Na základé pouhého pobožnůstkářského způsobu vyjadřování,kdy
nějteři lidé často používají zájmeno já a vice mluví a píší sami o
sobě než o pravdě,nemůžeme řici,že je oddany Bohu.Oddanost a láska je
spíše záležitostí vnitřního způsobu cítění nežvnějšiho chování a
jednání, exhibicionalismu s použitím,dětinských smajlíku,které mnoho
vypovídají o nitru lidí,kteří je používají od smajlíků vyjadřujicih
hnev,zuřivost plačtivost a podobné nevyrovnanosti emocí a citu a pochybneho
nitra.Tam,kde je kouř,můžeme předpokládat přitomnost ohně,jsou
ohně,které nevydávají kouř,ale tam kde je kouř,můžeme vědět že je i
oheň.Jsou možne činy konané bez citu,ale nemůžeme tvrdit,že veškery cit
laska a oddanost musí byt vyjádřeny vnější podívanou.I bez okázalosti a
vnějších efektů je možne mit upřimny cit,Pouhá okázalá činnost je
rozhodně zabranou duchovního pokroku ale pro mnohe asi jedinou možnou
náhradou,ne nedarmo ježiš říkal slova—když se modliš,zavři za sebou
dveře světa a vejdi do komurky srdce atd..Ale to je dusledek tohoto černého
věku,kdy pokrytectví faleš i pod rouškou tzv svatych slov si hraje na
Světlo