Tak se to vnímat nedá. Jednou jsem četl zajímavou knihu, která se
týkala židovství. Podle ní žid dělá vše tak, aby neporušil boží
zákony a bojí se božího hněvu. Tedy nejde o lásku, ale o výklad písma a
návazné konání, tak aby se svému bohu neprotivil.
V Turecku Kemal Ataturk zavedl buřinky, neb muslimové údajně věří, že
jim pak nebude viděno bohem do tváře a tudíž jejich skutky nebudou
přičítány konkrétní osobě.
Strach není láskou ani úctou. Myslím si, že člověk, který v bibli
popisuje marnost, ví o čem přemýšlí a vystihuje ji dokonale i v jiných
pasážích. Proto ten závěr nemůže být z jeho pera, ale z pera člověka,
který se snaží veškeré myšlenky, které by narušovaly víru v něj hodit
do jednoho "nesprávného" pytle a ještě pečlivě uvázat. Tedy poskytnout
čtenáři "ten nejsprávnější" výklad těchto slov. Nebo autor závěru nic
nepochopil, to je také možnost (tak 1%).
Pokud vnímáš marnost, pak nemůžeš uvažovat o strachu a bázni před
něčím pomíjivým. Vnímáš a víš, že s tím nemůžeš nic dělat. Tedy
výsledkem je blažený úsměv a sledování projevů jsoucna nebo vyšší
moci v závislosti na čase, který v marnosti nic neznamená. Žádný vývod
typu, musíš se víc modlit a být řádným křesťanem takového člověka
nenapadá, neb by to byla marnost nad marnost.
