Špatný člověk je umírající člověk a dobrý člověk nemůže ignorovat že špatný člověk není.Musi ho přijmout že tu je.
napsal jsi:
Nahnilé jablko je jablko umírající a zdravá jablka nemohou ignorovat že
nahnilé jablko není, musí ho přijmout že tu je.
Takže dotaz: Jak poznají zdravá jabka že jsu zdrava? Není nahnilost třeba důsledkem stáří.... moje máma umírá. Je jí 99 let. Jenž taky umřu nezávisle na mém zdraví. Tedy taky nahniju i když teď můžu mít pocit že zdravá jsem.
Jde o to že lpíme místo aby jsme přijmuli věci takové jaké jsou.Muzes být mladá, krásná a přeci mít v sobě kus nahnilosti jablka.A přeci když okrajis nahnilé jablko,to zdravé sníš.Tak je to i s člověkem bytostí.Nahnilost se dá odkrojit.
Každej je nějak nahnilej. To teda nevím, jak je budete třídit. Všichni máme v sobě dobro i zlo, jen se jimi necháváme ovládat každý jinak.
Začíná se u sebe,potom se kouká kolem, když mám v sobě nahnilost,jak mohu druhé od nahnilosti léčit
Nahnilý je svým způsobem každý člověk v něčem. Jsme lidé, nejsme
stroje. Není potřeba lhát sami sobě.
Je jednoduché se obhájit před ostatními, ale jak se obhájíme sami před
sebou a svým nejhlubším nitrem, pokud nás k tomu dovedou okolnosti? Sám
sobě si lže a nalhává mnohé jen ten, který vyvyšuje své ego nad realitu.
Samozřejmě, když to vezmu do extrému, pokud jsme třeba v matrixu, je ve
finále vše absolutně jedno. 
Lhát se nemusí stačí do vnitřku v tichu sebe se ponořit,i Mára se bál ticha poněvadž mysl neklidná vytváří v člověku mnohé pochopit o sobě samém.
Na obhajování sebe sama před sebou nemáme moc času, žijeme-li v úžasu nad tou krásou lidského života.
Vaše maminka neumírá! Vaše maminka žije! Rozumíte? Vaše maminka žije!!! A zesne-li, prostě se to stane!
Umírající člověk nemusí být špatný! (Ta Vaše úvodní slova jsou zvolena nešťastně.)
Ono už to rozdělení na lidi dobré a špatné lidstvu moc nepomáhá. . .
Vždy se tak v tichu musí rozhodnout jedinec čím je, né okolí,cokoliv řekne okolí může být jen na zamyšlení že něco děláme špatně.
1
To by z tebe nezbylo nic 
1
svérázní...