Rozcestník >> Náboženství a filosofie >> Římskokatolická církev (ŘKC)

Informace

Název: Římskokatolická církev (ŘKC)
Kategorie: Náboženství a filosofie
Založil: visitor77
Správci: visitor77
Založeno: 13.01.2020 16:25
Typ: Dočasné
Stav: Veřejné
Zobrazeno: 8016x
Příspěvků:
426

Toto téma sledují:


Předmět diskuze: Římskokatolická církev (ŘKC) - Římskokatolická církev (ŘKC/Latinská/Západní, asi 1,14 mld členů), běžně označováná jako katolická (všeobecná, univerzální) církev, je největší ze 24 autonomních katolických církví. Ostatních 23 katolických církví (asi 80 mil členů) jsou "východní katolické církve" s ŘKC sjednoceny ve věrouce, mravouce a papežství. ŘKC je největší křesťanskou církví (vice jako polovina všech křesťanů) a největší náboženskou organizací na světě. Společenství s římským biskupem/papežem, Kristovým zástupcem a nástupcem ap. Petra, jemuž Kristus předal pastýřskou moc, spojuje všechny katolické církve a tvoří Ř(KC), nebo „katolická“ (z řec. “katholikos” -„všeobecná“ nebo „univerzální“), tedy otevřená všem lidem z celého světa bez ohledu na jejich původ, rasu, národnost, etnikum, vzdělání, či postavení. https://cs.wikipedia.org/wiki/Katolick%C3%A1_c%C3%ADrkev....... Otázky: proč Ř(KC)? V čem se liší od ostatních křesťanských církví? Může být spása mimo církev? - Provokace a ataky ŘKC (i v smyslu domnělé pedofilie, apod.) tu nemají místo...
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení

| Předmět: církev v Evropě
29.06.20 23:34:07 | #1181

Proč KC po celé Evropě odsvěcuje kostely a dělá z nich tělocvičny, nebo koncertní sály?


-130
n/a

| Předmět: RE: církev v Evropě
30.06.20 14:55:53 | #1182 (1)

...tam, kde je všeobecné odpadnutie od katolíckej viery/strata viery (regióny, mestá, dediny, ako aj nedostatok kňazov, dnes rodičia nevychovávajú svoje deti ku kňazstvu, dokonca v tomto bránia deťom - vidíme to hlavne v Belgicku, Holandsku, možno v Nemecku), tak KC dáva do prenájmu, niekdy predá) kostoly/chrámy do verejného užívania, inak by schátrali - aj preto, že v uvedených štátoch je Cirkev oddelená od štátu /štát odmieta na ne prispievať), počet farníkov klesne na minimum, a tak nie je možné tieto cirkevné zariadenia spravovať, a ani udržiavať - preto je v tejto situácii lepšie, kď sú tieto priestory dané do verejného (hlavne kultúrneho) užívania - koncertné priestory - vynikajúca akustika, divadlá, a pod. - je to tela len a len skrze odpadnutie od KC viery...v uvedených krajinách a iných katolíci zlaxneli, prestali chodit do kostolov na omše, eucharistiu, proste laxnosť vo viere, a postupné odpadnutie od viery...čaká to zrejme aj Česko, a už aj na Slovensku sa sporadicky objavujú takéto kostoly (pre nedostatok kňazov, ale Slováci to vždy nejak zachraňujú), kde sa omša slúži možno raz za týždeň, ľudia sa prestali starať o ne...aj v BA už dávno máme takýto kostol/chám (Kostol Povýšenia svätého Kríža/Klarisky, ktorý slúži len ako koncertný a divadelný priestor - je vo vlastníctve mesta - má to aj historické pozadie...


n/a
n/a
 #1181 

| Předmět: RE: RE: církev v Evropě
01.07.20 01:03:29 | #1183 (2)

A proč jsou ti lidé laxní, kdo nebo co jim sebralo nadšení pro Krista? Vždyť být s Kristem je výhoda.


-130
n/a
 #1182 

| Předmět: RE: RE: RE: církev v Evropě
01.07.20 16:39:47 | #1186 (3)

majetok, peniaze, moc . brucho sa stalo ich slávou - hriech osobný a spoločenský - a tak odmietanie sviatostného života v Cirkvi (spoveď, eucharistia) - diabol má neskutočnú moc - obchádza a dobiedza do každého, aby ho sežral, a u mnohých sa mu to darí a podarí - dokonca aj u tých, ktorí dlhé roky žili sviatostným životom, že...


n/a
n/a
 #1183 

| Předmět: Charismy
15.06.20 14:03:33 | #1165

Věrouka o Duchu Svatém (XV)
Charismata se v teologii nazývají ty milosti, které jsou určeny hlavně k posvěcení druhých. Jsou to dary zcela závislé na svobodné Boží činnosti. Pojem charisma vznikl v židovsko-křesťanské tradici, vyskytuje se u Filóna Alexandrijského a pak zejména u ap. Pavla. Označuje nápadné a mimořádné schopnosti, které věřící dostávají od Boha ke prospěchu církevní obce, a to podle Ježíšova příslibu "znamení" (Mk 16, 17). Ap. Pavel takové schopnosti oceňuje, zároveň ale varuje před jejich přeceněním: i mimořádné dary mají cenu, jen když prospívají ostatním:
1 Kor 12
7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
8 Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
9 někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
10 někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
11To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
Zvláště v životě prvních křesťanských obcí (Jeruzalém, Efez, Korint) se ukazovalo nejrozmanitějším způsobem působení Ducha Svatého (např. glossolalie - dar mluvení jazyky, dar prorokování, mimořádný dar víry, pronikání nitra druhých a odhalování stavu jejich duše, dar uzdravování aj.). Tyto účinky Ducha mimořádně posilovaly náboženský život prvních křesťanských obcí. Přesvědčovaly nevěřící a věřícím dávaly jistotu. Z toho, že některá charismata se ukazují již při Letnicích a o jiných se dozvídáme ze života apoštolů, můžeme soudit, že apoštolové obdrželi v první řadě mnoho z charismat, co bylo nesmírně důležíté pro udržení a šíŕení křesťanství, hlavně medzi pohany... pokr.


n/a
n/a

| Předmět: RE: Charismy
17.06.20 12:29:49 | #1170 (1)

Charismy (I.)
1. Bůh-Duch Svatý je dárcem charismat: 1 K or 12, 8, 1 Kor 10.28; Řím 12, 6-8; Ef 4,12-14; 1 Pt 4,10.11.
Bůh-Duch svatý udílí ze své milosti (1 Pt 4,10) duchovní dary (charismata) a přeje si, abychom neměli nedostatek v žádném z nich (1 Kor 1, 7, 8; 1 Kor 12, 1.31; 14, 1).
Ap. Pavel zdůrazňuje, že každého věřícího Duch Svatý obdarovává nějakým duchovním darem (charismatem). Někomu dává více darů, jinému svěřuje jen jeden - nikomu však nedává všechny dary a rovněž není nikdo, kdo by nedostal aspoň jeden dar. "To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce." (1 Kor 12, 7.11) Různým lidem Bůh svěřuje různá obdarování.
Ap. Pavel uvádí celkem čtyři seznamy duchovních darů či různých služebností, které dává jeden a týž Duch: Řím 12,6-8 (j7 darů), 1 K 12,1-11 (9 darů), 1 Kor 12, 28 (8 darů), Ef 4, 11 (5 darů). Celkem Pavel vyjmenovává 19 různých darů a služebností. Jsou to: apoštolství (apoštolové), prorocké slovo (proroci), dar vyučovat (učitelé), evangelizace (evangelisté), pastorace (pastýři), slovo moudrosti, slovo poznání, víra, dar uzdravovat, působení mocných činů, dar pomáhat (diakonie), dar řídit, dar povzbuzovat, ochota rozdávat, dar stát v čele (vůdcovství), dar milosrdenství, rozlišování duchů, dar mluvit rozličnými jazyky a dar vykládat jazyky....pokr.


