U nás s Čechy žádný problém nebyl. TAky nás tam hned akceptovali.
Problémy byli s vysídlenými Rusy z Kazachstánu. Né žeby byli špatní,
měla jsem mezi nimi velice doboru přítlekyni. Ale přišli ze zcela jiných
poměrů, muži nedokázali držet tempo, propadali depresi a pití. ženy
dřely do úmoru, všecko bylo na nich a děti byly tak trochu bezprizorní,
nerozuměli době, hned vyskakovali, rvali se a vytvářeli hloučky. Moje děti
se jich celkem bály.
Takže ti byli trochu složitější. Pak žilo na místě hodně cizinců,
španělé, italové...také samozřejmě Turci. Ti taky vytvářeli svoje
hloučky. My jako Češi jsme byli oblíbení. Protože jsme se přizpůsobili.
Jedině střední syn dělal potíže, předváděl se před spolužáky a
nehcodil do školy. VYrazili ho z maturity. TAkže opakoval poslendí ročník v
jiném městě. Vlastně jsme se kvůli němu přestěhovali, aby se dostal od
kamarádů a na gymplu maturoval s vyznamenáním a pak úplně bez problému
vystudoval UNI.


