"...Je nesporné, že víra má rozumové předpoklady. -
jako by bylo nerozumné nevěřit člověku moudrému a dobrému, zrovna tak by
bylo nerozumné nevěřit Bohu nejvýš moudrému a nejvýš dobrému.
Věřit neznamená vzdávat se rozumu. - spíše opak je pravda. I nevěra má
svá "dogmata". I atheista "věří" (spíš se domnívá, předpokládá), že
Bůh není, že svět je věčný, že život vznikl sám sebou z hmoty
neživé, že v živé přírodě je vývoj, že člověk se liší od zvířete
jen stupněm vývoje, že po smrti nic není - niic z toho, samozřejmě, se
nedá dokázat, tedy i atheista má "víru"..
Rozumnost náboženské víry vyplývá nejen z autority Boží, ale i z
dokazatelné věřitelnosti a přijatelnosti zjevených pravd, jež sice rozum
převyšují, ale rozumu neodporují, a dále i z důstojného rázu zjevených
pravd, zaručených i zázraky a proroctvími - to jsou tzv. "praeambula fidei"
(úmysl/záměr/význam víry), t.j. rozumové úvahy o věřitelnosti
zjevených pravd, jež mohou vlastní úkon víry připravit.
Víra je tedy úkon rozumu, ale ne rozumu
individualistického, nýbrž rozumu, který se podřizuje rozumu
dokonalejšímu než je sám..."
[Z knihy Mystérium a rozum]