n/a
n/a
 #1165 

| Předmět: RE: RE: Charismy
18.06.20 16:07:33 | #1173 (2)

...je zřejmé, že Pavel nevyjmenovává všechny duchovní dary, a rovněž celkový soupis 19 darů a služebností jistě není úplný. Počet služeb, které jsou potřebné v životě sborů a církve, je mnoho. Některými z dalších duchovních darů mohou být například: dar přímluvných modliteb, vydávání svědectví o Kristu, pohostinnosti, psaní misijních dopisů, dar navazování kontaktů, umění naslouchat, umění napomínat, dar literární činnosti, dar řemeslné zručnosti, dar hudby a zpěvu, výtvarná činnost a pod.
Potřeby Božího díla jsou různorodé, proto i činnost Ducha Svatého je všestranná. Bůh dává lidem veškeré dary proto, aby byly naplněny potřeby církve (Ef 4, 7-10). A jde tky o to, abychom se Duchem dali některým z duchovních darů obdarovat.
Všechny dary jsou důležité, i když nejsou stejné a nemají stejný význam (1 Kor 14, 1-5). Duch Svatý dává své dary lidem svobodně podle své vůle, jak sám chce. (1 Kor 12, 11)...pokr.


n/a
n/a
 #1170 

| Předmět: RE: RE: RE: Charismy
20.06.20 13:01:55 | #1174 (3)

Smysl charismat
Smyslem všech duchovních darů je služba. Můžeme hovořit o službě slovem, o službě vlastní službou a službě mocnými činy. Všechny duchovní dary a služebnosti mají sloužit k vzájemnému prospěchu (1 Kor 12, 7; 1 Pt 4, 10), k získávání lidí pro Krista a pro růst církve (1 Kor 14, 12). Ap.l Pavel v Ef 4,12.13 shrnuje jejich poslání: "aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, abychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti"... Nejpodstatnější otázkou není, kolik darů jsem dostal, ale čím a jak mohu sloužit, a co motivuje mou činnost. Bůh nechce, abychom stáli jako diváci a přihlíželi Božímu plánu záchrany, ale chce, abychom byli v moci Ducha strženi do role hráče, přímého účastníka na poli života, abychom zachraňovali druhé pro Boží království. Jsme správci rozličné Boží milosti (1 Pt 4,10.11; Řim 12,6) a s dary, které nám byly svěřeny, máme nakládat věrně (1 Kor 4, 1.2). Tyto dary mají sloužit k Boží slávě (1 Pt 4,11; Mt 5,16)...pokr.


n/a
n/a
 #1173 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: Charismy
22.06.20 13:02:36 | #1176 (4)

Uvediem niektoré z chariziem podľa 1 Kor 12, 8-11, charizmy, ktoré Duch Svätý udeľuje komu chce, ako chce, a kdy chce:
8 Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
9 někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
10 někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce...pokr.


n/a
n/a
 #1174 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
25.06.20 10:46:09 | #1177 (5)

Podľa 1 Kor 12, 8 -10 máme 9 chariziem a môžeme ich rozdeliť do 3 kategórií:

  1. charizmy zjavenia – slovo múdrosti, slovo poznania, rozlišovanie duchov
  2. charizmy inšpirácie – proroctva, hovorenia v iných jazykoch, výkladu jazykov
  3. charizmy moci – uzdravovania, viery, činenia zázrakov

Slovo múdrosti - táto charizma je základ pre konanie služby. Múdrosť nie je inteligencia, vedomosti, ako také, ale napomáhajú tejto charizme. Niekto môže mať veľa vedomostí a titulov, a predsa v praktickom živote nemusí žiť múdro, a tak potrebujeme duchovnú múdrosť (Božiu múdrosť), aby sme hovorili múdro o duchovných i svetských veciach, inak vyrábame v živote zmätky a robíme chyby – nevieme kam zmysluplne ísť, čo konkrétne rozumné urobiť, jednáme príliš urýchlene a nerozumne, a často po sebe zanechávame rôzne nedorozumenia. Len v Bohu (v jeho múdrosti, ktorú nám dáva) robíme správne veci, čo prináša do života radosť, pokoj, a čo obohacuje iných. Slovo múdrosti nie je výsledkom štúdia, ani rozumu (i keď ju podporujú), je to múdrosť od Boha, lebo len v Bohu hovoríme múdro – dávame dobré rady v rôznych situáciách. Potrebujeme duchovnú múdrosť, aby sme hovorili a robili dobré veci. O túto charizmu sa musíme modliť k Bohu, vtedy Boh v nás skrze svojho Ducha prehovorí svojou múdrosťou. Svojím slovom múdrosti dávame múdrosť aj iným, a tak aj skrze nich potom prehovára Boh, a tak sa slovo múdrosti šíri všade, - v rodinách, v spoločnosti. Slovom múdrosti šírime opravdivý pokoj, porozumenie a lásku...pokr.


n/a
n/a
 #1176 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
27.06.20 21:58:44 | #1179 (5)

Slovo poznania - je spojené s hlbším pochopením Písma, ktoré vzniklo z inšpirácie Ducha Svätého. Duch Svätý nám pomáha správne pochopiť Božiu vôľu, zjavuje nám veci, na ktoré treba upriamiť pozornosť, ...- slovo poznania je charizma, skrze ktorú môžeme porozumieť Božím veciam, poznávať a chápať Božiu rozlišovať, čo je dobré a čo je zlé, usvedčuje nás zo zlých vecí, utvrdzuje nás v dobrých veciach, a povzbudzuje nás k dobrým myšlienkam a činom. Tieto dve charizmy – múdrosť a poznanie - často pôsobia spolu, jedna podporuje druhú.
Rozlišovanie duchov je veľmi dôležitá charizma na rozpoznávanie, kto je autorom a odkiaľ prichádzajú duchovné veci. Je dôležitá pre šírenie Božieho slova, evanjelizáciu a pri evanjelizácii, pre katechézu, či správne čítame, učíme a vykladáme Písmo – rozlišujeme ňou, s akým duchom máme v danej situácii do činenia, pomáha nám rozlišovať učenie, ktoré nie je/nie je z Ducha Svätého. Táto charizma je aj pre ochranu a obranu Cirkvi - ako sa brániť falošným náukam, falošným duchom v rôznych náukach a situáciách života. Pomocou tejto charizmy posudzujeme a rozpoznávame, či niekto hovorí, učí a koná z iného ducha, či je/nie je posadnutý zlým duchom, alebo ide/nejde o neuropsychické ochorenie, rozlišujem, či žijeme v Duchu Svätom, alebo či naše životy nie sú ovplyvňované činnosťou temných síl, a rovnako, či ide/nejde o chorobu alebo posadnutosť človeka temnými silami, či niekto učí, hovorí alebo koná pod vplyvom temných síl, či ide/nejde o špiritizmus a okultné veci a náuky…pokr.


