Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Přeji všem krásný sváteční den!
Já jsem toho dostala dost a dost a vyhmátnout dárek, který mně udělal největší radost si ani netroufám.
Zato vím, jakým dárkem jsem udělala největší radost já.
Můj starší syn je těžký dyslektik, přečíst a pochopit psanou větu mu dělá problémy. Když se něco učí tak si to nejdříve načte a pak to teprve "pobere" poslechem. Když chodil do školy, sourozenci mu učební látku předčítali, naštěstí nemuseli 2x, on si to zapamatuje hned. Grafy a obrázky mu naštěstí problémy nedělají
Takže když včera rozbaloval poslední dárek a zjistil, že je to velká a tlustá KNIHA, moc nadšeně se netvářil. Jenže se na něj upíraly tři páry očí s otázkou "co ty na to", tak se překonal, odhodil papír, knihu otočil a přeslabikoval název. Ještě jednou. A autora. Zalapal po dechu a v knize zalistoval. Tam je fotek!!! Ještě jednou se na knihu nevěřícně zahleděl a pak hlesl: "KDO TO? OD KOHO TO MÁM?"
Martinka i Pavel ukazovali na mne. Ogar se ke mně vrhl, jenže mezi námi byl stůl už plný rozbalených dárečků divže to neposhazoval na podlahu
Tak nadšeného jsem ho viděla poprvé za jeho 44 let
No a co to bylo za knihu?
Byla to knížka (od jeho kamaráda) Honzy Kudělky Velorexem na Ararat.
Vyšla letos na moje narozeniny 3.12.2025, ob jednala jsem ji ještě než vyšla! Věděla jsem, že Honza Kudělka po té letošní cestě velorexem do Ósaki má ještě dost starostí a že k nám nepřijede a knihu mu nedoveze. Plánovala jsem že za Honzou zajedu sama a nechám knížku podepsat ale zdraví mne zradilo natolik, že nedojedu ani těch (asi) 19 km k němu domů....ale nevadilo to....

https://www.nesmrtelnidedci.cz/velorexem-na-ararat/

(tohle jsou stránky Honzy a spol.)

Hadraplánem bych nedojel ani do Olmiku, rozpadly by se mi záda.

Já jsem dostal jako dárek soubor PDF na kterém byl poukaz, že jsem za 550kč přispěl na jedno dítě co za to bude mít celý rok ve škole oběd. Někde asi v Africe. měl jsem velikou radost. Sám jsem rozdal pár poukazů pozměnu u nás v ČR menuje se to ZACHRAŇ JÍDLO a ti obdarovaní zase dostali soubor PDF na kterém bylo, že přispěli na ZACHRAŇ JÍDLO. v ČR se vyhodí denně až 100 000 jídel a tato organizace se to snaží dávat těm co si nemohou dovolit koupit oběd. Moc velká radost z těch poukazů byla.

tak jsme si to nastudovala a jedná se spíše o podporu přednášek a projekty jak neplýtvat jídlem, změny zákonů jak hospodařit se zbytky a tak. Prý se něco dá bezdomovcům ale nepíše se kolik a jak. Na mě to nepůsobí moc důvěryhodně.
https://zachranjidlo.cz/

Podobné aktivity nepůsobí věrohodně nikdy. Jak ta lumpárna s oblečením. Diakonie Broumov využívá 80% zisků z prodeje oblečení pro potřeby svých šéfů, na platy, nákup a provoz aut, atd, zkrátka na zisky nejvyšších. Jen asi 20% se dostane k těm, pro které má být sbírky určeny!
To ty hadry radši spálím než tohle podporovat!
Pomáhat ano, ale zásadně jen konkrétním osobám. Nepodporovat příživníky.

tím podpoříš přece ty, co ty hadry koupí. Pro mě je důležitější, že se ty hadry ještě použijí než kdo z toho má peníze.

vyhazovala jsem věci po mamince, i zaarmo bych je dala kdyby je někdo chtěl. bylo tam hodně nových věcí, ale oštítkovaných protože maminka byla poslední půlrok v domově. všecko šlo do kontejneru na hadry.

Koupil jsem vánoční dárky kamarádovi mojeho syna, který má tatu furt ve vězení a mamu divnou, vychovává ho děda, který už má přes 70 let. Řekl jsem mojí ženě, než poslat nějaké sbírce nebo církvi, že radši tomu klukovi. Dělám to každý Vánoce, na narozeniny, v létě bývá u nás na návštěvě skoro furt. Já vyrostl v podobné rodině, tak s ním cítím, beru ho jako vzdálenýho syna.

Je to hodně náročné na logistiku. Hodně záleží na tom, aby byli lidé, kteří to jídlo doručí a rozdělí "koncovým zákazníkům", tedy lidem, kteří to opravdu potřebují - bezdomovcům, matkám samoživitelkám, důchodcům. Tam je pes zakopán! Protože firma/obchod/res­taurace vydává až zbytky, ve večerních a nočních hodinách a pak je nutné to těm potřebným urychleně doručit aby to pokud možno ihned zkonzumovali. No a - jako bezdomovec - čekej, jestli dnes večer nějaké zbytky dostaneš nebo ne! (vím o čem mluvím. moje dcera byla před třemi lety oslovena jednou neziskovkou, která se stará o bezdomovce v jednom středně velkém městě na Moravě, aby šla pracovat do denního centra pro bezdomovce. Není to legrace a také to není práce pro každého, zvlášť ne pro ženskou! Jenže moje dcera je "jaká matka taká Katka" - prostě - vstřícná a empatická ale "nenechá si foukat do polévky" a dovede si "udělat pořádek na hnoji". Po třech letech vidím, že se v té práci "našla", i když, samozřejmě, všichni počítáme s tím, že jednou "vyhoří" a bude muset zaměstnání změnit. Přes dceru vidím tu druhou stranu charitativní práce.... a také problematiku "charitních šatníků" a jiných sbírek, jak tady popisuje Jonatan.
Nejspíš by si to každý kritik měl zkusit, třeba jako dobrovolník, jeden rok na to obětovat dovolenou....asi by se lidé k sobě chovali JINAK a měli by jiný náhled na problém "bezdomovectví".