kde je to první "Já", tam moc lásky pak není..teda říká se, že člověk musí mít rád sebe a pak ostatní, ale myslel jsem spíš tu božskou lásku..kde je já, čili ego, tam asi nebude ani moc toho Boha v duši, ne? takže bych doporučoval jen to "Jsem" a to nemyslím jsem jako sebe, ale Jsem, jako jediného věčného Jsem čili Boha a v něm se "rozpustit", splynout, představit si sebe součástí, kapkou onoho Oceánu navrátivší se do něj, ale přesto nezaniklou, nerozpuštěnou, ale navždy již součástí.../pokud by byl smysl, se nakonec rozpustit v nirváně, čili zaniknout, tak to dává smysl asi jako ten fialův deštník proti drahotě.../
