Máš to nějaké popletené. Postupovat vědecky znamená především
vyvozovat z pozorované skutečnosti pouze to, co z ní opravdu plyne. A to
existence boha rozhodně není. Abys v něho nevěřil, nepotřebuješ si
stanovit nějaké dogma, že neexistuje. Stačí nevycházet z dogmatu, že
existuje.
Jsou to věřící, kdo tomuto dogmatu přizpůsobují své myšlenky. Stačí
se podívat na tvé tvrzení, které neustále nesmyslně používáš jako
„argument“ proti ateistům, že vše musí mít svou příčinu. Přitom
nechápeš, že by ji v tom případě musel mít i ten bůh. A spokojíš se s
nabulíkovanou tezí o primární příčině, která ale ve skutečnosti není
ničím jiným, než nelogickou vsuvkou do logiky, výjimkou z logiky, která je
nutná k tomu, aby tvůj pohled „logicky“ obstál. Navíc, i když na ni
přistoupíme, neznamená ani v nejmenším, že musí existovat nějaký
stvořitel, protože tím, co případně existuje primárně a věčně, může
úplně klidně být ta naše fyzická realita. Že někde za ní je ještě
jeden (a pouze jeden – čím by to jako mělo být dáno?) další level, to
je čirá fantazie.
Ateista ti nikdy neřekne, že to mohl být pan nikdo, to mu do úst
vkládáš ty, aby vypadal před ostatními prosťáčky hloupě.
Ateista se nebojí vyslovit teorii o vzniku světa, existuje jich několik.
Jen by si připadal trapně, kdyby nějakou prohlašoval za pravdu, protože si
přizná, že pro to neexistuje dostatek podkladů. A nejspíš nikdy existovat
nebude. A tohle vědomí teista neunese, tak si musí nějakou „pravdu“
nechat „zjevit“, aby pravý stav věcí odsunul do pozadí. Ateismus je
přiznaná neznalost, teismus nepřiznaná. Ateista ji nemá potřebu nahrazovat
vyfantazírovaným světem jen proto, aby nebyla vidět.