Jistého sufistu navštívý bohatý šejk, a říká mu. Je úžasné, jak velký jsi asketa. A sufita odpoví, kdepak, Ty jsi mnohem většíá asketa, než já....
Já se vzdal všeho pro věčné a nepomíjející, kfežto ty jsi se vzdal věčného a nepomíjejícího pro dočasné a pomijející...
jj. Problém není v tom, je li člověk bohatý, podstatný je ale jeho
vnitřní stav.
Pro moudrého, i když je bohatý, je majetek prach.... A nepovažuje se za
vlastníka.
Jeho mysl bude vyrovnaná, i když o něj přijde
Nebezpecnou je az nerozumna laska k temto pominutelnym vecem, ktere pritom mohou byt v urcite mire k nasemu zivotu prospesne a jsou taky urcitym pozehnanim, kdyz se s nimi rozumne zachazi.
po smrti si nikdo z nás sebou neodnese ani zrnko pšenice shromaždujme poklady jež rez nežere a zloději nekradou
Jiste a proto je zapotrebi to rozumne nakladani s timto pominutelnym pozehnanim ktereho se nam v nasem zivote dostava.
neodsuzujme světské štěstí,buďme šťastni,když jsou lidé šťastni,jenom nevěřme,že světské štěstí je trvalé a mějme soucit s těmi,kdo to neví
člověk nemůže myslet ušlechtile,dokud jeho jedinou starostí je,jak si sehnat kousek chleba
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky
1