Polednice
U lavice
dítě stálo
neštovice
prodávalo
Prodávalo
bakterie
u tankové
baterie
Klepalo si
na čelo
matka hrála
na cello.
XIX.
Dejte klec jestřábu
ze zlata drahého,
nedá za ni věru
hnízda trnitého.
Koníku bujnému,
jenž se pustou žene,
nikdy nepřipnete
uzdy a třemene.
Hoj, též cigánovi
příroda cos dala:
k volnosti ho čárným
poutem připoutala.
Hoj jo jo jo jo joj!
Sonet 55
Přetrvá mramory, přetrvá zlaté věže
a hrobky vladařů tento můj mocný rým:
zatímco z kamene čas písmo dávno smaže,
můj verš zde bude dál plápolat - a vy s ním.
Až sochy rozkotá běs válkou rozpoutaný
a sváry obrátí paláce v prach a rum,
má báseň, letopis na vaši paměť psaný,
bude dál vzdorovat meči a plamenům.
Půjdete pevně vstříc smrti a zapomnění,
jemuž vše propadá, a chvála vaší krásy
bude mít věčně stan v očích všech pokolení,
jež má nést tato zem po všechny příští časy.
Tak až po soudný den, kdy z mrtvých vstaneme,
budete stále žít v čtenářích básně mé.
Obsah příspěvku byl smazán
Obsah příspěvku byl smazán
1