Když se vmyslím do pozice Ukrajiny, vzdát se rusákovi znamená jen
jediné: Nechat ho dělat v mé zemi, co se mu zachce a nadiktovat mi, co je mu
libo. A strpět všechno, co bude dělat, od nucených přesunů obyvatelstva a
rabování a ničení jeho majetku, přes připojení mé země k té jeho, až
po fyzickou likvidaci „nacistů“. A „nacistou“ bude rázem každý, kdo
si nemyslí, že Ukrajinci jsou Rusové a že být součástí velmoci je
vyšší hodnota, než žít v demokratickém a svobodném systému. Zejména
bude „nacistou“ ten z těchto lidí, kdo na Ukrajině něco znamená a mohl
svým názorem ovlivňovat ostatní.
Ty bláboly o tom, že nekřesťan nemá být ve skorokřesťanské zemi
prezidentem, nebo že být prezidentem je pověření od boha, to se snad ani
nedá komentovat.
Představuju si tu scénu, kdy na ulici hromotluk mlátí holí hlava nehlava
nějakého člověka, který se mu celkem úspěšně brání. A kolem stojí
přihlížející, kteří by napadenému s chutí pomohli, ale mají obavy,
protože hromotluk je magor a oni vědí, že je ozbrojen. Tak na něj jen
volají, aby toho nechal, a čas od času podají napadenému klacek. A
hromotluk odpovídá, že by toho sice nechal rád, ale nemůže, protože ten
hajzl se mu brání. A že až se přestane bránit, tak se dá uvažovat o tom,
že hromotluk taky přestane. Ale samozřejmě jen za podmínky, že mu do toho,
co potom s tím človíčkem udělá, nebude nikdo kecat, to že bude jen jeho
věc. A pokud by tomu napadenému snad někdo chtěl pomoci, tak to bude brát
jako nebetyčnou drzost a osobní újmu, která musí být tvrdě
potrestána.
A v davu stojí Visitor, hltá každé jeho slovo a říká: „Vidíte? Má
pravdu, ten hajzl se mu opravdu opovažuje bránit, místo aby přestal a
čekal, jestli se útočníkovi zlíbí ho dorazit, nebo ne. Tak jak můžete po
chtít, aby hromotluk přestal?“