Vánoce jsou ale hodně spjaty s náboženstvím, které ukládá jen jedno vnímání...
A to já právě nemám rád. Kdo je pravý křesťan? Katolík, nebo evangelík? Podle toho, co jsem četl, je ohromně zajímavé to, co pronášel Ježíš. Jeho postoj je mi nesmírně blízký. Ale to, co se z toho postupně stalo v rámci institucí, církví, mě nepřitahuje.
Jakmile se myšlení dostane do roviny hierarchie, kde na konci je dav poslušných, kteří čekají, co jim řekne ten pomazanější, už se mi to nelíbí, ať je to křesťanství nebo buddhismus.
Jakmile se nějaký postoj zvrtne ve skupinový, jakmile se cokoli dostane do stavu instituce, je mi to divné, protože si nemyslím, že to k životu potřebuji. A je mi jedno, jestli se to jmenuje církev nebo armáda.
Nejsem součástí žádného seskupení. Proto jsou mi blízcí toltéci, podle nichž každý člověk komunikuje sám s vesmírem a nepotřebuje k tomu tlumočníka. Institucionalizace zavání fundamentalismem, fanatismem, tím, že pro nějaké myšlenky někoho vyobcujeme, zabijeme, upálíme. Skupinová poslušnost mi zkrátka blízká není.