n/a
n/a
 #1176 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
29.06.20 10:25:13 | #1180 (5)

Charizma proroctva: - ap.Pavel vo svojom prvom liste Korinťanom uvádza definíciu proroctva. Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzen (1 Kor 14, 3). Prorocké slovo však nie je len slovo ľudského povzbudenia, je to slovo Božieho povzbudenia, - prorokovať znamená počúvať, čo hovorí Boh, a zvestovať ďalej, čo počujeme, aby sme niekoho budovali, potešili a povzbudili. Tento dar si často vyžaduje určitú odozvu v našich životoch, aby sme činili niečo na základe toho daru. Proroctvo je to, čo sme počuli od Boha a povedali ľuďom. Dar proroctva by sa dal tiež nazvať inšpirované hovorenie - Duch Svätý zostúpi a dá ti slová, ktoré nahlas prednesieš pred Cirkvou, v modlitebnej skupinke, pred zhromaždenými, v rôznych situáciách života ...stáva sa, že nevieš, čo budeš hovoriť, Boh ti však vkladá myšlienky, ty len otvoríš ústa a hovoríš a zároveň sa počúvaš, čo Boh hovorí skrze teba. Inšpiráciu Boha (Ducha Svätého)
 prežívame ako príval myšlienok, svetla a moci. Táto charisma nemusí vždy znamenať schopnosť predpovedania budúcnosti. Odkrývame ňou však skryté veci ľudí a hovoríme slovo Božie do konkrétneho života.
Poznáme niekoľko významov tohto pojmu: vo všeobecnosti prorokovať znamená hovoriť v mene Boha - môže to byť:

  • Boh nám môže dávať poznávať veci, ktoré sa udejú v budúcnosti
  • Boh skrze nás môže radiť do rôznych životných situácií alebo jeho prorocké slovo povzbudzuje
  • Boh nám umožňuje prorokovať nejakú vec: prihováranie sa prorokom, aby referovali, čo Boh už spravil, čo je v jeho pláne spraviť, ak to nie je ešte uskutočnené.

Charisma proroctva musí byť vždy v súlade s Písmom…pokr.


n/a
n/a
 #1176 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
01.07.20 13:34:16 | #1185 (5)

Dar jazykov (z gréčtiny glosália) znamená hovoriť jazykmi, hovoriť vo vytržení. V NZ-nnom vyjadrovaní má táto charisma presný význam: jedna osoba, alebo viaceré osoby z popudu Ducha vydávajú zvuky v nezrozumiteľnej reči - kto hovorí v tejto charizme, rozohráva pod vplyvom Ducha Svätého akýsi "register" zvukov, slov a pojmov, nastáva stav, ktorý Augustín nazýva jasanie (jubilus) - zaznievajú určité zvuky, ktoré vyjadrujú duševný stav charizmatika, ale tieto zvuky nepredstavujú rozumové pojmy….Príjemca tejto charizmy hovorí novými neučenými jazykmi z popudu Ducha Svätého,, ako chce Duch Svätý. Dar jazykov má tri prejavy: obyčajná reč v jazykoch, proroctvo v jazykoch a spev v jazykoch...Tento dar vzbudzuje u iných často podozrenie, lebo nerozumejú, čo sa hovorí - tento dar akoby spájal príjemcu daru s nadprirodzeným svetom, je to dar prijatý od Ducha skrze hlbokú vieru, lebo kto hovorí jazykmi, hovorí k svojmu úžitku, pre seba, nehovorí k ľuďom, hovorí pred Bohom a k Bohu, - v jasnej mysli sa modlí k Bohu, spieva Bohu chválospevy a ďakuje Bohu - pod vplyvom Ducha Svätého hovorí tajomstvá,..to, čo hovorí, ako sa modlí, a čo a ako spieva, tomu nikto nerozumie .
1 Kor 4
2 Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
4 Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku,
15 Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.
Dar jazykov vzbudzoval otázky a zvedavosť už v dobe apoštola Pavla - u Korinťanov bola snaha túto charizmu príliš vyvyšovať, ale Pavel v cirkvách vyzýval, aby tento dar bol v kresťanskom spoločenstve utlmovaný. ...Dnes môžeme i vidieť, že tento dar niektorí zneužívajú, vyvyšujú sa ním nad inými veriacimi, aby upozornili na seba, a tak v skutočnosti nemajú tento dar, nehovoria pod vplyvom Ducha Svätého…pokr.


n/a
n/a
 #1176 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
05.07.20 14:40:47 | #1187 (5)

Dar výkladu jazyků není schopnost rozumět neznámé řeči, ale tato charisma je spíše spojena s duchovním zjevením, které umožní vykladači interpretovat obsah slov v jazycích. Tento dar často působí celkem přirozeně a nenápadně, může se objevit na společných modlitebních setkáních, kde se věřící modlí v jazycích a někdo z nich spontánně pod vlivem inspirace Ducha Svatého vyloží obsah modlitby v jazycích. Podle Pavla by se každý, kdo se modlí v jazycích měl modlit za to, aby mohl také jazyky vykládat (1 Kor 14, 9, 13):
1 Kor 14,
9 Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!
13 A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.
O tomto daru víme, že existuje pro službu ve shromáždění a ap. Pavel ho s prorokováním dává do souladu. Na rozdíl od mluvení jazyky, proroctví a výklad jazyků jsou lidem srozumitelné a budují církev. Bošakara di našetola dina korena. Karese to na še ká. Lašeperó, non,nona buchta dí (laskavost a milosrdenství Boží s vámi. Bůh vám dá vše nad vaše očekávání. Jak v milosti, tak v darech) - vidíme, že není jen možné v jazycích mluvit, ale i psát. Je to však zbytečné, pokud není výklad. Věříme, že ve společenství, kde se hovoří v duchovních jazycích, jsou také dary výkladu. Podobně jako u proroctví je potřeba, aby se církev naučila rozlišovat, je-li to z  Ducha, nebo z člověka (dar rozlišení duchů). Proto je tady společenství, aby dokázalo společně v lásce rozlišit co je z Boha, a co ne.
Jak vykládat jazyky? - vždy je to práce Ducha Svatého v tom, který se modlí v jazycích a zároveň v tom, kdo vykládá. Proto, pokud je to Boží, pak jsou tito dva v souladu. U doslovného výkladu, to funguje stejně jako u běžného překladu. Věta je ukončena, začne výklad. Další věta ukončena, pokračuje výklad. Většinou však, pokud se předem modlíme v jazycích s tím, že očekávám výklad, nejsou modlitby tak dlouhé, aby je ten, který má výklad zapomněl. Je tedy soulad modlení se v jazycích a zároveň výkladu toho, o čem se modlí (Duch dává soulad)…pokr...


n/a
n/a
 #1176 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
07.07.20 15:53:40 | #1188 (5)

