Rozcestník >> Místa a cestování >> Polem, nepolem, kolem nekolem

Když tak dobrou :-)

Dobrou noc a hezké sny :-)

Necestuju, ale nějaká astrální bytost na mě už několikrát útočila ve spánku....útočila na mě opravdu na tom místě kde jsem byl a já věděl, že se musím probudit abych jí unikl. Ta bytost na mě skočila a neskutečnou silou mě rdousila, nebo mě praštila, to byla bolest jak kdyby mě kopl kůň nebo mě tahala z fyzického těla.....no jeden čas jsem se bál chodit spát, ale fakt :-)

když je to ve spánku, také to znám, to se ještě dá, ale když je to když jsi vzhůru, po tmě, v posteli, něco tě zalehne, ležíš na břiše a lehne si to na tvé záda, že se nemůžeš pohnout, jakoby tě to chtělo znásilnit, to je věc

říká se, že když umíráš, procházíš územím démonů, je to něco jako zkouška

když jsem byl kluk, viděl jsem člověka, co už byl mrtev, nebyl jsem to jen já, i můj bratr ho viděl, šel s dvoukolákem po silnici a můj bratr to musel vzít autem do pole, aby ho nesrazil, vyjeli jsme z pole, pár sekund, a už byl zase pryč, něco nám chtěl naznačit, tedy spíše mému bratrovi

po zbytek života o tom můj bratr ani jednou nepromluvil, nikdy, dnes už vím proč, někdy se dějí divné věci

je to jako s rozpálenými kamny, neuvěří ti ten, co se o ně ještě nespálil, že když se jich dotkne, spálí se, musí si na ně šáhnout, až pak ti uvěří

... a i tak někteří na ta kamna saháme stále a stále dokola, i když víme, že se spálíme.
Možná jsme jen důvěřivý, protože víme, že i ta kamna, až se jich jednou dotkneme, budou příjemně hřejivá a teplá, až uberou na svém žáru...
...a proto zkoušíme dál a dál a dál...
Když přestane člověk věřit, ochudí se o mnohé. :-)

myslel jsem to trošku v jiném kontextu, ale rozumím ti

Vím, že jo, ale nedalo mi to. :-)) vím, že víš :-)

No...., když člověk stále věří, nebo chce věřit, že příště už se nespálí, jak píšeš. Když člověk přestane věřit, co mu pak zbybe? Pak už zbývá jen čekárna na............nic :-)

:-)

Máte podobné zážitky. Třeba se na vás oba něco lepilo proto, že jste měli podobný stav mysli. Těžko říct, ale je to zajímavý. Bylo by dobrý zjistit, co vás v tu dobu spojovalo, když se vám to dělo. Nebo spojuje, když se vám to děje. :-) A ne, nemyslím si, že to musí být nutně alkohol. Spíš nějaký stav duše, jak jsem psala.

Alkohol to nebyl, já byl střízlivý...první setkání s touto bytostí bylo, že jsem spal a nejednou jsem cítil, že mě někdo vzal za ruku a zvedl mě ji nahoru a já se tedy podíval co se děje a fyzická ruka zvedlá nebyla. Tak jsem se rozhlédl po pokoji a viděl jsem přesně věci jak tam byly jen ve tmě, viděl jsem stolek, nábytek kytku, okno....a najednou jsem ucítil silnou ránu do zad až jsem se prohnul a za chvíli zase...rána do zad jak když mě kopne kůň, no a já zjistil, že fyzické tělo se nehýbe, že se hýbe jen mé astrální tělo, na astrální tělo byl ten útok směřován. Pak na mě ta bytost skočila a začala mě velikánskou silou svírat a já pochopil, že potřebuji ,aby se probudilo mé fyzické tělo, aby se obě těla zase spojila. A tak jsem začal křičet na tu osobu co spala vedle mě...vzbuď mě....no a ona mě vzbudila a byl klid :-)

Mazec. Říkává se, že někdo je na tohle citlivější. Je to jako v Harry Potterovi :-) jsou mudlové a ti, co mají schopnosti, vidět, cítit, prožít. A když to řeknu blbě, tak mudlovi "nic nehrozí", kdežto tomu co vše vnímá, tomu se lepí na paty kde co. Pokud jsme ve světě mezi světy, vy jste ti, co mají možnosti se podívat za oponu, ale není to zadarmo. :-) Jen co jsem tak postřehla z vyprávění lidí. Ona Rowlingová může čerpat inspiraci z vlastních zážitků. Těžko říct, jak to opravdu je. Mezi hmotným a nehmotným, je velmi tenká linie.

Tak to je mazec. To se mi nikdy nestalo, ale živé sny jsem mívala.
Takové, že se mi to promítalo do skutečnosti a nevěděla jsem zda sním či bdím. Byly to jak noční můry, tak i vyrovnání se s událostmi, které jsem prožila, tak že mi bylo dovoleno prožívat znovu něco, co ve skutečnosti už by nikdy nešlo.

Lítací sny mívám, to jsou fakt sny, ale to s tou astální bytostí sen nebyl. Lítat ve snu je krásné, ale jednou jsem let nezvládl a spadl jsem na hřbitově do vykopaného hrobu :-)

Jaj :-)) to teda asi bylo přistání. A jaké to bylo? Jak ses cítil po přistání?
Myslela jsem to tak, že se lidé odpojí od svého hmotného těla a v astrálním létají i přes půl světa. Tedy tak mi to už bylo nejednou vyprávěno. Ale prý, nejde to vždy jen tak. :-)

Já jsem si tak letěl a z dálky jsem viděl ten hřbitov a náhle jsem ztratil kontrolu nad lete a šup dolu do toho hrobu....cítil jsem se vyděšeně a lezl jsem ihned ven.....a když jsem se probudil, tak jsem přemýšlel co to mělo značit? Jinak přímo z těla jsem vyšel asi třikrát, ale jen jsem se vzdálil pár metrů....jednou si pamatuji, že jsem ležel v posteli a najednou jsem ve vodorovné poloze začal stoupat ke stropu a pak jsem se toho stropu dotýkal a cítil jsem při tom velké nadšení.

Hmm, to by mě taky zajímalo, co se to s tebou dělo, když jsi tam spadl a proč to bylo. :-)
Joo, to je to, o čem mluvím. Slyšela jsem už vícero vyprávění, o tom vystoupení z těla a přesně, jak píšeš, jen kousek, ale postupně se to prý dařilo na déle a dál. :-) Hezký:-)