Není to jen o tom. Je to člověk od člověka. Každý jsme jiný. Každý
vidí a cítí štěstí v něčem jiném, jinak.
A není to jen o štěstí, je to soubor více faktorů. Někdo vyhraje milion a
není stejně šťastný, někdo vyhraje deset korun a přijde mu to super.
Někdo má rodinu a děti a je šťastný, někdo má totéž a šťastným ho
to nedělá. Někdo neměl celý život nehodu a je šťastný a druhý taky ne,
ale je nešťastný. Někdo je kvadruplegik a je šťastný, protože žije a
někdo má zlomenou nohu a je nešťastný, i když mu doroste a bude chodit.
Někdo má dítě je sám a je nešťastný, protože nemá "lásku" i když s
láskou žije a někdo je sám, nemá děti a má třeba jen želvičku a je
přesto šťastný.
Dalo by se říct, že je štěstí podmíněné mírou neštěstí, které
člověk zažil, prožil, ale není tomu tak.
Spíš je to daný naším vnímáním světa, cítění... nevím, jestli
přímo podmíněné hormony, ale bude to primárně tím také. Je to dané
tím, jak jsme nastavení, i jak jsme vyrůstali, v jakém prostředí, s kým
jsme se stýkali a co vše lidé kolem nás prožili, ale není to podmíněný
přímo naším osobním neštěstím. Taky je to dané tím, jakou máme
sebereflexi a jak se umíme podívat do sebe a co si dokážeme vzít z našich
zkušeností životních i zkušeností lidí, lidstva, společnosti jako
takové.
Tohle je dost široké téma a dalo by se o tom mluvit hodně dlouho...
Předmět diskuze:
láska k moudrosti a její rozvíjení prostřednictví té své nebo cizí
