Inspirací následného textu bude list "Římanům". (Ř 2:1-6)
Proto nemám nic na svou omluvu, když
vynáším soud, ať jsem kdokoli. (I kdybych byl papežem nebo kardinálem,
nemám na to právo!) Tím, že soudím druhého člověka nebo jiné lidi,
odsuzuji sám sebe! Neboť soudím a sám dělám velmi často totéž!!! Vím
přece, že Tatínkův spravedlivý Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří
tak jednají. Nesmím se obelhávat, když soudím ty, kdo takto jednají, a
sám činím totéž, že já nebudu Božím soudem přísně a veřejně
potrestán! Nesmím pohrdat bohatstvím dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti
našeho milujícího Otce, protože si v nitru uvědomuji, že Tatínkova Boží
dobrotivost chce přivést k pokání i mne! Mne! Člověka Syna Božího! Svou
tvrdostí a nekajícnou myslí si střádám Tatínkův Boží hněv pro den
možného hněvu, kdy se zjeví Tatínečkův spravedlivý Boží soud.
(Živé Slovo Boží)
