Rozcestník >> Náboženství >> Bohové jste

Mám ráda Měsíční noci, jelikož i když hvězdy osvětlují, Měsíc mi svítí na cestu mnohem lépe a pohodové jsou i noci na sněhu, tam se vše odráží tak, že je vidět krásně i o půlnoci.
Četla jsem knihu, kde se psalo, že měsíční světlo zahání stíny, které si tě jinak podmaní a že neradno chodit v noci bez svitu Měsíce.
Pokud svítí Měsíc, nemusíš se ničeho bát, je to taková neviditelná magická ochrana.

Měsíční světlo je jako tichý dech vesmíru, který hladí krajinu a šeptá tajemství těm, kdo mu naslouchají. Jeho záře není jen světlem - je to připomínka pomíjivosti, vše plyne a mění se.
Když kráčíš pod jeho stříbrným svitem, jsi součástí nekonečného tance života. Každý krok je jako meditace, každý stín, který se rozplyne, je jako iluze, kterou necháváš odejít. Měsíc nepatří nikomu, a přesto je tu pro všechny - stejně jako pravá láska, která nepoutá, ale osvobozuje.
A když jeho světlo padne na sněhovou pláň, svět se stává dokonalým obrazem prázdnoty - ne ve smyslu nicoty, ale ve smyslu čistoty, klidu a přijetí. V tu chvíli není třeba slov, není třeba obav. Jen být. Jen dýchat. Jen milovat.

Čarokrásný
Ahoj, moc ráda tě vidím
jsem ráda, že jsi

Děkuji.

Snad zase brzy přijde :-)