Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

jo, ale to už má Alzheimera... vědí ti lidé že to mohou udělat a jak se k tm pážkům dostanou když už mají nemoc.

Problém je kdy je ta hranice jak se to začne lámat a již nejsi shcopen samostatného života a nechceš již žít.

práškům. Pardon. Pořád ještě mám nějakou stresovou zátěž z mojí matky, a to se o ní starali poslední měsíce cizí lidé. Furt mi to nebere hlava, JAK to dělají lidé kteří pečují o své blízké doma až do jejich smrti a nezblázní se z toho.

Moje manželka to zvládla.
Tchýně byla odvezena do nemocnici jen 2 dny před smrtí, když doma zkolabovala.
Ale je to asi proto, že pracuje s takovými lidmi.

Mrkni na reportáž ČT na Ukrajině říká se, že na smrt si nedokáže nikdo zvyknout, ale Ukrajinci co neutekli do vnitrozemí si vaří na ohni před panelákem a hovoří o smrti, jako o všedních starostech.

podle mne každý křesťan by měl spoléhat na Boha a věřit mu víc, než to, že se s toho asi zblázní.

To právě jak předejít takové situaci, moci tak rozhodnout o sobě ještě dřív než něco takto nastane, když už potom v tom nelze dělat nic.

zatím jsme nepřišla na nic. Muž dává vinu mně, že jsem se o matku starala příliš a ona nepochopila v jaké je situaci sama. Aby se třeba včas rozhodla jít do domova seniorů a zvykla si tam. Místo toho jsme se o ni starala až do 99 let, kdy toto soužití lze označit za nemocné... já vše dělala a dávala jsem jí pocit, že je potřebná a že je pro mě důležitá jako máma. Když už byla opravdu na tom hodně špatně, až jsem ji nepovzbuzovala... už jsem jí řekla že může zemřít. ale ono to nešlo, maminka řekla: já bych tak ráda umřela ale ono to nejde.

Prý to byla moje vina, že já jsem ji tak dlouho držela naživu... beze mě by asi umřel adříve a možná i radostněji. Nevím. Někdy je to hodně složité, nepochopitelné a matoucí. V každém případě jsem silně otupěla. sestárla.

Tak to určitě není tvá vina.

Každý je jiný.
Moje máti bydlela v Brně sama. Pak nadešla doba, kdy měla různé úrazy a já tak jezdil z Košic(SR), jednou na měsíc, podruhé na dva a atd..
Dospěli jsme k závěru, že nemůže být sama. Jsme tři sourozenci, ale k nikomu nechtěla. Manželka jí vybavila DS v Bardějově, kde je doposud a je spokojena - je mezi "svými" - a je to dobře - je pod kontrolou.
Takže tak - někomu to vyhovuje a někdo by se tam dobře necítil.

to je tvůj zbytečný pocit viny a je docela absurdní. Uvědom si, že nemáš potřebné informace k tomu, aby si matce udělal to nejlepší ve formě toho, že se na ní vykašleš.

Jo, jo - špatný příklad - ale jen příklad. Někteří tam nevědí, že by měli/mohli být někde jinde, jsou tam dospělí dětského vzrůstu od začátku - 18 až 30 let.