Lidská radost je Bohu milá! 
Mně též. Někdy. Když se mohu také radovat, třeba když prý ... Ale raději nic. Jen zde mám společnost, pánskou, a jsou to staří kmeti. Takže je p.del. Však to znáš, Kdo už nemůže, tak o tom aspoň mluví. Tak to aspoň bývalo za mého mládí. Kluci, ty sráděry, se leda tak červenali a strachovali, aby je nějaká čůza nevypekla (vypekla je nějaká ta čůza v ž d y !), ale starý dědci, s těmi byla aspoň ta - veselo. Jak se dědečkové čepýřeli, doufali, že snad si ještě naposledy - najdou mladou, žhavou, nevinnou a H L A V N Ě nekuřačku! Protože stačí, že holky chlastaj´ energy drinky, a ještě aby dýchavičným dědouškům čudiy pod nosf! To by jim stará dala, že zase hulí a nemyslí na své chatrné zdravíčko! Kdo se furt má o toho lazara starat! Toho jí byl čert dlužen!