Měsíční světlo je jako tichý dech vesmíru, který hladí krajinu a
šeptá tajemství těm, kdo mu naslouchají. Jeho záře není jen světlem -
je to připomínka pomíjivosti, vše plyne a mění se.
Když kráčíš pod jeho stříbrným svitem, jsi součástí nekonečného
tance života. Každý krok je jako meditace, každý stín, který se rozplyne,
je jako iluze, kterou necháváš odejít. Měsíc nepatří nikomu, a přesto
je tu pro všechny - stejně jako pravá láska, která nepoutá, ale
osvobozuje.
A když jeho světlo padne na sněhovou pláň, svět se stává dokonalým
obrazem prázdnoty - ne ve smyslu nicoty, ale ve smyslu čistoty, klidu a
přijetí. V tu chvíli není třeba slov, není třeba obav. Jen být. Jen
dýchat. Jen milovat. 
Předmět diskuze:
Bůh a nebo Bohové?
Proč Bůh o sobě mluví v množném čísle?
Bohové jste: Žalm 82:6, Jan 10:34,
G 1/26 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby...
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
1
