Toto o Svedkoch Jehovovych napisal clovek, ktory sam o sebe pise, ze nie je
veriacim clovekom.
Skutečnými hrdiny druhé světové války byli Svědkové Jehovovi
https://legacy.blisty.cz/art/23325.html
"....Který národ, jaká církev, se může pochlubit uskutečněním tak
prostého a samozřejmého postoje obyčejné mezilidské slušnosti? Winston
Churchill, strůjce fantasticky zbytečných a počtem obětí ohromujících
bosporských jatek za první světové války, Rusko, nebo Spojené státy
americké, které vždy počítaly jen své vlastní mrtvé? Vinen druhé
světové válce a všem hrůzám dvacátého věku není ani Stalin, ani
Mussolini, ani Hitler, ani Mao Ce Tung. Vina je kolektivní a nese ji každý,
kdo tyto hrůzy umožnil, byť jen nepřímo.
Vinna je britská vláda, vinna je francouzská, vinny jsou Spojené státy,
které by ještě dnes Hitlerovy nástupce klidně tolerovaly, pokud by jim
nenarušovali obchodní zájmy. Nevím, jak bych se choval v časech okupace.
Možná bych byl hrdina a možná kolaborant. Slušnost je mi lhostejná a moje
vlastní jednání bylo nejednou v rozporu se zákonem. Vím však, že jsem
nikoho nezabil, a doufám, že u toho zůstane....
Jako otevřený nepřítel všech náboženství, jejich proroků, vůdců,
svatých knih i nauk, bych rád na tomto místě a v tomto deníku připomněl
památku těch, kterým se pomníky nestaví, kteří neohromují svými
zločiny, ani jejich efektním trestáním, kteří lidskou krev prolévat
odmítli a nenesou tudíž žádnou vinu.
Příklad církve Svědků Jehovových dává morální facku většině
lidstva; s jejich pomocí by se nikam nedostal ani Hitler, ani Franco, ani
císař Hirohito, ani US-prezident Johnson, kterému jsou neprávem upírány
vavříny jednoho z nejhorších a nejkrutějších válečných zločinců v
dějinách. Není nutné s nimi souhlasit, ani přistupovat na jejich vyznání,
zaslouží si však respekt jako ti, kteří své morální zásady
nepoužívají jako dobrou techniku k dosažení moci, neatakují státní
struktury a zákonodárství svou dogmatikou, ale v okamžicích lámání
chleba stojí na straně lidství tak samozřejmého, až je výjimečným, což
prokázali ve zkouškách ohněm - a ne ledasjakým: byly to ohně v Osvětimi,
Mauthausenu a na Majdánku. Stačilo málo, aby se tomuto ohni vymkli z moci:
zvednout ruku k nacistickému pozdravu.
Duševně zdravý člověk by se neodvážil zlehčit utrpení žádné
nevinné oběti. Zvláštní respekt si však zaslouží ti lidé, kteří -
řečeno v tomto výjimečném případě křesťanskou terminologií - od sebe
kalich hořkosti odvrátit mohli.."