Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Filozofické otázky >> ETIKA

Nebo je to zajímavé téma... Rád si přečtu... Děkuji.

Ano, téma je to zajímavé, ale cesta k dosáhnutí poctivého a čestného bytí je zdánlivě nad lidské síly.

základ naší středoevropské etiky byl položen desaterem. Můžeme o něm diskutovat či ho kritizovat (často oprávněně) ale vytvořil pevné základy a utvářel svědomí po staletí. Takže vnímáme a cítíme co je dobré tak trochu jinak než třeba lidé z Malajzie. Moje snacha je Malajka a byla jsem delší dobu v Singapuru, takže cítím ten rozdíl. Moje snach anerozumí některým věcem, protože u nich nejsou sociální vazby tak vyhraněné jako u nas, a u nich hrají velkou roli peníze. Kdo má peníze, ten má postavení.
Naše evropská etika nás nějak vede k tomu, že všichni jsme si rovni a to jak chudý tak bohatý. Jak zdravý tak nemocný, nikdo se nemůže vyvyšovat nad druhého z jakéhokoliv důvodu. Zbytek jo neuzná.... protože máme větší cit pro rovnováhu.a nedovolujeme aby se njaká vrstva vyšvihla nad jinou. Proto u nás ani nejsou kasty.

nepiju

Ještě bych t doplnila (z vlastní zkušenosti) Nám se zdá že nerovnost je hodně velká a že je to neetické. To určitě ano, jelikož jsem si všichni rovni a cítíme že to není správné.
Ale tam kde jsme byla a viděla to na vlastní oči (Asijské země) je zcela běžné a normální že část lidí slouží a to celý život a za symbolický plat a třeba i bydlí se svými pány... a tak určitá vrstva nevezme hadr do ruky a neumyje po sobě a hází odpadky pod nohy a druhá vrstva (indové, Filipínci) za nimi chodí a uklízí to za symbolický bakšiš.
Stejně tak se tam stát nestará o dochodce nebo nemocné... vyšší vrstva si platí pojištění a nižší vrstva nic nemá. Buď e o ně postarají příbuzní nebo zůstanou na ulici. ale ani to nemůžou v tzv. vyspělých zemích jako Singapur. Takoví skončí ve vězení a tam zemřou. Pokud si je nevyzvedne nebo nevyplatí příbuzny.

Takže není nic tak zlé jak vypadá. Můžeme tady nadávat. Ale nejdříve bychom se měli poohlédnout jak to vypadá jinde ve světě. chvíli tam žít a poznávat a pak se vrátit domů... a těšit se z toho že jsme doma. A vědět že jak si ustelme tak si lehnem. Takhle to u nás chodí.

tedy cítíme že nerovnost nní správná... jen aby to nebylo špatně pochopeno :-)) Omlouvám se, běžím za mámou. Je jí 99 let a potřebuje mojí péči.

To je požehnaný věk!

V této diskuzi to asi celosvětově nezvládneme probrat, ale mohu se mýlit.

Štěstí se asi nedá rozkouskovat...

Štěstí se asi nedá rozkouskovat...

Etika jako taková je pouze názvem pro slušné chování. Jistě víte, že "desatero" hodně zla nepostihuje, je poplatné době svého vzniku. Pravdou je, že bychom se měli vzájemně respektovat, ale ta rovnost mezi lidmi je v současné době velmi diskutabilní...

sám jste psal, že se jedná víceméně o příní, či představu JAK by to mělo být a tedy jsem psala, že lidé pociťují právo být si rovni... a pokud cítí nerovnost, cítí to jako nespravedlnost protože cit jim říká že to není správné. Z toho vyplývá i určité napětí... a tedy touha "dát věci do pořádku"-

Tady bych nesouhlasil - vládnoucí lidé si většinou nepřejí rovnost se svými podřízenými.
Bohatí lidé netouží po rovnosti s chudými také skoro nikdy! Výjimky ale mezi nimi jsou.

Pocit práva na rovnost mají většinou lidé, kteří druhým lidem cosi závidí. (Například moc, přední postavení ve společnosti, bohatství, krásu, schopnosti... Atd.) A aby tu svou závist zakryli, hovoří o potřebě vybudování spravedlivé společnosti, kde bychom si všichni byli rovni! Netvrdím, že je to pravidlem, ale ta možnost tu je!

možná...nevím.
Existuje a existovalo i v minulosti dost příkladů vládnoucích či vysoce postavených, kteří se všeho vzdali...aby žili pro ostatní. I když nedopadli dobře (většinou) Ale něco v jejich nitru či svědomí je k tomu vedlo, zdálo se jim to správné.
Někdo nebo hodně lidí setrává v roli veoducího protože jim nic jiného nezbývá, třeba mají vzdělání, jsou chytří, rozumní a zdá se jim že to dělat musí... i za cenu různých neuroz. Protože v této roli nemohou být absolutně spravedliví. Ale určitě jiné si to třeba užívají... ale vše do času, život je třeba poučí. Sestárnou, onemocní nebo jsou na stáří opuštění a pochopí že pocit nadřazenosti je nijak neuspokojí v životě.

chápu život jako jeden celek. Tedy teprve v závěru života pochopíme zda jsme život prožili pravdivě... zda jsme si nelhali do kapsy a neutěšovali se různými výmluvami. protože i když jsme udělai chyby a tyto vidíme a je nám to líto, život (Bůh) dokáže tyto chyby proměnit v nějaké poučení a v něco dobréh a přínosného.

Ano tak. Etický život chápu jako život který je přínosem. Jako život který není zbytečný nebo dokonce parazitující

Otázkou je: "Máme dnes nějakou možnost chyby nedělat?"

Já vím, že někteří lidé jsou mravně výjimeční! Ale je jich velmi málo...

Důležité je, že jsou.

Dobře, pokusme se tedy zjistit, proč to pro Vás je důležité, ano!?

Jen Vám připomenu jedno takové moudro: "I jedno jediné shnilé jablko v bedýnce s jablky dokáže zničit všechna jablka v té bedýnce!"

V tomto světle lze tušit, že i kdyby byla většina lidí mravně výjimečná, tedy dobrá, čestná a spravedlivá, je tu vysoká pravděpodobnost, že i jeden jediný "nemrava" jejich výjimečnou čistotu zničí!

Proto já považují za důležitý pouze stav, kdy budou úplně všichni lidé dobří.

(Zdravé jablko to nahnilé neuzdraví, ale nahnilé jablko dokáže zničit celou uskladněnou zásobu zdravých jablek.)

to zní děsivě. Zejména pokud by tohle někdo chtěl uskutečnit. Tedy vymýtit všechna nahnilá jabka.

Myslím si, že je hodně sadařů, co jablka k uskladnění pečlivě přebírají...

Sadař je taky jabko.Otázkou pak je jak a podle čeho bude jabko přebírat jabka.
Všichni jsme "jen " lidé.