Charisma uzdravování - tento „dar“, s nímž se setkáváme u Ježíše a u jeho učedníků, není ani vysokým lékařským uměním ani nějakým zvláštním uschopněním, nýbrž charismatem, zjevením Božím a „manifestací Ducha“ (1 Kor 12, 7, 9)...ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni. (Lk 9, 18).. Svolal si dvanáct apoštolů a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí (Lk 9, 1).
Dar uzdravování např. vkládáním ruk na nemocného závisí od víry toho, kdo se modlí. Více je důležitá víra toho, který se za uzdravení modlí - mnohokrát nositel tohto daru dostane konkrétní impulz a pokyn od Ducha Svatého za koho a za co se má modlit - modlitba s vírou uzdraví nemocného (Jak 5, 15).
Ježíš uzdravoval „každou nemoc a každou chorobu“ (Mt 9, 35). Po Kristově zmrtvýchvstání dostávají všichni, kdo v něho uvěří, příslib, že budou na nemocné vkládat ruce a uzdraví je (Mk 16, 17). Uzdravovali především apoštolové, a tato služba tvořila součást jejich misijního kázání.
Bůh vidí náš život v celé šíři a ví, co je nám k prospěchu. Proto je dar uzdravování mocným prostředkem evangelizace a slouží k tomu modlitba za uzdravování. Ne vždy záleží na úrovni víry těch, kdo uzdravení potřebují.– charisma uzdravování je v podstatě dar přímluvné modlitby, která se koná ve víře v Krista a jeho uzdravující moc. Proto se naprosto liší od tzv. přírodních či alternativních léčitelských praktik, které ve velké většině nejsou duchovně neutrální, ale zvlášť pokud mají charakter věštecký, vedou jednoznačně k svazování pacienta temnými silami. Dar uzdravování nevylučuje léky, lekářskou starostlivost - Bůh uzdravuje, jak on chce, někdy zázrakem jako odpověď na modlitby, jindy skrze lékaře a léky, často skrze obojí. Člověk, který se modlí za uzdravení, je jen nástrojem v rukou Ducha Svatého. Je to v podstatě charisma lásky, je to způsob jak někdo může toho druhého milovat až k jeho uzdravení.
Kromě vnějšího uzdravení (chorob) poznáme taky vnitřní uzdravování, které znamená, že se člověk může s Ježíšem vrátit do své minulosti a nechat jej, aby uzdravil určité bolavé oblasti jeho života, - fyzické a duchovní uzdravení jdou ruku v ruce.
Bible pro uzdravení používá slovo znamení. Ježíš konal znamení, aby dokázal, že je poslán Bohem. Z biblického textu můžeme vyčíst, že je konal opravdu pouze tehdy, když to uznal za nutné, a potom zakazoval všem svědkům, aby to rozšiřovali...pokr.


n/a
n/a
 #1176 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
09.07.20 15:06:07 | #1190 (5)

Chrarisma činění zázraků/působení mocných činů - zázrak je definován jako Bohem, v Boží moci způsobené narušení přirozeného běhu přírody, které se projeví ve viditelném světě jako jevy nebo procesy, které jsou v rozporu s přírodními zákony, - je něco, co se vymyká všem známým fyzikálním zákonům. Víme, že příroda funguje na základě určitého souboru pravidel, ale zároveň i to, že Bůh je tím, kdo ovládá přírodu a někdy tato pravidla dočasně mění, aby dosáhl svých cílů. Je to událost, která má svůj původ v samotném Bohu a v jeho svrchované moci ale může se projevit v hmotných věcech tohoto světa. Je to událost, která závisí na přímém Božím zásahu, a která je výsledkem zjevení neobyčejné Boží moci, např., jak poznáme z NZ, vzkříšení z mrtvých, únik z vězení, přeměna vody ve víno, a pod., nedá se vysvětlit vědecky známými přírodními zákony a považuje se za projev zásahu nadpřirozených sil - Boha, svatých, andělu, či proroků, ať už samostatně nebo na základě prosby lidí – modlitby. Tato charisma je asi nejpůsobivějším ze všech. Její původní řecký název je energémata dynameón, („působení mocí“„činění divů “„působení mocných činů“).
Zázraky konali podle NZ také Kristus (oživení Lazara, vlastní vzkříšení, zmnožení chleba a vína, ap.) a apoštolové. Všechny zázraky v sobě nesly také duchovní poselství (např. uzdravení slepého poukazuje, že věřící začne vidět pravdu o sobě i o druhých (Jn 9, 39–41). Bible varuje před falešnými proroky, kteří budou dělat zázraky, aby sváděli ostatní na scestí (Mt 24, 24; Mt 7, 21–23).
Jedním z důvodů, proč Bible od sebe odlišuje dar činění zázraků a dary uzdravování je skutečnost, že ne všechna uzdravení, která proběhnou na základě modlitby, jsou zázrakem. Uzdravení je přirozená schopnost lidského těla bránit se proti nemocem. Skrze modlitbu se tento proces může urychlit a proběhnout okamžitě. Jsou však uzdravení, která jednoznačnými zázraky jsou. Jde především o tzv. stvořitelské zázraky, při nichž lidem dorůstají chybějící končetiny nebo části těla, nebo když jsou na základě působení Boží moci uzdraveny smrtelné a nevyléčitelné nemoci.
V NZ jsou zázraky spojené s Kristem a a jeho učedníky, u kterých převládají zázračná uzdravení, ale najdeme zde také zázračné mocné činy - Ježíš chodil po vodní hladině (Mt 14), Ježíš utišil bouři (Mk 4), rozmnožení chlebů a ryb (Mk 6, 30-44), Kristova proměna na hoře (Mk 9, 2-8), vzkříšení mrtvého (Lk 7, 11-17)...pokr.


n/a
n/a
 #1176 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
09.07.20 19:52:59 | #1191 (6)

Krásně napsané, ale má to jednu vadu. Dokud nedokážeš existenci toho Boha, potom nemůžeš nic z toho tvrdit..A ty "zázraky", spojené s Kristem a jeho učedníky, jde s použitím hypnózy zopakovat. To znamená, že Ježíš na svoje zázraky, používal hypnózu.Z toho plyne jeden nepříjemný závěr: Ježíš byl víc podvodník, než Boží syn.


-2
n/a
 #1190 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
před 5 hodinami | #1194 (7)

Boha nedokazujeme, v Boha veríme...- a myslíme, vnímame, uvažujeme a rozhodujeme z pozície viery...
Žid 11
1 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
6 Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
33 kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno;
34 zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců;


n/a
n/a
 #1191 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: Charismy
před 7 hodinami | #1193 (5)

