Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
"Ochoč si mě, prosím!" řekla.
"Velmi rád," odvětil malý princ, "ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí."
Mám moc ráda Malého prince a Lišku a Růži a Baobaby a Ovečku :-)
Onehdá, jsem si myslela, že jsem potkala po časech putování, zas svoji
oblíbenou Růži, ale omyl byl pravdou.
Nebyla to moje Růže, byla to růže, která se jí velmi mnoho podobala.
Avšak :-) moje Růže má trny ale když píchla, nebo škrábla, bylo to
málokdy schválně a to neříkám, že byla dokonalá, ne nebyla. Kdežto ta
růže, co se jí tolik podobala, ta píchá a škrábe ostošest, až se
divím, že už nemá všechny trny polámané. Asi si je moc ráda pěstuje.
:-)
A tak jdu svou cestou dál a věřím, že zas jednou potkám svou Růži a budu
si ji užívat celým svým srdcem tak, jako dřív :-)
Už se moc těším 
Poučení: Nenechte se ošálit každou růží, kterou na své cestě potkáte :-)
Věřím na inteligentní stromy, květiny, rostliny. Pokud jsou
inteligentní, jistě umějí milovat i nenávidět.
Vzpomínám na jednu květinu, která nádherně vesele kvetla a voněla. Vždy
měla radost ze společnosti malého roztomilého motýlka, který na ní často
usedal. Později přiletěl jiný motýl a posadil se vedle toho malého
roztomilého motýlka.
Malý roztomilý motýlek pozoroval souznění voňavé květiny a nového
motýla a najednou na strboulu (květenství - hlávka) bylo těsno.
Jak to bylo dál?
Rozepjal křídla ten malý roztomilý motýlek a odletěl.
Proč?
Věděl své a proto nezasahoval, ponechal na květině, aby poznala a
pochopila.
A jak to všechno dopadlo?
Objevil se Krakonoš:-))
1
1
1
