Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

Proc nepasuje a v cem vidis rozpor ?

To, co je na začátku, je bilancování.
Výsledkem místo zamyšlení nad pomíjivostí života má být strach z boha a ještě závazek k tomu. Myslím, že to někdo uměle připojil.

Příklad: Mandloň rozkvete, kobylka se povleče a bobule kapary pukne. - Kde je skutek k souzení?
To je ta samotná marnost. Není v ní co soudit.

S Bozim duchem je vse spojeno a neustale skoumano a my sme dostali cenny dar v male mire se podilet na to spolutvoreni veci v tom vecsim Bozim stvoreni, ktereho sme soucasti a co cinime tim zaroven nad sebou i vynasime ten priznivy ci nepriznivy rozsudek.

Nase jednani ve spojeni s Laskou a Pravdou ci bez ni vzdy prinasi sve ovoci.

To co píšeš, přeci není o závazku a strachu.
Když si to přečteš znovu a pokud o tom popřemýšlíš, jako já (tím se nechlubím, protože marnost nemá řešení a já o ní musím přemýšlet pořád), zjistíš, že se tím ten druhý (autor závěru), který doplnil poslušnost a strach z boha, vůbec nezabýval. Nevnímal obsah. Jen těm méně vnímavým čitatelům bible ukázal cestu, kterou se má ubírat jejich myšlenkový potenciál, aby z ní nesešli, pokud by si náhodou nějakou pasáž vysvětlovali jinak.

Skus ten strach vice vnimat jako nejakou posvatnou uctu a bazen pred nekym, kdo te v mnoha ohledech presahuje a je tim komu vdecis za samotnou existenci a vse dobre co dostavas, nekdo kdo te dokonale zna lepe nez jak se znas ty sam a pred kym nemuzes nic utajit.

Tak se to vnímat nedá. Jednou jsem četl zajímavou knihu, která se týkala židovství. Podle ní žid dělá vše tak, aby neporušil boží zákony a bojí se božího hněvu. Tedy nejde o lásku, ale o výklad písma a návazné konání, tak aby se svému bohu neprotivil.
V Turecku Kemal Ataturk zavedl buřinky, neb muslimové údajně věří, že jim pak nebude viděno bohem do tváře a tudíž jejich skutky nebudou přičítány konkrétní osobě.
Strach není láskou ani úctou. Myslím si, že člověk, který v bibli popisuje marnost, ví o čem přemýšlí a vystihuje ji dokonale i v jiných pasážích. Proto ten závěr nemůže být z jeho pera, ale z pera člověka, který se snaží veškeré myšlenky, které by narušovaly víru v něj hodit do jednoho "nesprávného" pytle a ještě pečlivě uvázat. Tedy poskytnout čtenáři "ten nejsprávnější" výklad těchto slov. Nebo autor závěru nic nepochopil, to je také možnost (tak 1%).
Pokud vnímáš marnost, pak nemůžeš uvažovat o strachu a bázni před něčím pomíjivým. Vnímáš a víš, že s tím nemůžeš nic dělat. Tedy výsledkem je blažený úsměv a sledování projevů jsoucna nebo vyšší moci v závislosti na čase, který v marnosti nic neznamená. Žádný vývod typu, musíš se víc modlit a být řádným křesťanem takového člověka nenapadá, neb by to byla marnost nad marnost.

I tohle napsal Zid jenz se stal ucenikem Krista.

"Milovaní, pokud nás Bůh tak miloval, i my jsme povinni milovat jeden druhého. Boha nikdy nikdo neviděl. Pokud jeden druhého milujeme, Bůh v nás zůstává a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. To, že zůstáváme v jednotě s ním a on v jednotě s námi, poznáváme díky tomu, že nám dal svého ducha. A my sami jsme viděli a svědčíme, že Otec poslal svého Syna jako zachránce světa. S tím, kdo uznává, že Ježíš je Boží Syn, zůstává Bůh v jednotě a on zůstává v jednotě s Bohem. Poznali jsme lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí.

Bůh je láska, a kdo projevuje lásku, zůstává v jednotě s Bohem a Bůh zůstává v jednotě s ním. Tak v nás byla láska přivedena k dokonalosti, abychom v den soudu mohli být bez obav, protože jsme v tomto světě takoví, jaký je Kristus. V lásce není strach. Dokonalá láska strach zahání, protože strach nás ochromuje. Ten, kdo má strach, nedosáhl dokonalosti v lásce. My milujeme, protože on nejdřív miloval nás...." (Bible NZ 1 list Jana 4 kap. 11-19)

Což je v přímém rozporu s uvedeným závěrem:-)
A ještě tam chybí ta marnost puklého kapary:-)