Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Poetický pramen

O kačence
Také sním o kačence,
je velice hezká,
skrytá v tmavém závoji,
každý znalec tleská.
Jednou měkká, pružná, křehká,
jindy tuhá, světlá, lesklá,
roztřepená, pocuchaná,
doma čeká na ní vana.
Kdo se octne v temném lese,
v košíku ji domů nese.
Každá volná ruka tleská,
kačenka je naše - česká:-)

Honzík a Kačenka

Jdu si takhle lesem
Potkala jsem fretku
Kačenka se jmenovala
Na Honzíka zavolala
Lekla jsem se hodně
Běžela tak ladně
" Honzíků, Honzínko
kde tě mám ty zlobítko. "
Volala Kačenka do širého lesa
odkudsi vyběhla veliká fretka
" Kačenko tady jsem "
čistí si kožíšek jazykem.
Oba se hodně prý vítají
vždy když se znova shledají
Mám prej jít s nimi dál jejich světem
svítí nám na cestu světlometem
Tak vám jdu vstříc svému osudu
Moc ráda s nimi pobudu
Za nějaký čas, shledáme se dole zas.

Možná a snad
Jednou o lásce jsem snil,
v duchu jsem ji pohladil.
Krásné srdce, dlouhý vlas,
tenká, k tomu útlý pas.
V očích jiskru, odhodlání,
neznající pohrdání.
Když už jsem se dotkl hlavy,
cit a moudrost, pevné zdraví.
Možná je to tuze málo,
každý to má tak či tak.
Usínal jsem s chmýrem z peřin,
čekal na zázrak.

Šlamastika
Ladné, jemné, křehké nožky.
Čí že pak jsou? Mnohonožky!
Že se s nimi chodit musí?
Jen ať si to někdo zkusí!
Když je mladá,
ještě zvládá.
V letech,
usadí se v květech.
Artróza ji ničí klouby,
o tom víte pane houby!
Čmelák bzukne,
až v něm hrkne.
Pak odfrčí do jetele,
a je mu to u ......:-)

Když se dívám na hvězdy, cítím, že jsem součástí nekonečna. Když se dívám na květiny, cítím, že jsem součástí krásy. Když se dívám na tebe, cítím, že jsem součástí lásky. (Rabíndranáth Thákur, Gítándžali)

Včelstva
Kdyby včely měly ploutve,
vypadal by náš svět hloupě.
V moři stavěly by úly,
medu tvořily by půli.
Květy navštěvovaly by vodní,
dopravou byla by jim lodní.
Žihadla dávaly by rybám,
kvůli jejich zvědavosti,
nebo jejich chybám.
Mrož rozčeřil by vodu
pobodán z vrchu i na spodu:-)

Brouky brouk
Potkali jsme s Blankou brouka.
Nehýbá se, jen tak kouká!
Šťouchnu do něj klacíkem,
A tak jak se odhodlala,
brouka k slovu přivolala.
Dej pryč z ruky tenhle klacek,
nevidíš, že jsem se zasek?
Dřevorubec Franta Žíla
a ta jeho slavná pila,
skáceli kus lesa,
jeho srdce plesá.
Já se vydal po "zelené",
odtud bosky travou.
Nemám chodit do hospody?
Lítá mi furt hlavou.