Jste pošetilci, kteří nevlastní nic, a přesto se tváříte, jako by vám patřil svět. Právo je pro vás jen nástroj, láska směnný kurz, city pouhá omáčka k nedělnímu obědu, a když se přejí, zůstane jen nafouknutý břich a hlučné odříhnutí. To je vaše představa naplnění. Díváte se skrz šustící papírky, jako by právě ony určovaly hodnotu věcí. Přijímáte jen to, co lze ocenit, zvážit, zpeněžit. A přitom vám uniká to jediné, co se nedá koupit.

BRATŘE, EXISTUJÍ I DALŠÍ DISKUZE.
