SVĚDECTVÍ O ODPADNUTÍ OD SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH
Pravidlo přerušit jakýkoliv kontakt s „vyloučenými“ nebo „odpadlíky“ jsem zažil z obou stran a zvláště bolestivě se mě dotklo v případě blízkých přátel a samozřejmě rodiny.
Vzpomínám si, jak můj kamarád postupně přestával chodit na shromáždění svědků a pak se mi svěřil, že navštěvuje bohoslužby jiných křesťanských církví. Konfrontoval jsem ho s tím, že takové chování se neslučuje se zásadami sboru a dal jsem mu „ultimátum“, aby to svěřil starším. Když se k tomu neměl, promluvil jsem se staršími sám a o něco později bylo ve sboru oznámeno, že „už není svědkem Jehovovým“. Kontakt s ním jsem poctivě přerušil, ovšem znamenalo to pro mě značné trauma – doslova se mi vracel ve snech. Věděl jsem totiž, že to není špatný člověk, navíc jsem pro takové stranění se v jeho případě nemohl najít argumenty. Svoje výčitky svědomí jsem si zapisoval do deníku, zkoušel jsem celou věc různě racionalizovat.
Podruhé se mi to stalo o několik let později, když už jsem o učení svědků v mnoha ohledech pochyboval. Můj další kamarád byl na cestě k odpadnutí, a já už věděl, jak to dopadne. Proto jsem s ním raději omezil kontakt ještě dřív, „abych se chránil“ – bylo mi jasné, že se to trauma bude opakovat, a já v té době ještě chtěl ve sboru zůstat.
Nakonec jsem dospěl k odchodu i já – a už jsem byl dopředu připravený na stejné jednání ze strany blízkých vůči mně. Bral jsem to jako „pravidla hry“, a protože jsem je předtím sám prosazoval a akceptoval při svém křtu, přišlo mi to jako fér nestěžovat si na ně ani po svém odchodu. Dnes toto pravidlo vnímám (v rámci jinak celkem laskavého učení svědků) opravdu jako psychickou manipulaci a porušování práv jednotlivce na svobodný vývoj a sebeurčení, navíc je to veřejné šíření nenávisti vůči určitým skupinám – „odpadlík“ je totiž prostě jen „člověk, který změnil vyznání“, a myslím, že pravidlo vyhýbání se je totéž, jako kdyby nějaká organizace učila, že se „nemají zdravit lidé, kteří změnili vyznání“, nebo „vyhýbat se všem homosexuálům“ a „nezdravit černochy“.

