Žena, která lže, je jako zrcadlo, které ukazuje pravdu jen tehdy, když se na něj nikdo nedívá. (Honoré de Balzac)
Žena, která lže, je jako zrcadlo, které ukazuje pravdu jen tehdy, když se na něj nikdo nedívá. (Honoré de Balzac)
Myslíš, že to platí i pro muže? :-)
Mě přijde, že obě pohlaví lžou, i když se na ně někdo dívá.
A takové zamyšlení. Už jsem se ptala mnohokrát někoho, když na to
přišla řeč, tak teď i vás :-)
Lhali byste bližnímu, kdybyste věděli, že umírá třeba na rakovinu, že
se nic neděje?
Nebo byste mu sdělili, že mu nic není? Abyste ho uchránili od možných
strachů.
Zvolili byste raději milosrdnou lež? Nebo drsnou ničím nepřikrášlenou
pravdu?
Přemýšlím o tomhle už od mládí a asi jako za mlada, i teď, po letech,
bych zvolila pravdu.
Spravedlnost je jako láska, která září nad zlostí, klamem a špatným jednáním. Je to světlo, které nás vede k pravdě a cti, i když cesta může být temná a plná překážek.
Nedržím se jí násilím, mám ji v sobě tak nějak zakódovanou 🙂
Vždy jsem chtěla být spravedlivá, ve všech oblastech života. I když ne
vždy to tak bylo, to přiznávám. Ale čím jsem starší, tím víc se mi to
daří 😉
Hledím vnitřním pohledem , ne vše je zjevné očima, takže ano, můžu mít i zavázané oči 🙂
Protože to, co vidíme očima, může být jiné, než to, co cítíme srdcem 😉
Už je to dávno, co jsem ho četla. Asi ano. Ale já to taky tak cítím 🙂
Dítě vidí příběh, pohádku, ale nemá mnohé zkušenosti, aby
pochopilo. :-)
Na stejné bázi jsou tvořené animáky. Jsou to pohádky pro děti, ale je v
nich vždycky skryto i dost pro dospělého, co dítě nepochytí. Ani ho to
nenapadne. Jak už nějaký humor, tak i třeba nějaká myšlenka. :-)
Cesta, která může být popsána, není věčná Cesta. Jméno, které může být pojmenováno, není věčné Jméno. Bezejmenné je počátkem nebe a země; pojmenované je matkou všech věcí. Proto ten, kdo je stále bez touhy, vidí tajemství; ten, kdo má stále touhy, vidí pouze projevy. Tyto dvě věci mají stejný původ, ale různá jména. Společně se nazývají tajemstvím. Tajemství tajemství je branou ke všem zázrakům. (z Lao-c'ova díla - Tao Te Ťing)
Naděje je ta věc s peřím, která se usadí ve tvé duši a zpívá melodii beze slov a nikdy s tím nepřestane. (Emily Dickinsonová)
Naděje vždycky umírá poslední :-))
...ale tam kde umře, zrodí se najednou, nečekaně, ze zrnka prachu, co bylo
schované před světlem.
Uvnitř srdce zahoří plamínek nové, krásné, naděje, která se promění
ve skutečnost.
A naděje, co byla zmařenou nadějí, už nezpívá omamnou melodii, jen mizí
a mizí a mizí až z ní už nic není...
Člověk je jako kniha, kterou je třeba číst s porozuměním a trpělivostí, aby se odhalily všechny její tajemství. (Karel Čapek)
Z příběhu lásky Višnua a Lakšmí ve Višnu Puráně:
"Višnu je řečí, zatímco Lakšmí je významem. On je pochopením, ona intelektem. On je stvořitelem, ona stvořením. Ona je zemí, on jen podporou země. On je ten, kdo stojí při všem mužském, ona pečuje o vše ženské. On je láska a ona je potěšením."
Asi Vám neřeknu nevím jaké moudro :-)
ale jen takovou osobní radu životní a je jen na vás, jestli si to vezmete k
srdci a nebo ne :-)
Pokud k někomu cítíte opravdovou lásku, milujete, souzníte, nehrajte s
tím člověkem hry.
Řekněte mu co cítíte. Člověk člověku do hlavy nevidí a i kdyby jste si
kolikrát sebevíc mysleli, měli pocit, že ten druhý musí jasně vidět a
cítit, že ho milujete, ne vždy to tak je. Divili byste se kolikrát, jak
člověk, který vidí kolikrát i za roh, může být slepý, když jde o
lásku k němu samému.
Jo, je to úsměvné, že člověk vidí lásku jednoho k druhému, cítí ji na
sto honů u druhých a mezi nimi, ale když jde o něj samotného, tak je slepý
až na půdu a třeba si ani neumí představit, že on by mohl mít opravdu
takové štěstí, že by člověk, kterého má rád, ho miluje, k němu cítil
to samé.
Mluvte, ať už jde o cokoliv. O ublížení, o lásku, o city, o radost, o
smutek, sdílejte. Opravdu nikdo do hlavy druhému nevidí. Pak se třeba budete
i kolikrát divit, jak může být mnohé krásné, i když je tam třeba obava
ze zranění. Ale člověk, který vás má opravdu upřímně rád, miluje,
vás zraňovat chtít nebude.
Žijte v pravdě a lásce. <3 stojí to za to.
Jako květina krásná, ale bez vůně, tak jsou krásná slova bez skutků (Dhammapada - sbírka výroků Buddhy)
"Učinils mne nekonečným - taková je tvá božská hra. Stále znovu naplňuješ život, jakmile je vyčerpán. Nosíš tu bambusovou píšťaličku po horách, po březích řek a hraješ na ni nové a nové melodie. Mé drobné srdce se ztrácí pod tvým nesmrtelným dotekem a v nesmírném nadšení propuká ve zpěv." (Rabíndranáth Thákur)
Líbí se mi tohle :-)
"Svými názory, které uplatňoval i v praxi, byl hlasatelem sociální rovnosti. Byl přesvědčený humanista, vystupoval proti násilí a zotročování."
a ještě tohle :-)
Institut pro venkovskou obnovu - „osvobození vesnice z pout bezmocnosti a nevědomosti posílením znalostí“
Je, ale je to ON, mého srdce šampión :-) a to mě na něm zaujalo nejvíc, to že je humanista, těch moc nepotkávám, i když se zdá, že ano. :-)
A povíš? asi se mi to nepovede najít. :-)
Byla bych ti moc vděčná, kdybys nám to sem třeba i připsal. :-)
Díky dík