Chrarisma činění zázraků/působení mocných činů II. - první církev byla bezpochyby církví zázraků. Z biblických záznamů se dozvídáme především o uzdraveních, ale když Skutky popisují službu první církve: „rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho divů a zázraků (Sk 5, 12; 21) „Filip vešel do města Samaří a kázal tam Krista. Lidé svorně naslouchali Filipovým slovům v celých zástupech, protože slyšeli a viděli zázraky, které dělal.“ (Sk 8, 5-6, 21), „Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobyčejné zázraky“ (Sk 19,11, 21). Zázraky se dějí i dnes - Duch Svatý může udělovat dary zcela podle své vůle (1 Kor 12, 7-11).
V knize Skutků, tak i v listech vidíme, že převážnou většinu zázraků vykonali učedníci a jejich blízcí společníci. Pavel nám vysvětluje důvod, proč tomu tak je: „Důkazů o mém apoštolství jste dostali dost. Vzpomeňte na všechno, co jsem vydržel, na všechna znamení, divy a zázraky“ (2 Kor 12, 12). Ne každý, kdo věří v Krista, je obdařen schopností činit zázraky, znamení a divvy. Z výše uvedeného vidíme, že to byli apoštolové, kdo byli činěním zázraků a divů „označeni“, se dá vyvozovat, že obdarování „běžných“ křesťanů dary činění zázraků byla spíše výjimka, a nikoli pravidlo. V NZ není nikde konkrétní záznam o jednotlivcích, projevujících dary Ducha mimo okruh apoštolů a jejich společníků. Bůh však stále vykonává zázraky, znamení a divy a někdy tyto zázraky vykoná skrze křesťany. Takovéto věci ale nemusí být automaticky projevem obdarování Ducha k činění zázraků. Prvotním záměrem zázračných darů bylo dokázat, že evangelium je opravdové, a že apoštolové byli skutečně Boží poslové. Bible nám nikde neříká, že zázračné dary ustaly, a taky dnes jsou možné. Proč tedy dnes vidíme méně zřetelných zázraků, o kterých čteme v Bibli? Je to proto, že křesťané mají malou víru? že se víra vytrácí? Nebo by to mohlo být kvůli tomu, že Bůh nechce, aby se tyto veliké věci děly právě teď? Není to znamení odpadu věřících od víry? Církve? nebo že evangelium je přístupné pro všechny, - že téměř všichni víme o Kristu, a zázraky nejsou potřebné? - Je možné, že znamení a zázraky byly dary vhodné zejména pro zvláštní okolnosti v prvotní církvi, pro její “start” rozvoj a etablování…


n/a
n/a
 #1176 

| Předmět: DRY DUCHA SVATÉHO
08.06.20 12:08:11 | #1152

Věrouka o Duchu Svatém (XIV)
Sedm darů Ducha svatého
Duch svatý, jenž v nás přebývá, chce učinit naši duši poddajnou, poslušnou a podrobenou svému božskému vedení a nebeským vnuknutím. K tomu jí propůjčuje sedm vlastností a dokonalostí, které se téměř podobají těm sedmi právě uvedeným a které jsou v Písmu svatém (Iz 11,2; Sk 2, 38) a teologii nazývány dary Ducha Svatého:
Iz 11, 2 Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.
Sk 2, 38 Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha Svatého.
Dary Ducha Svatého jsou trvalé, nadpřirozené dispozice (lat. habitus), odlišné od vlitých ctností, které působí Duch Svatý při ospravedlnění člověka spolu s vlitím posvěcující milosti. Ztrácí-li člověk těžkým hříchem posvěcující milost, ztrácí též tyto dary...pokr.


n/a
n/a

| Předmět: RE: DRY DUCHA SVATÉHO
08.06.20 13:35:43 | #1154 (1)

1. Dar mudrosti. Nejde však o pouhý lidský důvtip, který je plodem poznání a zkušenosti.Mou­drost je milost dívat se na každou věc Božíma očima. Je zkrátka viděním světa, viděním situací, okolností, problémů a všeho Božíma očima. Někdy hledíme na věci podle svého zalíbení či podle stavu svého srdce, tedy s láskou či nenávistí, se závistí… To však není Boží vidění.
Moudrost v nás působí Duch Svatý, abychom viděli všechny věci Božíma očima. Jsme-li ve společenství s Pánem, Duch Svatý jako by proměňoval naše srdce a dával mu vnímat veškerou svoji vřelost a náklonnost. Duch Svatý tedy činí křesťana „moudrým“. Nikoli však v tom smyslu, že má odpověď na všechno, ví všechno, ale v tom smyslu, že „zná“ Boha, ví, jak jedná Bůh, pozná, co je Boží a co nikoli, má moudrost, kterou dává našim srdcím Bůh. V tomto smyslu má srdce moudrého člověka chuť a příchuť Boží. Je to dar, který Bůh dává těm, kteří se poddávají Duchu Svatému. Máme v sobě, ve svém srdci Ducha Svatého; můžeme mu naslouchat a můžeme mu nenaslouchat. Nasloucháme-li Duchu Svatému, učí nás této cestě moudrosti, obdarovává nás moudrostí, která je viděním Božíma očima, slyšením sluchem Božím, milováním srdcem Boha, souzením věcí Božím soudem...


n/a
n/a
 #1152 

| Předmět: RE: DRY DUCHA SVATÉHO
08.06.20 15:44:56 | #1155 (1)

ad: Duch Svätý́ nám pomáha, aby sme v Bohu videli najvyššie dobro a svoje šťastie. Človek, ktorý́ nemá́ alebo nepoužíva dar múdrosti, často zamieňa stvorenie so Stvoriteľom, svoj cieľ vidí́ len vo stvorených veciach a od nich očakáva blaženosť. Človek, ktorý́ má a používa dar múdrosti, posudzuje všetko zo zorného uhla večnosti a jasne chápe, že aj zlé veci v živote (neúspech, utrpenie, sklamania, a pod.), ak ich znášame z lásky k Bohu, nám môžu poslúžiť pre budúce šťastie v spoločenstve s ním v Jeho Kráľovstve...


n/a
n/a
 #1152 

| Předmět: RE: RE: DRY DUCHA SVATÉHO
09.06.20 11:40:18 | #1157 (2)

2. Dar rozumu...nejedná se zde o lidskou inteligenci, o intelektuální schopnost, kterou můžeme být nadáni, jde o milost, kterou může dát jenom Duch Svatý, a která probouzí schopnost překročit vnější aspekt reality a probádat hlubiny Božího myšlení a jeho plán spásy. Tento dar nám pomáhá rozlišovat dobro od zla.
Ap. Pavel popisuje účinky tohoto daru: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslel, připravil Bůh těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2, 9, 10). Neznamená to, že křesťan můžeme porozumět všemu a mít úplné poznání Božích plánů. Ale jak naznačuje samo slovo, rozum/intelekt umožňuje intus legere („číst vevnitř“). Tento dar nám umožňuje rozumět věcem, jak jim rozumí Bůh. Někdo totiž může chápat určitou situaci lidskou inteligencí, rozvažováním, a to je dobře. Avšak účinkem daru rozumu je chápání téže situace do hloubky, tak, jak ji chápe Bůh.
A Ježíš seslal Ducha Svatého, aby se nám tohoto daru dostalo a mohli jsme rozumět věcem, jak jim rozumí Bůh, Božím chápáním. Je to krásný dar, který dal Pán nám všem. Je to dar, kterým nás Duch Svatý uvádí do důvěrnosti s Bohem a dává nám účast na nádherném plánu, který s námi má. Ježíš řekl svým učedníkům: "pošlu vám Ducha Svatého, který vám umožní chápat vše, co jsem vás učil"... Tedy rozumět Ježíšovu učení, chápat jeho slovo, jeho evangelium, rozumět Božímu slovu. Někdo může číst evangelium a něčemu rozumět, ale čteme-li evangelium s tímto darem Ducha Svatého, můžeme porozumět hloubce Božích slov. A to je velký dar, o který máme prosit všichni a společně: Dej nám, Pane, dar rozumu!: v něm nám Duch Svatý otvírá nám mysl, abychom lépe chápali věci Boží i lidské, situace a všechny věci. Dar rozumu je důležitý pro náš křesťanský život...


n/a
n/a
 #1155 

| Předmět: RE: RE: RE: DRY DUCHA SVATÉHO
10.06.20 08:36:31 | #1159 (3)

