To se musíš zeptat jich. Já vše přiznal a mstit sem se nikomu nechtěl. Zákon sem porušil musím nést následky
Já to bral z jiné strany - zasloužený trest za hlouposti, aroganci a
namachrovanost.
Poznal jsem mafianské praktiky, kde jsem podnikal a vím kolem toho dost - od
výkaznictví až po to ostatní.
to ano, určitě jsou takové věci odsouzeníschopné. Jenže málokdo má možnost komunikovat s druhou stranou, leda takhle přes web. HOdně lidí machruje jen tím že i něco přečetlo nebo někam jelo a něco vidělo.
JIný něco zažil, zpracoval to a může o tom mluvit jako o svém vlastním
prožitku a zkušenosti a to je vzácné.
Mohu mít hloupé a zkostnatělé názory, jsem starší a mám ráda klid. A
zajímá mě jak žijí jiní, s jinými životy a jinými zkušenostmi.
Alespoň touto cestou.
No u těchto lidí platí určitá pravidla a určitá hierarchie. Nemůže
si jen tak někdo někoho vydírat, nebo žádat výpalné bez vědomí "šéfa"
- dopadl by špatně. A když se tak konalo, tak se to v těch letech dělalo i
s "vědomím" tehdejší policie - která vše "sledovala" z povzdáli. Ne
všichni obchodníci, podnikatelé platili výpalné - jen ti nepoctiví, co
přišli k majetku "divně" - ti co začali od nuly, měli klid - aspoň takové
jsou mé zkušenosti.
Právě, že ne - mě si vážili i mafiáni. Stalo se, že chtěl jeden
"vydělat" - tak jsem se zeptal - nebylo mi všechno jedno - byl o "hlavu"
vyšší a 10 cm širší v ramenech a to já mám 184 a žádný hubeňour -
samozřejmě mladší(byl to rok 1993, nebo 94) Byl členem - zlomili mu ruce a
na rok musel z města.
Mně se báli i policajti. Ne že bych na ně něco věděl ale mám 190cm 130 kg. Jenže tenkrát 130kg svalů. Hlavně já se s tím nikdy neparal. Jednomu člověku ze země neomezených možnosti jsem udělal opravu chrupu. Šlo o holky z té země. To bylo poslední co jsem udělal. Pak mi zatkli. Můj bývalí zaměstnavatel mi prodal respektive udal. Důvod byl to že to chtěli ti pánové kterým jsem vyléčil kolegu od zubního kazu. Prostě chtěl s nimi kseftovat. To jen k tomu jaká bývalá loajalita. Stejně jako dnes.
Je to přesně jak píšeš.Ja byl vždy ten pěšák proto ještě ziju. Ti co byli výš už nejsou na tomhle světě.
Ta doba byla divoká ale už bych to znovu zažít nechtěl. Člověk se zpětně podívá a diví se že to vůbec přežil.
já jsem se i s rodinou (dvě děti 6 a 8 let) přestěhovala do Rakouska k Bodamskému jezeru v roce 1992. Byl to neuvěřitelný kontrast k tomu jak jsme žila do té doby. Taky se divím jak jsem to celé přežila. Dnes se ty rozdíly srovnávají a mohu říct, že se máme dobře. Jsem vděčná, že to přežily ty děti. Jsou odolné.
Člověk vydrží hodně. Tady život taky nebyl špatný ale Rakousko je Rakousko co si budeme. Já mám taky děti v ČR nejsou. Bejvalka zdrhla když se proflaklo co mi zivilo. Jednak se bála o život což je logické. Druhak mněl jsem relativně dost peněz o které bych přišel. Dnes už je to ze jedno. Vše odpuštěno . Ať sem přesný utekla s těmi penězi. Nemám ji to za zlé sme kamarádi i když je na druhém konci světa. S dětmi jsem taky v kontaktu. Mám vnouce a co vím po rozvodu má dcera žije s ženou. Co sem mněl dluhy z vězení a odškodnění atd mám zaplacené. Zaplatila to bejvalka. Ona udělala celkem kariéru a má peněz dost. Prodává baráky. Je v USA jen nebudu říkat stat to už je moc osobní.
Samozřejmě nejsem hrdý na to co sem dělal ale své jsem si odsedel a upřímně když vidím co se děje dneska tak sme byli amatéři.
1
