Protože zlobíte, děti moje nezbedné!
Dlouho jste si o to koledovaly!
Jste líné jak prasata! Nejradší byste si pořád jen hráli nebo se
prali.
Takové velké děti! Je vám už 3,5 miliónů let a chováte se jak dobytek!
Tupá hovádka boží.
Řeknu vám jednu krásnou básničku, mamka nám ji často četla, když jsme
byli malí, četla nám všechny Sládkovy básničky. Moc se mi líbily.
**Sedlák Jíra
Josef Václav Sládek
V střeše byla díra,
váhal sedlák Jíra
vynésti pár došků;
ucpal to jen trošku.
Řek': “Ten trochu deště
předrží to ještě,
zejtra je den taky!"
V noci přišly mraky.
Přišla bouře v spěchu,
odnesla mu střechu,
a co nastal zmatek,
zatopila statek.
Otče! Tatínku můj milovaný! Proč? 
1
