jistě znate herce načelnika z filmu Maly velky muž:-)byl to ale opravdovy
načelnik a velice moudry muž...jednou řekl toto.........Tohle napsal šéf
Dan George v roce 1972..
"V průběhu svého života jsem žil ve dvou odlišných kulturách. Narodil
jsem se do kultury, která žila ve společných domech. Dům mého dědečka
měl delku osmdesát stop. Říkalo se tomu udírna a stála dole u pláže
podél zátoky. Všichni synové mého dědečka a jejich rodiny žili v tomto
domě. Jejich spací apartmány oddělovaly přikrývky, ale jeden otevřený
oheň uprostřed posloužil potřebám vaření všech.
V domech, jako jsou tyto, se lidé učili žít jeden s druhým, naučili se
respektovat práva jeden druhého. A děti sdílely myšlenky světa dospělých
a ocitly se obklopeny tetami a strýci a bratranci, kteří je milovali a
neohrožovali jim. Můj otec se narodil v takovém domě a od dětství se
naučil, jak milovat lidi a být s nimi doma.
A za tímto vzájemným přijetí byl hluboký respekt ke všemu, co je v
přírodě obklopovalo. Můj otec miloval Zemi a všechny její stvoření.
Země byla jeho druhou matkou. Země a vše, co obsahovalo, byl dar od
See-see-am... a způsob, jak poděkovat tomuto Velkému Duchu, bylo využít
jeho darů s úctou.
Pamatuji si, jako malý kluk jsem s ním rybařil na Indian River a stále ho
vidím, jak ráno vyšlo slunce nad vrcholem hory... Vidím ho, jak stojí u
okraje vody s rukama nad hlavou, zatímco jemně sténal... „Děkuji, děkuji.
” Zanechalo to hluboký dojem na mou mladou mysl.
A nikdy nezapomenu na jeho zklamání, když mě jednou přistihl, jak si
vybírám ryby „jen tak pro zábavu. „Můj synu“ řekl: „Velký duch ti
dal tyto ryby, aby byli tvými bratry, aby tě nakrmili, když máš hlad.
Musíte je respektovat. Nesmíte je zabíjet jen pro zábavu. “
To byla tehdy kultura, do které jsem se narodil a několik let jediná, kterou
jsem opravdu znal nebo ochutnal. Proto je pro mě těžké přijmout spoustu
věcí, které kolem sebe vidím.
Vidím lidi žijící v domech stokrát větších než ten, který jsem znal.
Ale lidé v jednom bytě ani neznají lidi ve vedlejším a méně se o ně
starají.
Také je pro mě těžké pochopit hlubokou nenávist, která mezi lidmi
existuje. Je těžké pochopit kulturu, která ospravedlňuje zabíjení
milionů v minulých válkách, a právě v tuto chvíli připravuje bomby na
zabití ještě většího počtu. Je pro mě těžké pochopit kulturu, která
utrácí více na války a zbraně k zabíjení, než na vzdělání a blahobyt,
aby pomáhala a rozvíjela.
Je pro mě těžké pochopit kulturu, která nejen nenávidí a bojuje se svými
bratry, ale dokonce útočí na přírodu a zneužívá ji. Vidím své bílé
bratry, jak se snaží vymazávat přírodu ze svých měst. Vidím ho, jak
svléká kopce, zanechává ošklivé rány na tváři hor. Vidím ho, jak trhá
věci z lůna Matky Země, jako by byla monstrum, které se s ním odmítlo
podělit o své poklady. Vidím, jak hází jed do vody, lhostejný k životu,
který tam zabíjí; jak dusí vzduch smrtícími výpary.
Můj bílý bratr dělá mnoho věcí dobře, protože je chytřejší než mí
lidé, ale zajímalo by mě, jestli se vůbec naučil milovat. Možná miluje
jen věci, které jsou jeho vlastní, ale nikdy se nenaučil milovat věci,
které jsou mimo něj i mimo něj. A to samozřejmě není láska vůbec,
protože člověk musí milovat všechno stvoření, jinak nebude milovat nic z
toho. Člověk musí milovat naplno, jinak se stane nejnižší ze zvířat. Je
to síla milovat, která ho dělá tím největším ze všech... Neboť jen on
ze všech zvířat je schopen [hlubší] lásky.
Přátelé, jak zoufale potřebujeme být milováni a milovat. Když Kristus
řekl, že člověk nežije jen chlebem, mluvil o hladu. Tento hlad nebyl hladem
těla.. Mluvil o hladu, který začíná v samých hlubinách člověka... hlad
po lásce. Láska je něco, co ty a já musíme mít. Musíme ji mít, protože
se tím živí náš duch. Musíme ji mít, protože bez ní budeme slabí a
omdléváni. Bez lásky naše sebeúcta oslabuje. Bez ní naše odvaha selže.
Bez lásky se už nemůžeme sebevědomě dívat na svět. Místo toho se
otočíme dovnitř a začneme se živit vlastními osobnostmi a kousek po kousku
ničíme sami sebe.
Ty a já potřebujeme sílu a radost, která vychází z vědomí, že jsme
milováni. S tím jsme kreativní. S ní neúnavně pochodujeme. S ní a jen s
ní jsme schopni obětovat se pro ostatní. Byly chvíle, kdy jsme všichni tak
zoufale chtěli cítit na sobě uklidňující ruku... byly osamělé časy, kdy
jsme tak chtěli mít silnou ruku kolem sebe... Nedokážu ani říct, jak moc
mi chybí přítomnost mé ženy, když se vracím z výletu. Její láska byla
mou největší radostí, mou silou, mým největším požehnáním.
Obávám se, že má kultura má málo co nabídnout té vaší. Ale má kultura
si cení přátelství a společnosti. Nevypadalo to na soukromí jako na věc,
na které se má držet, protože soukromí staví zdi a zdi podporují
nedůvěru. Má kultura žila ve velkých rodinných komunitách a od dětství
se lidé naučili žít s ostatními.
Má kultura si neocenila hromadění soukromého majetku, ve skutečnosti to
bylo hanebné udělat mezi mými lidmi. Indián pohlížel na všechny věci v
přírodě jako na něj a očekával, že se o ně podělí s ostatními a vezme
si jen to, co potřebuje.
Každý rád dává i dostává. Nikdo si nepřeje jen dostávat pořád. Vzali
jsme něco z vaší kultury... Přál bych si, abyste si vzali něco z naší
kultury, protože v ní bylo pár krásných a dobrých věcí.
Brzy bude pozdě poznat svou kulturu, protože integrace je na nás a brzy
nebudeme mít žádné hodnoty, jen vaše. Již mnoho našich mladých lidí
zapomnělo na staré způsoby. A mnozí byli zahanbeni za své indické způsoby
opovržení a posměchu. Moje kultura je jako zraněný jelen, který se
vyplazil do lesa, aby vykrvácel a zemřel sám.
Jediná věc, která nám může skutečně pomoci, je pravá láska. Musíte
opravdu milovat, mít s námi trpělivost a sdílet s námi. A my tě musíme
milovat - s nefalšovanou láskou, která odpouští a zapomíná... láska,
která odpouští strašlivé utrpení, které vaše kultura přinesla naší,
když se přes nás přehnala jako vlna, která se na s láskou, která zapomene
a zvedne hlavu a vidí ve tvých očích odpověď lásku důvěry a
přijetí... "
~Šéf Dan George byl vůdcem národa Tsleil-Waututh, stejně jako milovaný
herec, hudebník, básník a autor. Narodil se v severním Vancouveru v roce
1899 a zemřel v roce 1981.
1
1
1
