Přiznám se, že mám kolem sebe lidi, co to tak opravdu mají, ale osobně,
asi jsem divná, ale nějak mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla žít život
někoho jiného. :)
Patřím mezi lidi, kteří by neměnili nic, ani to "dobré" ani to "zlé" co
prožili, když by měli možnost cestovat časem a změnit minulost. A ne,
neměla jsem vždy na růžích ustláno, ale jo, jsem dítě štětěny, dle
mého a mám zatím, pro mě docela v mnohém dobrý život, když vidím
životy jiných a dle očí a myslí jiných, by mohl být jiný a lepší, ale
opravdu nebyla nikdy pro mě potřeba měnit. :) A co si chci splnit, v to
stále věřím, že si splním. Jsem za svoje zkušenosti vděčná. :)
Předmět diskuze:
láska k moudrosti a její rozvíjení prostřednictví té své nebo cizí
1
1