3. Dar rady - víme, jak důležitá je možnost spolehnout se v delikátních situacích na radu moudrých lidí, kteří nás mají rádi.
Skrze dar rady nám Duch Svatý pomáhá najít správné řešení svých i cizích problémů. Často stojíme před dilemou, jak se správně rozhodnúť a nemusíme litovat svá rozhodnutí.
Skrze dar rady osvěcuje sám Bůh svým Duchem náš rozum a naše srdce, aby nám dal pochopit, jak máme správně mluvit či jednat, jak se správné rozhodnout a rozhodovat, a kterou cestou se ubírat. Jak v nás ale tento dar působí? - Duch Svatý, jakmile jej přijmeme a uhostíme ve svém srdci, nás ihned vybavuje vnímavostí ke svému hlasu a usměrňuje naše myšlenky, cítění a úmysly podle Božího srdce.
Rada je tedy dar, kterým Duch Svatý uschopňuje naše svědomí učinit konkrétní rozhodnutí ve společenství s Bohem podle Ježíšovy logiky a jeho evangelia. Podstatnou podmínkou uchování tohoto daru je modlitba. Prosíme Pána: „Pomoz mi, Pane, poraď mi, co mám nyní dělat.“ Modlitbou vytváříme prostor pro příchod Ducha, aby nám v oné chvíli pomohl, poradil v tom, co máme konat. Duch Svatý nám radí, ale my mu musíme dát prostor, aby nám mohl poradit. A dát mu prostor znamená modlit se, aby přicházel a stále nám pomáhal, dobrá rada je pokladem celého křesťanského společenství. O dar rady prosme neustále...


n/a
n/a
 #1157 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: DRY DUCHA SVATÉHO
11.06.20 08:22:21 | #1160 (4)

4. Dar síly. tímto darem Duch Svatý osvobozuje naše srdce, osvobozuje srdce od apatie, nejistot a všech obav, které jej brzdí, aby tak Pánovo slovo bylo opravdově a radostně uváděno ve skutek...dar síly nám v pravdě pomáhá nám žít podle naší víry aj napříč obtížím, dělat hrdinské činy, dává nám odvahu postavit se i naším nepřátelům a nepřátelům Boha, a také nás zbavuje mnoha zábran...muže a ženy, kteří se perou s těžkým životem, zápasí o to, aby zajistili rodinu a vychovali děti - umožňuje jim to dar síly. Kolik je takovýchto mužů a žen, jejichž jména neznáme, ale kteří jsou ctí našeho lidu, protože jsou silní - v tom, jak vedou kupředu své životy, rodiny, práci a víru.. dar síly je nezbytný nejen v některých okolnostech či zvláštní situacích, tento dar je taky základním rysem naší křesťanské existence, v běžnosti našeho každodenního života - potřebujeme tuto sílu v každém dni svého každodenního života, abychom šli dál, v péči o rodinu a ve víře. Ap. Pavel: „všechno mohu v tom, který mi dává sílu“ (Flp 4,13). ...vzývejme tedz Ducha Svatého, aby darem síly pozvedl naše srdce a vlil novou sílu a nadšení našemu životu v následování Ježíše....


n/a
n/a
 #1159 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: DRY DUCHA SVATÉHO
12.06.20 11:25:18 | #1162 (5)

5. Dar poznání/vědění (scientia) mluví o vědění, t- ím se myslí přímo schopnost člověka poznávat stále lépe skutečnost, která jej obklopuje, a objevovat zákonitosti, jimiž se řídí příroda a Vesmír - vědění, které přichází od Ducha Svatého se však neomezuje jen na lidské poznání - je to zvláštní dar, který nám skrze poznání stvoření dává chápat velikost a lásku Boží a jeho hluboký vztah ke každému tvoru. Dar vědění nás staví do hlubokého souladu se Stvořitelem a dává nám účast na jasnosti jeho pohledu a jeho soudu. Z tohoto hlediska dovedeme postřehnout v muži a ženě vrchol stvoření, dovršení plánu lásky, který je vtištěn do každého z nás a umožňuje nám rozpoznávat se jako bratři a sestry, uměli chválit a opěvovat jeho lásku v kontemplaci stvoření. Máme prosit Ducha Svatého o dar vědění, abychom dobře chápali, že stvoření je nejkrásnějším darem Božím. Bůh učinil mnoho krásného pro to nejkrásnější, čímž je člověk.
Pomocou tohto daru hľadáme a prijímame pravdu – pravdu o stvorení, prírode, a v konečnom dôsledku hlavne pravdu o človeku, ako takom, o človeku ako Božej bytosti, milovanej Bohom a určenej pre spásu. Darom poznania/védění zakusujeme Božiu lásku, o ktorej sa presviedčame denne. Človek obdarený́ darom poznania má osobitnú́ schopnosť poznávať a konať, čo slúži na Božiu slávu, na spásu seba i blížneho.
Do daru poznania/vědění je zahrnutý aj dar umenia - dar špecifických umeleckých talentov, ako aj dar vedy/vedeckého poznávania, ktoré sú špecificky udelené len Bohom predpoznaným a obdarovaným, aby svojimi talentami v umení a vede konali všetko pre Božiu česť a slávu…


n/a
n/a
 #1160 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: DRY DUCHA…
13.06.20 13:26:34 | #1163 (6)

6. Dar zbožnosti se týká jádra naší identity a našeho křesťanského života – tento dar označuje naši příslušnost k Bohu a naše hluboké spojení s ním, - spojení, které dává smysl celému našemu životu a dodává nám stálost ve společenství s ním i v těch nejobtížnějších a pohnutých chvílích. Je to spojení, které vychází z nitra. Jde o vztah žitý srdcem, je to naše přátelství s Bohem, které nám daroval Ježíš - přátelství, které mění a naplňuje náš život. Dar zbožnosti v nás vzbuzuje vděčnost a chválu Boha, dává nám schopnost bohopocty a adorace. Pomáhá nám žít v přátelství s Bohem. Vzbuzuje v nás touhu po modlitbě, ctít si a důvěřovat Bohu. Zbožnost je tedy synonymum náboženského ducha, dětské důvěry k Bohu, oné schopnosti prosit jej s láskou a jednoduchostí, která je vlastní lidem pokorného srdce, - umožňuje nám růst ve vztahu a ve společenství s Bohem, aktivuje nás i v lásce k blížnímu. Tento dar se velmi těsně pojí k mírnosti – v spojení s Duchem Svatým nás činí mírnými, klidnými a trpělivými, přivádí nás k pokoji s Bohem a k ochotě sloužit Bohu i blížnímu. Ap. Pavel píše: „Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. přece ducha otroctví, že byste museli zase znovu žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat:,Abba, Otče!‘“ (Řím 8,14, 15)…


n/a
n/a
 #1162 

| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: DRY DUCHA…
13.06.20 17:13:17 | #1164 (7)

