Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

miláčku můj v Pravdě netřeba prostředníka mezi tebou a Bohem,ale haček je zde jediny.)a to ten že když mezi Boha a duši se vecpe ego i když přesvaté a boha odsune jako popelku do kouta aby kapka vody si mohla ponechat pocit oddelenosti a tím i mnohosti a tím i nejistoty a v podstatě maleho nebo velkeho strachu,kdy se chvěje a laska v lásce ale cití že kdoví jak to nakonec je a bude milačku můj-ty kapko musíš odložit život svuj jinak Pravy Život nepoznaš,nebot maly život a velky Život nemohou stat vedle sebe -jeden musí tzv byt odložen-vol tedy dobře nebot tvuj malý život i se slovy lásky na rtech v oddelenosti od praveho Života Boha zustane stale nenaplněny a suchy a vřeštící a kvílici jako laň chycena v pasti ,v pasti kterou sama si nastražila milačku můj:)

Ano, tato diskuze je především o LÁSCE.
O LÁSCE našeho Otce k nám všem lidem!
O LÁSCE několika lidí k našemu nebeskému Otci!
Prostě: "O Lásce!"

Tato diskuze je o PŘÍMÉ LÁSCE mezi Bohem Otcem lidstva a lidmi. Současně je i o přímé Lásce několika lidí k Tatínkovi. (Není totiž mnoho lidí, co necpou mezi Otce a sebe svou církev, sektu nebo modlu!!!) Ano, tato diskuze je o CELÉ LÁSCE našeho Otce k nám všem lidem i o CELÉ LÁSCE několika lidí k našemu Tatínkovi.

I proto se tu mnozí lidé necítí dobře! Nechtějí si přiznat, že jejich údajná láska k Bohu je falešná a často pohansky roztrojená ke třem modlářským osobám, kterými nahrazují Živého Boha /JHVH/! Ale Človíček tu vítá všechny příchozí. Človíček vnímá celé lidstvo jako své milované bratry a sestry - jako své přátele! Navíc sem občas nakouknou i človíčci, co Tatínka skutečně milují, ale nemají tu sílu to ostatním přiznat, protože se mnohokrát setkali s nepřátelskou reakcí údajně "neomylně" věřících! Těmto človíčkům tu je dobře. Nakouknou, mlčky sdílejí svou CELOU LÁSKU k našemu Milovanému Tatínkovi a jejich srdíčka, dušičky i lidské smysly tu vnímají a slyší Tatínkovo vyznání LÁSKY! Vnímají: "Miluji Tě, děťátko moje milované!" A září radostí.

Ano! I Tobě vyznává Bůh Otec náš svou CELOU LÁSKU. Praví: "Miluji Tě!"

muži v lasce jsou tak neobratní,tak kostrbatá a sucha slova jejich jsou,jak touží lásku vyjádřit a přitom jak solné sloupy sou:)Jak na slova bych vzmohout se mohla ,jak lásku do slov zabalit-vždyt by to byl hřích chtít vuní ruže za trny ruže zaměnit:)já ti ještě slova lásky řici chtěla,ale má usta oněměla,když Buh ohně si přišel pro oheň-v lásce a skrze lásku se kapka vratila do oceánu miláčku můj:)

Ano, Človíček ví a ctí, že Bůh Otec náš miluje i Tebe! A má z toho radost.
I Ty jsi milované dítě Boží a celé nebe se z Tebe raduje!
Jsi Boží děťátko - Bohem milovaný človíček - jsi LÁSKOU našeho Tatínka.
Ano, všichni jsme Božími děťátky - Bohem milovanými človíčky - jsou nás miliardy sourozenců.
V Rodině Boží - v láskyplné RODINĚ našeho Tatínka - máme všichni svůj domov.
Jsme živými dětmi Živého Boha /JHVH/ - jsme synové a dcery Boží.

Bůh je naším milujícím Tatínkem!
A Človíček neskrývá svou LÁSKU k Tatínkovi a praví: "Bůh je i mým milovaným Tatínkem."

