si rychle sedl a podíval se přes rameno.
,,Je tady," řekl šeptem, velmi vystrašeně Mithrinhas.
Lidé, kteří propadali v panice, náhle jakoby ztratili dar řeči nebo jakéhokoliv zvuku. Za dveřmi krčmy se ozývalo děsivé sípání. Pak se dveře samy od sebe otevřely a odhalili děsivou postavu, která před nimi stála. I když to cosi mělo na sobě potrhaný hnědý mnišský hábit, zcela jasně bylo vidět ošacení pod ním- jedovatě zelené široké šaty posázeny různými znaky a symboly Nekropolisu. Do obličeje té postavy také nešlo přes velikou kápi vidět, ale zřejmě to bylo tak lepší. Postava vydávala strašlivé sípavé zvuky. Rozsévala okolo sebe tolik smutku,strachu a zimy, že nikdo neměl odvahu se ani hnout. Jediný krčmář byl schován pod výčepem, dlaň měl přiloženou k ústům, aby zabránil šíření vyděšeného zvuku, který se mu nekontrolovaně vydával z hrdla.
Postava nehybně stála ve dveřích. Na opasku měla v pochvě mohutný meč a na druhé straně na řetězu zavěšenou velmi tlustou knihu. To vše bylo viditelné z pod pláště, zbytek byl zahalen. Náhle postava vykročila, ale její kroky byly velmi plynulé a neslyšitelné, ozývalo se pouze řinčení řetězu, který držel knihu při jeho těle, pokud tato postava vůbec nějaké má.
Zastavil se až uprostřed krčmy. Mithrinhas s Aenhulfem se také nepokoušeli pohnout, věděli,že jakýkoliv pohyb tato stvůra zaregistruje. To,co stálo uprostřed krčmy, byl Lich, věrný bojovník Nekropolisu. Pomalu se začal otáčet, neustále sípal. Zřejmě něco říkal, protože občas šly slyšet velmi nepříjemné zvuky, které připomínaly jazyk Nekropolisu.
Lidé se ani nehnuli, třásli se hrůzou a z očích jim stékali slzy. Nepřáli si nic jiného, než aby to stvoření odtáhlo pryč, už nechtěli vnímat strašlivý smutek.
Lich se poté otočil směrem k elfům a Merlonovi. Jakmile je zřejmě spatřil, vydal ze sebe hrubý zvuk. Bylo nepříjemné hledět do kapuce, ve které bylo pouze černo, jenom občas se objevily dvě červené oči.
,,Éééé...élfy...." ozvalo se od Licha, velmi pomalu a bolestivým tónem, který nebyl téměř slyšet, ale i přesto ho musel slyšet každý, protože byl natolik odporný a temný, že na něj zřejmě nikdo nezapomene..
Mithrinhas se ani nepohnul, jenom nepatrně otevřel ústa, neustále se dívajíc na Licha. ,,Merlone, až řeknu teď, vyskočíte po tom svícnu a otevřete vstup. Snad to stihneme dříve, než nás zasáhne svou smrtelnou zbraní!" řekl velice potichu, ale Merlon mu zřejmě rozuměl.
Lich jakýsi šepot nebo zvuk v místnosti zaregistroval a okamžitě zaměřil a okamžitě vyrazil směrem k nim. Natáhl svou mrtvolnou ruku a vypadalo to ,že se po nich sápe.
,,Merlone..při­pravte se...teď, teď Merlone!" zakřičel na celou krčmy. Merlon vyskočil ze své židle a ihned se zavěsil o svícen, který se stlačil dolů a vedle Merlona se odsunula zeď.
Lich náhle děsivé zakřičel, hrůza v jeho křiku byla tak veliká, že mnoho lidí omdlelo a většina z nich začala křičet. Okamžitě se rozeběhl proti nim a strhl ze sebe mnišský hábit a odhalil se-jeho umrlčí hlava s pomstychtivým a smrtichtivým výrazem, neskutečné symboly Nekropolisu a mrtvolné tělo.
Mithrinhas a Aenhulf okamžitě vyskočili a vběhli do tmy ve zdi. Merlon na nic neváhal a okamžitě vběhl za nimi, nezapomněl však ještě na druhé straně opět zatáhnout za svícen a tím zavřít dveře. Stihli to akorát. Za zdí se ozývalo ještě zuřivější zakřiknutí. A pak...ticho...
Mithrinhas, Aenhulf a Merlon se ocitli v absolutní tmě a v absolutní bezmoci.
,,Co...co se stane s těmi lidmi?"
,,Stanou se slepými otroky a propadnou v kostlivce, kteří budou věrně sloužit v Nadcházející hrozbě, která nás čeká..."
...pokračování viz výše....


(Karma: 21)
| Předmět: RE: RE:
před 13 hodinami | #13

Páni, víš, že by si klidně mohl vydat knihu... opravdu moc chytlavé :) adrenalinově vzrušující, mírně strašidelné, vtahuje do děje, úplně pohltí... Mám ráda Kinga, ale tohle, ty brďo, je bombice


(Karma: 31)
| Předmět: Tak trochu....JINÁ pohádka!
14.09.18 10:36:31 | #7