7. Dar bázně Boží - není to strach z Boha. Bůh je Otec, má nás rád, chce naši spásu a vždycky odpouští - není tedy důvod mít z něho strach – ...tento dar nám připomíná, jak jsme před Bohem a jeho láskou nepatrní, a že se mu máme svěřit s pokorou, úctou a důvěrou…bázeň Boží vyvolává v nás poddajnost, vděčnost, naději, umožňuje uvědomovat si, že všechno dostáváme z milosti a že naše síla spočívá jedině v následování Krista, a v tom, že dovolíme Otci, aby nás zahrnul svojí dobrotou a svým milosrdenstvím, a otevírá nám srdce pro Boží dobrotu a milosrdenství, otevírá srdce pro Otcovo odpuštění, milosrdenství. Jsme-li prostoupeni bázní Boží, pak následujeme Boha v pokoře, poddajnosti a poslušnosti, avšak nikoli rezignovaně, pasivně a s bědováním, nýbrž s radostí dítěte, které poznává, že ho Otec má rád – bázeň Boží nečiní křesťany bojácné a servilní, ale rodí v nich odvahu a sílu. Tento dar z nás činí křesťany, kteří se nepodřizují Pánu ze strachu, nýbrž proto, že jsou pohnuti a uchváceni jeho láskou…dar bázně Boží je také jakýmsi „poplašným signálem“ před zatvrzelostí v hříchu - žije-li člověk ve zlu, rouhá-li se Bohu, - žiije-li jenom pro peníze, ješitnost, moc či hrdost, pak bázeň Boží bije na poplach- nikdo si s sebou odtud nemůže vzít peníze, moc, samolibost a hrdost.
Bázeň Boží nás vede k tomu, aby jsme pokorně a s úctou přijímali Boží vůli, uvědomujeme si v ní hřích a Boží moc, - tento dar nás vede k tomu, že máme strach z odloučení od Boha….


n/a
n/a
 #1163 

| Předmět: Duch Svätý, tretia božská osoba
07.06.20 10:04:07 | #1151

Věrouka o Duchu Svatém (XIII) -* pomenovania Ducha Dvätého*
Tajomstvo Najsvätejšej Trojice obsahuje aj tajomstvo tretej božskej osoby – Ducha Svätého. Hypostatická vlastnosť Ducha je moc osoby, všemohúca osobná činnosť osoby - preto sa Duch nikdy neprejavuje ako dôsledok nejakej božskej činnosti, ale koná ako osoba,
Magistérium/Dog­ma: - Duch Svätý je tretia božská osoba. učí o tom Carihradský koncil/381, DH150; Toledský koncil/675, DH525-532... - Carihradský koncil nazval Ducha Svätého rovnako Pánom, ako je nazývaný aj Ježiš Kristus a Boh-Otec.
Ježiš použil tri výrazy na pomenovanie tretej božskej osoby:
1. Duch Svätý - (Mt 28, 11; Lk 11, 13; Jn 14, 26; 20, 22), alebo len Duch (Mt 10, 20; Jn 3, 5-8);
2. Paraklitus: - znamená Obhajca, Advokát, Ochranca, Obranca, Prímluvca, Orodovník, Poradca; toto pomenovanie preferoval vo svojich spisoch hlavne Tertulián. Ďalej: Tešiteľ, Povzbuditeľ, Utešovateľ - vo svojom preklade Písma tieto pomenovania uprednostňoval hlavne Hieronym....pokr.


n/a
n/a

| Předmět: Duch Svatý-Bůh
04.06.20 20:57:42 | #1146

Věrouka o Duchu Svatém (XII.)
Duch Svatý je Bůh (Tomáš Akvinský, 1225-1274)
...prokázání Božství Ducha Svatého ze slov Písma vyvodil jeden z nejvýznamnějších křesťanských teologů sv. Tomáš Akvinský ve svém "Komentáři k Janovu evangeliu": „nenarodí-li se kdo znovu z vody a z Ducha Svatého" (Jn 3, 5) je jasně ukázáno, že Duch Svatý je Bůh. Dříve totiž (Jan) řekl: „kteří se narodili ne z krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha" (Jn 1,13). Z toho pak vyplývá následující argumentace: Tím, z koho se lidé duchovně znovu rodí, je Bůh. Lidé se ale duchovně rodí z Ducha Svatého, jak je zde řečeno, tudíž: Duch Svatý je Bůh...pokr.
https://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2803


n/a
n/a

| Předmět: Duch Svatý - základní věrouka
03.06.20 10:53:14 | #1145

Věrouka o Duchu Svatém (XI.)
Duch Svatý - třetí Božská osoba v Nejsvětější Trojici, pravý Bůh, soupodstatný s Otcem a Synem, od nichž od věčnosti vychází (viz Filioque), jak dokazují teologové, cirkevní otcové, dýcháním na způsob lásky (per modum amoris); proto se též nazývá Láskou, Oživovatelem, Utěšitelem, Darem, Rádcem.
Duchu Svatému se připisuje vtělení Božího Syna (Lk 1, 35), znovuzrození při křtu (J 3, 5), láska, milost a posvěcení. Přebývá v duši spravedlivého a ve svátosti biřmování se uděluje (vylévá) pokřtěnému k posílení pro dosažení spásy a ke zvěstování a obraně evangelia.
Kristus vdechl Ducha Svatého apoštolům, když jim dával moc odpouštět nebo zadržet hříchy (Jn 20, 22) a zjevil se v podobě ohnivých jazyků o slavnosti Letnic (Sk 2, 3)...pokr.


n/a
n/a

| Předmět: Duch Svätý v Tradícii
03.06.20 10:30:01 | #1144

Vierouka o Duchu Svätom (X.)
Duch Svätý a Tradícia (cirkekvní otcovia)
Vieru v božskú osobu Ducha Svätého od začiatku vyjadrovali najmä krstné formuly -
Didaché/ (1. st. 7. Kap., 2 st.)/Učení Pána hlásané národům dvanácti apoštoly (Διδαχὴ τοῦ κυρίου διὰ τῶν δώδεκα ἀποστόλων τοῖς ἔθνεσιν, Didaché tú kýriú dia tón dódeka apostolón tois ethnesin).: „Vo veci krstu postupujte takto: Keď ste už všetko predchádzajúce povedali (vyznanie viery), krstite v tečúcej vode vmene Otca iSyna I Ducha Svätého. Ak však nemáš tečúcu vodu, pokrsti v inej... ak nemáš ani jednu ani druhú, lej 3x na hlavu vodu v mene Otca,i Syna, i Ducha Svätého".
Teofil Antiochijský (…-186): „Logos je Duch Boží“ (Ad AutolycumII, 10).
Irenej (130-202): „Otec robí pomazanie, Syn je pomazaný v Duchu, ktorý je pomazanie“ (Adversus haereses 3, 18).
Atanáz (296-373) zohral významnú úloha na Nicejskom koncile (r. 325) pri obrane božstva Ježiša Krista. Teológii Ducha sa venoval hlavne v štyroch listoch Tumujskému biskupovi Serapionovi, ktoré napísal okolo roku 350. „Keby bol Duch Svätý len tvorom, potom by v ňom nikto nebol spojený s Bohom, boli by sme spojení len so stvorením, a tak by sme boli celkom oddelení od Božej prirodzenosti, pretože by sme na nej nemali celkom žiaden podiel... Ak sa však prijímaním Ducha Svätého stávame účastní na Božej prirodzenosti, určite žiadny človek, ktorý normálne uvažuje, nepovie, že Duch nie je Boh, že je len tvor“ (Epistula primaad Serapionem24).
Bazil Veľký (330-379): „Duch Svätý bol stále prítomný v celom Pánovom živote a bol jeho pomazaním a neodlučiteľným sprievodcom“ (De Spiritu Sancto16, 39). „tvor slúži, Duch oslobodzuje, tvor túži po živote, Duch je ten, kto ho oživuje, tvor potrebuje poučenie, Duch mu ho dáva. Tvor je posväcovaný, Duch posväcuje. Avšak Duch má svätosť zo svojej podstaty, nedostal ju ako milosť“ (Epistula195, 2).
Gregor Naziánsky (329-390): „Dokedy máme ešte skrývať svetlo pod mericou a zatajovať pred inými dokonalé božstvo (Ducha Svätého)?“ (Oratio12, 6).
Augustín (354-430): Augustínovo učenie o Trojici vychádza zo zjavenej pravdy, že človek je stvorený na Boží obraz (Gn 1, 26), - učí, že „trojrozmerná“ myseľ človeka – rozum (Syn), vôľa (Duch), pamäť (Otec) zobrazuje jediného Boha s troma osobami: „táto Trojica (schopností) v mysli (rozum, vôľa a pamäť) nie je obrazom Boha preto, že myseľ si pamätá, chápe a miluje samu seba, ale preto že si môže tak isto pamätať, chápať a milovať toho (Boha), ktorý ju stvoril“ (De TrinitateXIV, 12, 15). Duch Svätý je v tomto obraze vôľa –schopnosť milovať.
Cyril Alexandrijský (376-444): „Duch je moc a prirodzené pôsobenie božskej substancie. Vykonáva všetky Božie diela“ (Thesaurus de trinitate, 34)…pokr.


