Strávil jsem mnoho času analýzou článků autorů, jimiž byli
archeologové, geologové, fyzici, teologové a další odborníci, z nichž
někteří s Wyattem původně spolupracovali. To, co jsem zjistil, mě nemile
překvapilo. Musel jsem přiznat, že argumenty Wyattových odpůrců,
podložené jak vědeckými důkazy, tak Biblí, jsou přesvědčivé. A nejen
to, uvědomil jsem si, že Wyattovy teorie nacházejí v církvi úrodnou půdu
jen díky nečestnému způsobu zacházení s informacemi, které používají
Wyttovy propagátoři. Proto jsem se ve své práci zabýval také motivy autora
a šiřitelů těchto pseudoobjevů. Následující je shrnutí hlavních
zjištěných závěrů a z nich vyplývajících důsledků pro církev.
Noemova Archa nebo hromada bláta?
Ačkoli je pravda, že turecké úřady zpočátku podpořily hodnověrnost
nálezu Noemovy archy (zřejmě kvůli výnosům z cestovního ruchu), přesto
ze závěrů mnoha vědců jednoznačně vyplývá, že domnělá archa je
„čistě přírodním geologickým útvarem vzniklým díky dlouho tekoucímu
materiálu (lávy, později bláta) okolo nehybného předmětu (skály).“1
Důkazem toho je skladba horninového materiálu formace, která je „totožná
se skladbou v přilehlém svahu“2, což uvedlo několik nezávislých
odborníků, kteří naleziště osobně prozkoumali. Tento fakt se shoduje
také s oficiálním stanoviskem turecké vlády, prezentovaném Istanbulskou
universitou v roce 2005, z něhož jednoznačně vyplývá, že „útvar pod
Velkým Araratem je čistě přírodním úkazem a nikoli výtvorem lidských
rukou“3, jak se Wyattovi zastánci domnívají.
Nalezená formace také nemá šířku archy popsané v knize Genesis, neboť
„je o 50 % širší než biblická archa, a to i za předpokladu, že byla
loď, jak tvrdí Wyatt, rozevřena do šířky“4. Ani umístění útvaru
nekoresponduje s biblickým popisem místa spočinutí archy, které je
situováno na jeden z nejvyšších vrcholů tohoto regionu (Gn 8,4-6), neboť
vrchol Velké hory Ararat, pod nímž byl (3300 metrů níže) útvar nalezen,
by „musel být podle chronologie biblické zprávy v době přistání Archy
stále ještě pokryt vodou“5 (okolní vrcholky se objevily až po sedmdesáti
dnech od spočinutí archy). Také pokud jde o zkamenělé dřevo a tzv.
železné kování údajně nalezené uvnitř archy, nezávislý geologický
průzkum naleziště přinesl zcela odlišné závěry o jejich složení, než
jaké předkládá Wyatt. Stejně tak i jeho interpretace původu tzv. tažných
kamenů je zcela mylným závěrem, neboť „v okolí Araratu i po celé
Arménii lze na podobné kameny narazit na mnoha místech“6. Přitom dle Dr.
Teriana, světového odborníka na oblast arménské kultury, nejsou tyto kameny
ničím více než „pohanskými kultovními stélami (náhrobky), které byly
v pozdějším křesťanském období přeznačeny biblickými symboly“7.
http://notabene.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=2591
jonatánku, ty skočíš na kdejakou smyšlenou pitomost...
1
