František byl otevřený, lidský, mluvil o chudých, o přírodě, o tom,
že církev má být blízko lidem. Často vystupoval neformálně, boural
tradice, chtěl církev přístupnou všem.
Lev XIV. je asi klidnější, klade důraz na spravedlnost, etiku a kulturu.
Mluví silně o problémech světa, jako je hlad nebo válka, ale zatím
působí, podle mého názoru, víc jako diplomat než jako pastýř.
"Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život“ /Jan
10,11/