n/a
n/a

| Předmět: Duch Svätý, Trojica
01.06.20 19:35:08 | #1142

Vierouka o Duchu Svätom (IX.)
NZ nám zjavuje náuku o účasti Ducha Svätého v jednote jedného Boha v Najsvätejšej Trojici, a to hlavne v týchto udalostiach:

  1. Zvestovanie Panne Márii (panenské počatie Božieho Syna z Ducha Svätého): Lk 1, 35: „ 35 Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží..Je celkom nová biblický správa, o ktorej SZ nehovorí,
  2. Ježišov krst: Mt 3,16-17: „ 16Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. 17 A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.
  3. Posledná večera: Jn 14,16-17: „ 16a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky 17 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude”.
  4. Turíce: Sk 2, 1-4: „1 Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě, 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli, 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden, 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. …Na Turíce vrcholí zjavovanie sa trojjediného Boha, jeho trojosobnej podstaty – tým Boh už nie je len „Boh pre nás“ ako Otec, už nie je len „Boh s nami“ ako Syn, ale je aj „Boh v nás“ ako Duch Svätý - tým sa zavŕšilo zjavenie pravého trojjediného Boha.
  5. Krstný príkaz: Mt 28,19: „19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého …v tomto texte vidíme Trojicu v jednom mene, čo jasne nasvedčuje, že Duch Svätý je tretia božská osoba zahrnutá do jedného mena jedného Boha v trojici božských osôb...pokr.

n/a
n/a

| Předmět: Duch Svätý v jednote Trojice
28.05.20 15:18:46 | #1141

Vierouka o Duchu Svätom (VIII.)
Duch Svätý (v gréckych, hebr. Písmach: “τὸ πνεῦμα ἅγιον pneuma hagion, hebr. רוח הקדש rúach hakodeš, lat. Spiritus Sanctus) v kresťanstve označuje tretiu osobu božskej Trojice, odlišnú od Otca i Syna, zároveň však s nimi stejnej podstaty.
V gréckom preklade NZ sa výraz „Duch Svätý“ (τὸ πνεῦμα ἅγιον to pneuma hagion) objavuje 100x. ako 3. osoba v trojjedinom Bohu - Najsvätejšej Trojici. Doktrína o božskej Trojici/trojjedinom Bohu je doktrínou v katolicizme, anglikanizme, ale i v niektorých protestantských cirkvách. Treba však povedať, že pojem božská Trojica či Trojjediný Boh, resp. Najsvätejšia Trojica sa v Písme nevyskytuje, je to kresťanské teologické vyjadrenie jednoty troch božských osôb v jednom Bohu, pojem prameniaci z Písma, hoci nie v Písme explicitne vyjadrený...
V kresťanstve Duch Svätý teda označuje jednu z troch božských osôb Najsvätejšej Trojice, osobu odlišnú od Otca I Syna, zároveň s nimi však osobu stejné podstaty (homoúsios).
Duch Svätý tak nie je neurčitá duchovná energia, či prejav božskej moci, ale božská osoba v spoločenstve jednoty jedného Boha s Otcom I Synom v jednote trojjediného Boha.
Augustin vysvetluje vzťahy mezi osobami v Trojici: Duch svätý je láska mezi Otcom a Synom, je zároveň darom, putom lásky i Láskou - Osobou, - je tým, kto zjednocuje a vytvára spoločenstvo. Tak ako se Boh neuzatvára vo svojej láske sám do seba, ale túži zahrnúť svojou láskou každého človeka, tak si nenecháva pre sebe ani Ducha svätého. Vylieva ho na nás, dáva nám tento úžasný dar a v něm vlastne sám seba.,. pokr.


n/a
n/a

| Předmět: Duch Svätý a Trojica
25.05.20 10:11:53 | #1140

Vierouka o Duchu Svätom (VII.)
Tradícia:: už v strokresťanskej viere (v liturgii) vidíme , že vo sv. Trojici prebýva Duch Svätý, – táto viera sa praktizovala hlavne pri Eucharistii (epikléza) a pri krste - od počiatku presťanstva sa krstilo trojitým ponorením alebo trojitým liatím vody na hlavu krstenca. (viď Didaché z 1. st., v dielach: Justína (+165, ApológiaI, 61), Ireneja (+202, Adversusu haeresIII, 17, 1), Tertuliána (+224), De baptismo 13),
Irenej (140-202): v 2. st. zaviedol biblický výraz „prebývanie“ Ducha do teológie (viď Adversus haereses),..."Môžem dobre dokázať, že Slovo, menované Syn, prebývalo vždy s Otcom; a tiež Múdrosť, ktorou je Duch, prebýval s ním –a to pred celým stvorením“ (Adversus haereses IV, 20, 3). ... ďalej: „Duch Svätý z Boha, ako hovorí Izaiáš (Iz 5, 6)j je tá rosa, je Duch Boha, ktorý zostúpil na Pána“ (Adversus haeresesIII, 17, 3)....a rovnako: „Do apoštolov bola vložená moc zhora, keď Duch Svätý (zhora) zostúpil na nich“ (Adversus haeresesIII, 1, 1).
Klement Rímsky (pápež v r. 88-97, list z r . 96): „Či nemáme jedného Boha a jedného Krista a jedného Ducha milosti vyliateho na nás?“ (List Korinťanom 46, 6),
Augustín (354-430): „Duch Svätý je podľa Písma nielen Duchom Otca, ale takisto nielen Duchom Syna, ale Duchom obidvoch, a preto je zjavením spoločnej vzájomnej lásky Otca a Syna“ (De Trinitate XV, 17, 27). „Treba teda tvrdiť, že Otec a Syn sú jedným jediným počiatkom Ducha Svätého, a nie dvoma jeho počiatkami. Ako sú Otec a Syn jediný Boh a vo vzťahu ku stvoreniu jeden jediný Stvoriteľ a jediný Pán, tak podobne vo vzťahu k Duchu Svätému predstavujú len jediný počiatok (De TrinitateV, 14, 15)....pokr.


n/a
n/a