Člověk se rodí jako tabula rasa. Často lituji toho, že už nejsem dítětem.
Člověk se rodí jako tabula rasa. Často lituji toho, že už nejsem dítětem.
Ahoj...... „Ale ze všech první a základní spor je o to, v čem, zda v jediném, či ve více věcech spočívá lidské štěstí. V tomto problému jsou, jak se zdá, více než je spravedlivo, nakloněni na stranu, která je stoupenkyní rozkoše, kterou vymezují buď celé lidské štěstí, nebo aspoň hlavní jeho část. Ba - a to budí ještě větší podiv - i od náboženství, které je vážné, přísné, takřka chmurné a stroze chladné, požadují, aby přispívalo k podpoře tohoto tak choulostivého názoru. Nikdy totiž nerokují o štěstí, aby s racionální filozofií nespojovali některé principy vzaté z náboženství, a soudí, že bez nich je rozum sám o soběkusý a nedostačující k vypátrání pravého štěstí. Ty principy jsou takovéto: duše lidská je nesmrtelná a dobrodiním božím zrozená ke štěstí; našim ctnostem a dobrým činům jsou po skončení vezdejšího života určeny odměny, mrzkostem tresty. Třebaže jsou tato tvrzení vzata z oboru náboženství, přece myslí Utopijští, že lze rozumovou cestou dospět k nutnosti uvěřit v ně a přiznat jejich platnost.“ — Thomas More, kniha Utopie
tak já věřím v živý vesmír a čas, náboženství je skupinové
pojetí víry, které člověku vymezuje mantinely.
Já jsem pro individuální víru, tu kterou má každý člověk v sobě.
Pravdou je, že člověk chce být šťastný, ale zároveň by pro své
štěstí neměl zapomínat na ostatní, na přírodu na svět...