Některé skupiny (např. svědkové Jehovovi) vnímají Ducha svatého spíše jako Boží neosobní působící sílu. Argumentují tím, že je popisován jako „vanutí“, „olej“, „ohnivý jazyk“ – což jsou obrazy, nikoli osoba.
Ale biblický popis ukazuje i osobní vlastnosti, které by síla nebo
energie neměly.
V tradiční křesťanské víře (katolické, pravoslavné i většině
protestantských směrů) je Duch svatý:
Osoba (ne tělesná bytost, ale božská osoba)
Jedná, mluví, vede, miluje, zarmucuje se
Má vztah k Otci i Synu a působí v životě věřících.
Jak Bible ukazuje, že Duch svatý je osoba?
1. Má vůli
„Všechny tyto věci působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému
zvlášť, jak chce.“
(1. Korintským 12:11)
Duch svatý rozhoduje, jaké dary komu udělit – to značí osobní vůli.
2. Mluví a učí
„Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy... nebude
mluvit sám od sebe, ale bude mluvit, co uslyší.“
(Jan 16:13)
„Duch svatý vám připomene všechno, co jsem vám řekl.“
(Jan 14:26)
Duch mluví, učí, připomíná – činnost subjektu.
3. Je možné ho zarmoutit
„A nezarmucujte Ducha svatého Božího.“
(Efezským 4:30)
Zarmoucení předpokládá emoční odpověď – což není typické pro
„sílu“ nebo „energii“, ale pro osobu.
4. Jedná ve vztahu
V Bibli Duch svatý vysílá, vede, brání – například:
„Duch Ježíšův jim nedovolil jít.“
(Skutky 16:7)
To vše ukazuje, že se nejedná jen o „Boží moc“, ale o někoho, kdo
rozhoduje a vede. 




