chodíme a koukáme jak pokrytectví aj pýcha v temto bezbožnom svatostánku roste
chodíme a koukáme jak pokrytectví aj pýcha v temto bezbožnom svatostánku roste
A my všichni lidé v LÁSCE Boží žijeme a často si to ani neuvědomujeme!
A to je velmi smutné - přičítáme zásluhy za své štěstí sami sobě a naše vděčnost k Bohu je skoro nulová; ano, až tak hluboko jsme klesli ve své egoistické pýše!
Stačí se jen podívat, jak se tu předvádíme! Naše EGO přímo řve PÝCHOU převelikou, když se snažíme druhé zaujmout...
Ponechme sobě i druhým klid k rozjímání v LÁSCE BOŽÍ našeho milujícího Tatínka - Bůh Stvořitel, Otec, Pán a Spasitel náš každého z nás zná! My neznáme ani sami sebe...
Je možné, že já patřím mezi ty největší pokrytce, co na této planetě žijí, tak odpornou roli možná mám, ale zamyslete se i Vy sami nad sebou - možná se rozpláčete...
Nedávno jste tvrdil, že človíček není pokrytec.
Vy si ani nepamatujete ty hovadiny, co píšete
Nádherný je ten kdo tančí v srdci Boha a přeje druhým štěstí,
zbavení utrpení všech.
Nechť září tato nádherná Boží síla láska do všech
říší nahoru dolů doleva doprava. do všech cítících bytosti a každý
okvětní plátek, nechť prozáří všechny kdo jsou smutní, všechny kdo
trpí.
Nechť toto světlo svlaží všechno a všechny, neboť jak praví přísloví:
Štědrá duše ta ztuční a kdo v lidské říši velkoryse svlažuje jiné,
bude taky sám velkoryse svlažován.
Není nic krásnějšího než Boží láska moudrost, která září ve všech
bytostech.🤍
Jak veliký může být soucit?
Víš povím Ti jeden příběh.
V jednom nejmenovaném království žil král, který proslul svým
soucitem.
Jednoho dne mu vlétla do okna Hrdlička a za ním Jestřabice, která se
dožadovala hrdličky, aby mohla nasytit své mladé.
Král přemýšlel, ale už věděl, že Jestřabici dat hrdličku nemůže, ale
pokud ji nedá, mláďata Jestřabice umřou.
,,Kolik masa potřebuješ?,, Zeptal se král
,,Tolik kolik sama vážím,, odpověděla.
A tak král si posadil Jestřabici na Váhu a začal si odřezávat kusy masa ze
svého lýtka, když maso položil na váhu, váha se ani nepohla.
Tak to udělal několikrát, ale Váha nic.
Až nakonec král si sedl na Váhu a nabídl jí celé své tělo.
V tu ránu se Hrdlička a Jestřabice proměnili ve dvě nebeské bytosti které přišly vyzkoušet králův soucit.🤍
Taky na mne tento pribeh pusobi dost divne.
Jiste ale je to mysleno symbolicky. Prilisne lpeni a svazanost s nasim smrtelnym telem, vzdy prinasi jen bolest. Nemit strach a byt pripraven snaset i to utrpeni, kdyz to ma zachranit a pomoct jinym. Nemit strach stratit cokoliv, co je v nasem zivote pominutelne. Uvedomeni si, ze nas zivot zavisi od Bozi moci.
Ano, usmívám se, a jsem velmi rád, že jste mezi nás opět přišla. Jste roztomilé Boží děvčátko a Vaše přítomnost mezi námi všemi je vždy jako lahodný doušek vody od pramene pro žíznivého poutníka!
Děkuji Vám, že jste si pro nás našla čas.
ten kdo je opravdu štastny vnitřně,ten nepotřebuje to veřejně sdělovat,ale žije štěsti jako když ruže jen voní.Když někdo se stale potřebuje ukazovat jak je štastny,milujíci tedy svymi veřejnymi slovy a projevy,tak je to vždy pochybne,malicherne a jistě to nevypovídá přinejmenšim o pokoře moudrosti,zbožnosti.apod.Lidé sami by měli poznat a citit ono štěstí dotyčnych sebevychvalovačů,jeli tam vubec nejake vnitřní štěsti o čemž jde opravdu pochybovat.
ono to v pravdě nemuže byt žadne opravdove štesti dokud je zde i ona zbožštele sebestředne ego,nebot prave štesti a laska je sama podstata všeho a všech a tam ego nema co dělat.V jednotě Boha a človeka a všeho a všech,potom teprv bytost se uvědomí milostí Boži čistotou,zbožností oddaností a hlavně uplnou odevzdanosti.Ale ego se jen tak nechce vzdat sve sily a duležitosti ani před majestatem Božim onim všenaplnujicim principem a potom je zde stale dvojnost a tedy i skryty strach nejistota a pod,i když si to tito samozvanci nechtěji připustiti a proto se potřebuji utvrzovat a hlasat ono domněle svoje štesti navenek.
nikde v bibli neni věta o tom,že ježiš o sobe tvrdil,že je štastny on v Pravdě štastny byl a alide citili jeho silu nebot jeho slova nebyla z nevedomeho sebestředneho ega,ale z ducha.A když videl onu bidu lidskych srdci,kdy se lide chovaji jako žebraci a přitom v srdci maji drahokam jak ježiš řikal v podobenstvich o poli,kvasu,hořčičnem seminku a pod.ale lide nechapali a dosud nechapou..jak je psano-mezi mnoha miliony se jen nekteři snaži dosahnout dokonalosti a jiste to neni ona dokonalost zbožštelych eg-a mezi těmi požehnanymi jen malokdo Mě zna takovy jaky jsem..a jistě to nebude nejaka omezena entita s tvarem a jmenem,i když všechny tvary a jmena mu patři už jen pochopit tuto vetu neni snadne pro každeho-všechny veci přebyvají ve Mně ale ja v nich nepřebyvam,ale to je v podstate už i vedecky dokazano.
a přesto se i zde najdou kazatele samozvanci,kteři ježiše nazyvaji svym sluhou ,opilcem a hřišnikem-hold lidska zavist a žarlivost hlavne na poli poznani je nekonečna a k tomu pycha
čím vice lide použivají zajmeno já,já,já a sebevychvalovaní sebevyzdvihovani a přitom jen tak aby se neřeklo piší o Bohu apod tak je to vždy neklamnou znamkou,že jim jde vice o svou slavu než o Pravdu,Boha a všechny ony sladke řeči o bratrství sestrach bratřich tzv kosmopolitizmus zavaní spiše slabosti zbabelosti slaboduchostí,ale silnym egem a pychou
"A Ježíš se vydal na cestu po všech městech a vesnicích, vyučoval v synagogách, kázal dobrou zprávu o Království a uzdravoval lidi s nejrůznějšími nemocemi a potížemi. Když viděl zástupy lidí, bylo mu jich líto, protože byli zubožení a bezradní jako ovce bez pastýře..."
Vím!
Človíčka lze vnímat jako bláznivého hlupáčka, který se chová jako komediant!
Ale Človíčkovi to nevadí, žije si šťastně v LÁSCE našeho Tatínka a raduje se ze života...
Človíček je Božím dítětem a netají se tím. Miluje Tatínka, našeho Boha, a je spokojený...
Človíček vnímá celé lidstvo jako své vlastní sourozence! A pokládá se i za bratra všech andělů...
Je to takový maličký Boží blázínek, ale je zatím relativně neškodný...