O postoji SJ k jejich odpadlíkům netřeba psát: jedním slovem psychický nátlak a psychické vydírání ze strany vlastní rodiny, jen aby se vrátili, i když oni již mají fakt dost života v sektě a pokud se takto vrátí, rozhodně ne z lásky k Bohu.
Pokud někdo z křesťanské rodiny odejde od Pána, rodina s ním naopak komunikuje, pomáhá mu řešit jeho problémy, a vyčkává trpělivě, zda se obnoví jeho láska k Bohu. Žádný nátlak!
Který z těchto vzorců chování se líbí Kristu?

