Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Úryvky, citáty, moudra

hm, to je bohužel pravda, jen tam míra se mnohdy blbě odhaduje... stav kdy už činíš a kdy ještě ne

Protože zkušenosti jsou nad všechno zlato.

určitě, člověk se rodí jako tabula rasa a postupně zapisuje na svou tabulku prožitky a ponaučení z nich:)

Pěkné, takže přetvářka může bodovat.

člověk se rád přetvařuje a rád zdvořilostně lichotí, je li k tomu vychováván, neb žádá li si to jeho společenské postavení. Někdo to nedělá a upřímnost je mnohdy nejlepší, avšak často dokáže nadělat velkou neplechu. Přesto se mi do hlavy vkrádá myšlenka, jaké je to zdravé množství zdvořilostí?

trochu strohé, ne? Máš ráda přímou řeč a nebo raději vhodný obal, aby to tolik nebolelo?

nemám zapotřebí někomu ubližovat, ty snad ano?

provádím rozbor citátu, já taky ne:)

Dakaar opravdu?

no jej, Sarva mangalam:)

Zkouška pro Atlantidu Pěkný.

myslím, že všechny bytosti chtějí být šťastné, pak proč jim v tom bránit?:)

ten se poved, pane D. ;-)

Jestli mohu dám sem anagram. Snad to nebude vadit.
akt okoun /jméno kosmonauta/

to byla pouštní kukačka

Ne. Kokonaut :o)

:)))))

něco na tom bude, filosofie je láskou k moudrosti, takže, filosofie nakonec rozkývá ukryté:)))

Představ si strom. Strom má několik větví. A každá větev má svá tajemství. Není to tak jednoduché, jak to vypadá. Musíš obejmout kmen, a pak ten kmen možná řekne, co potřebuješ vědět. Jestli ovšem, už dávno nejsou z něho udělaná polínka.

otázkou je, kam ty větve vedou a zda na ně vidíme tak dobře, abychom je nepomotali. Kdo ví, co to bylo za kmen a zda to nebyl štěp:)))

Krásná píseň.

Pravdou je, že takto se to nevyřeší.

pravda je relativní pojem:)

Proto se pravda, někdy tak špatně hledá.

Pravda není absolutní a mění se v prostoru i čase... stejně tak láska nenabírá stejných podob v každém srdci nebo mysli.
Pravda a láska jsou si blízké a také podobné tím, že pravd i lásek je cca 8 mld a stále se mění a vyvíjejí:)

ještě bych přidal, že pokud pravdu a nebo lásku zasadíme do nějakého pevného a neměnného podkladu, tedy jí nějakým způsobem vymezíme, ztrácí svůj půvab i jméno:)

Pagannini, ten citát se mi líbí

perské přísloví nebo arabské?:)

ani nevím, toto ale napadne určitě každého, kdo se tomu věnuje. Nic není zadarmo, a u koní to platí dvojnásob.

ono je to o tom, zda chceme něco pořádně umět, nebo nám stačí kovaříček:)

U koní neplatí žádný kovaříček, to není žádná hra. Buďto koně zvládneš nebo si s tebou bude dělat co on uzná za v hodné. Co kůň to jiná povaha, takže se jezdec vlastně učí pořád. Po prve jsem si sedla na koně v devíti letech, a později jsem se i v tomto oboru vyučila. Stačí? Nebo mám být ještě větší slepice? A pokračovat dál?

klidně i zakdákej, mně to nevadí:)))
bez urážky:)
tady se za to nemusíš stydět:)

Našla jsem ještě jeden citát: Kůň zná svého jezdce lépe, než jezdec svého koně Arabské přísloví.
Tady bych to trošku doplnila Daakar.
Stálý jezdec svého koně zná, a ví, co od něj může očekávat.
Kůň jezdce odhadne hned, jak si na něj sedne, a tehdy se ukáže, jak je dobrý rajťák.
Mé letité postřehy. :o)

jaký je jezdec rajťák

zkus se povznést nad koně a personifikuj:)

Nikdy, kúň je ušlechtilost sama. Přítel Bohů a Králů.

Člověk se rodí jako tabula rasa. Často lituji toho, že už nejsem dítětem.

Ahoj...... „Ale ze všech první a základní spor je o to, v čem, zda v jediném, či ve více věcech spočívá lidské štěstí. V tomto problému jsou, jak se zdá, více než je spravedlivo, nakloněni na stranu, která je stoupenkyní rozkoše, kterou vymezují buď celé lidské štěstí, nebo aspoň hlavní jeho část. Ba - a to budí ještě větší podiv - i od náboženství, které je vážné, přísné, takřka chmurné a stroze chladné, požadují, aby přispívalo k podpoře tohoto tak choulostivého názoru. Nikdy totiž nerokují o štěstí, aby s racionální filozofií nespojovali některé principy vzaté z náboženství, a soudí, že bez nich je rozum sám o soběkusý a nedostačující k vypátrání pravého štěstí. Ty principy jsou takovéto: duše lidská je nesmrtelná a dobrodiním božím zrozená ke štěstí; našim ctnostem a dobrým činům jsou po skončení vezdejšího života určeny odměny, mrzkostem tresty. Třebaže jsou tato tvrzení vzata z oboru náboženství, přece myslí Utopijští, že lze rozumovou cestou dospět k nutnosti uvěřit v ně a přiznat jejich platnost.“ — Thomas More, kniha Utopie

tak já věřím v živý vesmír a čas, náboženství je skupinové pojetí víry, které člověku vymezuje mantinely.
Já jsem pro individuální víru, tu kterou má každý člověk v sobě. Pravdou je, že člověk chce být šťastný, ale zároveň by pro své štěstí neměl zapomínat na ostatní, na přírodu na svět...

Koukám kopretinko 666, že jsi na šachovnici