Bůh je Láskou lásek celého lidstva!
A Človíček radostně praví: "Bůh je i mou jedinou LÁSKOU."

Človíček je Tatínkovi vděčný za svůj život!
Človíček Tatínka miluje!

Máme tu nový, Bohem požehnaný den!

Ano, máme tu den ŽIVÉ LÁSKY Živého Boha, který je naším milujícím Tatínkem.

miláčku můj:)řekni svému Bohu všechno,ale toto všechno nedrob do slov,řekni Mu to vše jediným vznětem,ale tak mocným,jako se život pokládá:)-zde jsem,vezmi a nebo znič

mlč miláčku můj ,mlč:)čí duše zmlkne zcela a vlásce oněměla-víc vezme od Boha,než vůbec vzíti chtěla

tak jsem slyšela:)Ale ještě existuje jiný druh lásky a soucitu, třetí způsob.
Jsme prostě tím, co jsme. Nezmenšujeme se na úroveň dítěte ani nevyžadujeme, aby se jiná osoba schovávala a tiskla v našem klíně. Jsme prostě tím, čím jsme v životě a ve světě. Když můžeme být tím, čím jsme, vnější situace se automaticky také stanou tím, čím jsou. Můžeme pak komunikovat přímo a přesně, aniž bychom se oddávali nějakému druhu nesmyslnosti, nebo nějakým citovým, filosofickým nebo psychologickým výkladům. Tento třetí přístup je vyvážený přístup otevřenosti a komunikace, který automaticky navozuje úžasný prostor, místo pro tvůrčí rozvoj, prostor pro tanec a vzájemnou výměnu.
Soucit znamená, že nehrajeme hru pokrytectví a sebeklamu.
Například když od někoho něco chceme a řekneme "miluji tě", často doufáme, že ho budeme schopni vlákat do svého teritoria, získat ho na svou stranu. Tento druh lásky, obracející na víru, je velmi omezený. "Měl bys mě milovat, dokonce i když mě nenávidíš, protože jsem plný lásky, jsem vzrušený láskou, jsem jí úplně opojený!"
Co to však znamená? Jenom to, že druhý by měl vejít na naše území, protože mu říkáme, že ho milujeme, že nemáme v úmyslu mu škodit. To je však velice podezřelé a žádný inteligentní člověk se takovým trikem nedá svést. "Když mě skutečně miluješ takového, jaký jsem, tak proč ode mě chceš, abych vstoupil na tvoje území? Proč se zde vůbec objevuje otázka požadavků a území? Co ode mě chceš? Jak mohu vědět, že když na tvoje území "lásky" vstoupím, nebudeš mě chtít ovládnout a nevytvoříš svými tíživými požadavky lásky klaustrofobickou situaci?" Když je s láskou člověka spojeno nějaké teritorium, ostatní lidé budou k jeho milujícímu a soucitnému postoji podezřívaví. Jak si můžeme být jisti, když je hostina připravena pro nás, že v potravě není přimíchán jed? Pochází tato otevřenost z člověka zaměřeného na sebe, nebo je to úplná otevřenost?
Hlavním rysem skutečného soucitu je čistá a nebojácná otevřenost bez územních omezení. Není nutné být milujícím a laskavým ke svým bližním, není nutné mluvit s lidmi laskavě a mít na rtech milý úsměv. Tyto malé hry nejsou k ničemu a ve skutečnosti jsou trapné.

(Davidův)

K Tobě, Živý Bože, pozvedám svou duši,
v Tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben,
ať nade mnou moji nepřátelé nejásají.

Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v Tebe,
zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou.

Dej mi poznat svoje cesty, Živý Bože,
uč mě chodit po svých stezkách.

Veď mě cestou své pravdy, (prosím), a vyučuj mě,
vždyť jsi (náš) Bůh, má spása,
každodenně skládám svou naději v Tebe.

Živý Bože, (Lásko moje!), pamatuj na svoje slitování,
na své milosrdenství, které je od věčnosti.